Rivalita mezi sourozenci není vůbec ničím novým, co by přinesla moderní doba. Jedním z nejznámějších (a nejdramatičtějších) příkladů je biblický příběh bratrů Kaina a Ábela. I když většinou naštěstí nemívá sourozenecké soupeření takto tragický konec, dokáže pořádně potrápit rodiče i děti samotné.

Nedávný článek popisoval situaci, kdy do rodiny přichází k jedináčkovi další potomek. Na něj zareagovala maminka tří dětí, paní Irena (35). Ona a manžel si také procházejí mnohdy náročnými okamžiky. „Neřešíme problém jedináčka a nového sourozence. Přesto je u nás doma také dusno. Sedmiletá Anička se absolutně v ničem neshodne s devítiletým Markem a dělají si vzájemně naschvály. V jednom kuse je u nás plno křiku a často se spolu i poperou,“ svěřila se Irena. Trápí ji, že si děti spolu nerozumí a nemají vřelé sourozenecké vztahy ani s nejmladším bráškou, čtyřletým Tomášem. „Když se mu snažím vysvětlit, že je ještě malý a nemůže s nimi chodit mezi jejich kamarády, abych jejich nezájem nějak přijatelně obhájila, brečí a tvrdí, že už není malý. Aby mi to dokázal, odmítá se dívat na pohádky a snaží se mi pomáhat  v kuchyni nebo manželovi v dílně. Jakmile mu naznačíme, že na takovou pomoc ještě nestačí, je oheň na střeše. Dá se do pláče a starší děti, pokud jsou u toho, se mu smějí. Je to začarovaný kruh. Už vůbec nevím, co s tím,“ stýská si utrápená máma.

rivalita

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Všímejte si mne!

Není to ojedinělá situace. Žárlivost a s ní související rivalita totiž skutečně neexistuje zdaleka pouze mezi starším a nově přibyvším sourozencem. Každé z dětí v rodině má snahu strhnout na sebe pozornost rodičů a dokázat jim i ostatním sourozencům, že je tím nejlepším z dětské „smečky“. Ve způsobu, jakým si děti vynucují pozornost a své „místo na slunci“ hraje velkou roli nejen jejich věk, ale také jejich temperament. Některé na to jdou klidněji, další značně důrazně: jsou hlučné, skáčou do řeči, křičí, přehnaně se předvádějí. Přesto to stále nemusí znamenat soutěživost nezdravou, ale pouze projev silné osobnosti. I když dokáže pořádně zabrnkat na nervy a způsobit leckdy hodně zhuštěnou atmosféru, není to až na výjimky projev patologického chování.

I dobré úmysly mohou způsobit problémy. Opatrně!

Jsou určité projevy chování ze strany rodičů, které vzniku soupeření mezi dětmi a z toho plynoucích potíží nahrávají. Je nutné se především vyvarovat srovnávání dětí. Každý z potomků je originál. Žádný by proto neměl být favorizován a dáván za vzor. Dítě zkrátka potřebuje vědět, že je přijímáno a milováno, i když se mu nepodaří vždy vše udělat správně nebo stejně, jako jiní sourozenci. Ke všem dětem je také třeba přistupovat stejně spravedlivě, dávat jim stejnou míru lásky a stejnou měrou zabezpečovat jejich potřeby. Zde je však na místě zohlednit rozdílný věk. Jestliže chceme dát všem stejně, nesmí to být úplně stejně. Zdá se to jako nesmysl, ale ukážeme si to na příkladu. Pokud se budou muset všechny děti vrátit z odpoledních her venku domů ve stejný čas, starší to opět budou vnímat jako nespravedlnost. Jednoduše proto, že když jim bylo o pár let méně, museli být doma dříve, než nyní může mladší sourozenec.

Dobrý základ pro život

Hodně pomáhá týmová práce nejen při hrách, ale i při rozdílení úkolů. Rodiče mohou třeba povzbudit starší sourozence, aby naučili mladší dejme tomu správnému úklidu. A to tak, aby z pozice staršího a tudíž rozumnějšího trpělivě dohlédli, aby benjamínek dělal věci správně a nijak si přitom neublížil. Pasují tak staršího nejen do role učitele nových dovedností, ale zároveň ochránce. Tím povzbuzují empatii, lásku, trpělivost a důvěru mezi dětmi. Tyto vlastnosti se jim budou v životě velmi hodit. A to nejen v dětství při soužití se sourozenci, ale i později, v dospělém věku. Jsou základem pro navazování a udržování kvalitních mezilidských vztahů.

Čtěte také:

Reklama