Od té doby, co se do našeho domu přistěhovala tahle rodina, je tu pěkný binec. V tom mi dávají za pravdu všichni sousedé, ale nikdo s nimi nic nezmůže.

děti

Přízemní byt u nás v domě byl dlouho prázdný. Jedna rodina ho neoprávněně pronajímala, a tak se musela za hrubé porušení nájemní smlouvy odstěhovat. Pak se v něm nějaký čas krátkodobě střídali dočasní nájemníci až nedávno, před několika měsíci dostal nové obyvatele. Rodinu s několika dětmi (nikdy se mi je nepodařilo spočítat, protože se jich kolem bytu „batolí“hned několik), dvěma psy a kočkou.

Na první pohled docela sympaťáci. Na druhý už je to o něco horší. První drobný incident nastal, když jejich pes napadl mého. V domě je několik psů, ale ti se navzájem znají a chovají se k sobě přátelsky. Pak bych předpokládala, že agresivního „nováčka“ bude jeho pán vodit na vodítku, než se „kluci trochu očichají.

Všichni páníčkové v domě po svých psech uklízejí, ne tak náš nový soused, ačkoliv jsou u domu dva koše na psí exkrementy. Klidně nechá kálet své psy na trávníku ve vnitrobloku a neuklidí po nich. Má smůlu, že z domu je do parčíku vidět. Na upozornění však nereaguje. 

Noví sousedé zásadně nezamykají vchodové dveře. Několikrát jsem je (slušně a vlídně) požádala, aby nejen ve vlastním zájmu zamykali alespoň na noc, odpovědí mi bylo, že zamykají. Pak nějakou záhadou zmizely cedulky s nápisem „Prosíme, zamykejte“a dveře už nejdou zavřít bez použití klíče, protože je zámek poškozený.

Jejich děti soustavně devastují upravenou parkovou zeleň. To, že nepozdraví, řvou, lítají sem a tam, přelézají zábradlí balkonu, je celkem normální, jsou to děti. Ale když si nosí ven jídlo, (zrovna včera to byly smažené krokety), které se jim občas vysype na zem, a nechají ho ležet, to už mi trochu vadí.  

S chováním nových sousedů nemám „problém“jen já, ale slyším stížnosti ze všech stran. „Dokud tady nebydleli, byl tu pořádek“, říkají starousedlíci.

Čtěte také:

Reklama