Bulvár

Soudružka arcivévodkyně

V téměř každém šlechtickém rodě se najde někdo, kdo se z něj nějakým způsobem vymyká. U Habsburků se narodilo v 19. století takových skandálních osob více. Mezi nimi ale určitě vyniká Alžběta Marie, vnučka císaře Františka Josefa I., v literatuře nazývaná „rudou arcivévodkyní“. Byla to určitě pozoruhodná, ale zároveň značně rozporuplná osobnost.

Už její narození v roce 1883 přineslo rodičům – korunnímu princi Rudolfovi a jeho manželce Stefanii Belgické – mírné zklamání. Ostatně jsme tu zmiňovali, že čekali syna, pro nějž měli připravené slovanské jméno Václav. Brzy si však dívenku, pojmenovanou po císařovně Sissi, všichni velice oblíbili. Stala se především miláčkem svého dědečka, který nad ní držel ochrannou ruku vlastně až do své smrti.

Bohužel nakonec byla Erzsi (Erži), jak se jí doma říkalo zdrobnělinou maďarského ekvivalentu jejího jména, jediným dítětem korunního páru. V necelých šesti letech ztratila otce, kterého si celý život idealizovala. Z jeho smrti, podobně jako ostatní členové císařské rodiny, později obviňovala matku Stefanii. Zdědila po otci hodně z jeho povahy. Byla svobodomyslná, svéhlavá, temperamentní a v pozdějším věku i těžko zvladatelná. Snad proto ji měl Rudolf tak rád a každopádně se o ni ve své závěti postaral lépe než o svoji manželku. Učinil ji univerzální dědičkou svého rozsáhlého majetku, zatímco Stefanie dostala jen uživatelské právo – a to jen do případného nového sňatku.

ErzsiMladá Alžběta zvaná Erzsi

Také poručnictví nad dceruškou raději svěřil svému otci. Nejspíš se obával, že by ji matka Stefanie mohla dát na výchovu do kláštera nebo se s ní třeba vrátit do Belgie, své vlasti. Císař se svého úkolu ujal velice zodpovědně, věnoval se vnučce určitě více než svým vlastním dětem. Byl hodnocen jako vřelý dědeček. Malá arcivévodkyně milovala nade vše zvířata, a tak jí dědeček dovolil, aby měla v Schönbrunnu svůj vlastní zvěřinec s nejrůznějšími zvířátky, mezi nimiž nechyběla ani kráva.

Staral se taky o to, aby Erzsi získala rozsáhlé všeobecné vzdělání. A tak arcivévodkyně hovořila anglicky, francouzsky, italsky, maďarsky a německy, studovala literaturu, historii, zeměpis, hudbu, velice si – podobně jako její otec – oblíbila botaniku, mineralogii, zoologii i ornitologii. Byla též sportovně nadaná, jezdila dobře na koni, hrála tenis, byla zdatnou plavkyní.

Brzy z ní vyrostla vysoká, štíhlá a opravdu půvabná dívka. Když bylo Erzsi patnáct let, postihla rodinu další tragédie. Její babička Sissi se stala obětí atentátu. Protože byla téměř neustále na cestách, příliš si svou vnučku neužila, ostatně se o to ani příliš nesnažila.

Nicméně ve své závěti se k ní zachovala více než velkoryse. Erzsi od ní ale dostala už dříve drahé šperky, které císařovna rozdala po smrti svého jediného syna. Nyní zdědila pětinu babiččina majetku, což znamenalo deset milionů zlatých. A navíc získala babiččinu vzácnou knihovnu, které si obzvlášť vážila! Těch 3000 svazků, mezi nimiž byly i maďarské unikátní tisky, opatrovala až do své smrti a v závěti je odkázala Rakouské národní knihovně.

Vnučka císaře Františka Josefa byla tedy díky tomuto bohatství i kráse vlastně jednou z nejlepších partií nejen v zemi, ale i v Evropě.

Rok 1900 byl pro Alžbětinu budoucnost přímo osudný. Hned na jeho počátku se konal dvorní ples, kde se Erzsi etablovala ve vyšší aristokratické společnosti. Mezi plesovými hosty se objevil muž, do nějž se Alžběta na první pohled zamilovala. Byl to mladý důstojník Otto Windischgrätz (často psáno i Windisch-Graetz).

Tento ples byl první pro Alžbětu, ale současně posledním plesem na vídeňském dvoře pro její matku Stefanii. Ta se rozhodla, že se provdá za uherského hraběte Eleméra Lónyaye. Matčino rozhodnutí Alžbětu tvrdě zasáhlo. Vůbec se jí to nelíbilo. Sice se hodně píše o tom, jak Erzsi s matkou nevycházela, ba že se s ní dokonce nestýkala. Ano, to ovšem platí o pozdějších letech. Teď v 17 letech cítila, že ztrácí poslední kousek rodinného zázemí, který jí ještě zbyl. Svatba se konala v březnu 1900 na zámku Miramare, kde Erzsi jako malá s matkou zejména po otcově smrti často trávila prázdniny. Matčiny stavovsky nepřiměřené svatby se jako členka císařské rodiny účastnit nesměla, ale povzbudilo ji to k tomu, aby si i ona vyvzdorovala muže, který ji na onom památném plese tak okouzlil.

Když se svou prosbou předstoupila před dědečka, dostalo se jí kategorického zamítnutí. Žádné zásnuby před osmnáctými narozeninami! Císař doufal, že si to Alžběta rozmyslí, nebo že se najde jiný – vhodnější ženich. Údajně snad existovaly plány na sňatek rakouské korunní princezny s německým korunním princem. Jenže Alžběta by si nic takového vnutit nenechala!

A navíc i ve Vídni brzy naznali, že by nejspíš výbušná Alžběta rozeštvala Habsburky a Hohenzollerny, že by při svých svobodomyslných názorech nebyla schopná, ale hlavně ani ochotná plnit v budoucnu povinnosti německé císařovny.

Erzsi však ženicha vybraného měla a nakonec přesvědčila i po roce dědečka, aby jí ke svatbě dal souhlas. Ten totiž pochopil, že by si prosadila svou i bez jeho svolení.

Jak to přesně bylo dál, nelze s určitostí tvrdit. Bývá totiž popisováno, ale na druhé straně vyvraceno jako mýtus, že Erzsin „nápadník“ neměl o „štěstí“, které ho čeká, ani tušení. Císař si ho prý předvolal a seznámil ho s přáním své vnučky. Otto prý byl snad šokován a sdělil císaři, že se ženit nemůže, protože je už zasnouben. Císař nic nenamítal a docela se mu hodilo, že se nepříjemná situace vyřeší tímto způsobem. Alžběta však byla jiného názoru! Nechtěla ustoupit za žádnou cenu! Když i nadále Otto Windischgrätz nechtěl zrušit slovo, které dal své snoubence, bylo nutné přistoupit k radikálnímu řešení.

Císař byl nejvyšší velitel armády a mladý důstojník byl donucen uposlechnout jeho rozkazu

Erzsi

Mladá paní Windischgrätzová

Ať už to bylo jakkoli – tak to ostatně mimo jiné popisuje ve své knize i Alžbětina snacha Ghislaine (ale ta u toho pochopitelně nebyla), Otto Windischgrätz svého císaře a vrchního velitele „poslechl“. Brzy se konaly zásnuby. Protože to byl opět morganatický sňatek (ostatně s těmi se teď ve Vídni jaksi roztrhl pytel), bylo předtím nutné, aby se Alžběta zřekla pro sebe i své budoucí potomky nároku na trůn. A pak už se mohla konat v lednu 1902 slavná svatba.

Po ní vyrazili novomanželé vstříc šťastným zítřkům na tříměsíční svatební cestu. Vynucené manželství bylo zpočátku docela šťastné. V prvních letech sloužil Otto, který byl odměněn knížecím titulem,v Praze, takže manželé bydleli v pronajaté Gröbově vile. Po prvním potratu byl pár obdařen třemi syny a jednou dcerou.

Život v Praze a později i na Ploskovickém zámku se začal Alžbětě zdát nudný. Chyběl jí velkoměstský ruch. Občas tedy vyrážela bez manžela do Vídně. Toho však v Praze nechávala sledovat. Když dostala informaci o jeho vztahu s jednou operní pěvkyní i místě, kde se mají milenci setkat, ani na chvíli nezaváhala. Sedla do expresu a jela zjednat pořádek. V Praze na pěvkyni několikrát vystřelila. Situace se pochopitelně ututlala. Zraněná milenka se diskrétně dostala do nemocnice a všichni zúčastnění byli zavázáni draze vykoupenou mlčenlivostí. Brzy to však v Alžbětině manželství začalo skřípat. Nastalo odcizení a postupně se velká láska měnila v nenávist. Manželský život se redukoval na vzácné společné pobyty ve Vídni. A ty provázely neustálé hádky, které vyvolávala Alžběta a které Otto z duše nenáviděl. Jeho předstíraný klid Alžbětu dráždil až k nepříčetnosti. Jednou rozstřílela pistolí zámek u dveří jeho pokoje.

Gröbova vila

Gröbova vila v Praze, kde Alžběta a Otto žili po svatbě

A tak se stále častěji Alžběta vytrácela ze společného domova. Se všemi dětmi s oblibou jezdila zejména v zimě na Jadran. Tam při pobytu v Brioni poznala svou druhou velkou láskunámořního důstojníka Egona Lercha. A do tohoto vztahu se vrhla opět s velkou vášní! Nehleděla napravo nalevo, a kdyby nebyla vdaná, určitě by se za Lercha provdala.

Rozvod jí ale dědeček nechtěl za žádnou cenu povolit. Romance však měla rychlý a tragický konec. Lerchova ponorka byla potopena při nasazení v první světové válce v Jaderském moři, a Egon tak zemřel hrdinskou smrtí za císaře pána a jeho rodinu.

Alžbětě se opět zhroutil svět. Po smrti císaře uprostřed války se rozhodla, že udělá definitivně tlustou čáru za svým nefunkčním manželstvím. Protože však kníže Windischgrätz dostával slušnou roční apanáž udělenou ještě starým císařem, neměl důvod souhlasit s rozvodem. Teprve když se Alžběta v roce 1919 sama zasadila o to, aby apanáž přestala být vyplácena, Otto Windischgrätz podal žádost o rozvod sám. A nejen to! S odůvodněním na manželčin nemravný život požádal o svěření dětí do své péče. Skandální rozvod se táhl několik let a ještě nechutnější byl boj o děti. Bylo by to na delší povídání, ale Alžbětě nakonec pomohli v boji o děti přátelé ze sociálně demokratické strany, s níž zpočátku jen sympatizovala, ale z vděčnosti pak do ní i vstoupila a stala se jednou z nejvíce zapálených!

Právě v této době se seznámila s poslední láskou svého života – učitelem Leopoldem Petznekem, který se stal jejím rádcem i ochráncem. Zpočátku samozřejmě svůj vztah tajili, protože rozvod stále ještě nebyl u konce. Druhým důvodem bylo i to, že Petznek byl ženatý, i když se svou nervově nemocnou ženou dlouhá léta nežil.

Kněžna a sociálně demokratický funkcionář! To byl živoucí důkaz skutečného překonání sociálních bariér! Pobouřil i Alžbětinu matku Stefanii a byl důvodem k definitivní roztržce a otevřenému nepřátelství mezi oběma ženami.

Ačkoli se Alžběta stala zapálenou soudružkou, nemínila se vzdát svého knížecího života. Byla například jediná, která přijela na prvomájový průvod v autě! Vydržovala si početné služebnictvo, které se díky jejím výbuchům vzteku často u ní střídalo. Vyžadovala od něj dodržování etikety jako za císařských časů. Nedávala si ovšem říkat „císařská výsosti“, stačilo jen oslovení „milostivá paní“.

Alžběta ve stáříErzsi

Udělovala audience i svým dětem. Kdo nedodržel smluvený čas, měl prostě smůlu, nebyl vpuštěn. Měla opravdu svérázné nápady i názory na výchovu svých dětí. Dokud byly malé a tvárné, nesmírně je rozmazlovala. Později se k nim chovala podobně jako k manželovi nebo k lidem, kteří si dovolili s ní nesouhlasit. Povýšeně, odměřeně, diktátorsky.

Nejmladšího syna Rudolfa například vzala z gymnázia a z lásky k socialismu dala do učení. Nepochopitelné! Když pak všechny tři syny postihla ve třicátých letech nezaměstnanost, Alžběta jim odmítala pomoci. Její miliony byly jen pro ni samotnou a pro milovanou socialistickou stranu, zatímco její děti živořily. Své soudruhy finančně podporovala i po nástupu fašismu. Alžbětin druh byl vězněn už ve třicátých letech a pak dokonce skončil i v koncentračním táboře v Dachau. Marná byla Alžbětina snaha dosáhnout jeho propuštění. Po skončení války se neměl kam vrátit, protože Alžbětina vila byla nejdříve zabrána a zdevastována Rusy a po jejich odchodu až do roku 1955 Francouzi.

Mezitím došlo v roce 1948 konečně ke skromné a dlouho odkládané svatbě Alžběty s Leopoldem Petznekem. Jejich více než třicetiletý poměrně harmonický vztah (jistě to nebyla Alžbětina zásluha) skončil smrtí manžela v roce 1956. Následujících sedm let dožila Alžběta osaměle jen se svými psy upoutaná na invalidní vozík ve vile, která jí byla vrácena rok před manželovou smrtí.

Ještě po smrti v březnu 1963 se pomstila svým dvěma pozůstalým dětem. V souladu s její závětí jim nebyl umožněn přístup do vily. Celé dědictví Alžběta odkázala Rakouské republice, zatímco její syn a dcera neobdrželi víc než povinný díl, který jim příslušel ze zákona.

V seriálu článků Jany Ládyové o významných ženách z minulosti jste také četly:

   
18.02.2013 - Historie - autor: Jana Ládyová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [46] reditelka [*]

    Zajímavý příběh, takhle se život často zamotá...

    superkarma: 0 19.02.2013, 16:12:53
  2. avatar
    [45] gerda [*]

    OlgaMarie — #44 jistě máš kus pravdy. Mně ale na tvých ideologických příspěvcích vadí černobílé vidění, toť vše.

    superkarma: 3 19.02.2013, 09:18:34
  3. avatar
    [44] OlgaMarie [*]

    Altamora — #43 Mrzí mě, že si stále mnoho občanů nechce připustit, že KSČ byla zločinecká organizace právě proto, že někdo z jejich blízkých byl jejím členem a ten jejich blízký přece nebyl zločincem. Byl ale podporovatelem! A jak se od komunistických kádrovaček liším? Neposílám je do vězení a nejsem pro jejich věšení. Doufám, že prozřou. Zatím marně.

    1. na komentář reaguje gerda — #45
    superkarma: 0 19.02.2013, 06:07:01
  4. avatar
    [43] Altamora [*]

    OlgaMarie — #23 Dědečkovi nevadilo, že se stal komunistou.  Po válce se na to díval jinak než před válkou. I kdyby vystoupil, pořád by byl dělník. Z práce by ho kvůli tomu nikdo nevyhodil, to by se mu stalo až teď.  Maminka se s ním po roce 1968 hodně hádala. To ale nemění nic na faktu, že se dědeček na ničí úkor neobohatil. Nikomu nesáhl na jeho majetek, rodina neprofitovala z jeho členství (ani tím nebyla nikterak nadšená, ale my jsme demokrati svojí podstatou a druhým jejich politické postoje nevymlouváme a nevnucujeme vlastní). Vaše rodina má jinou zkušenost, přesto se ale domnívám, že není korektní dávat lidem nálepky a dehonestovat je. Čím se pak od těch komunistických kádrovaček lišíš?

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #44
    superkarma: 5 18.02.2013, 23:35:55
  5. avatar
    [42] Jindriska8 [*]

    Moc pěkně napsané,jenom chválímSml67

    superkarma: 0 18.02.2013, 22:24:10
  6. [41] xenie [*]

    Velmi zajímavé a pěkně napsané. Na rozdíl od ostatních nepovažuji za důležité vědět, proč paní Ládyová píše zrovna o tom, o kom píše. Asi nejsem dostatečně náročný čtenář, mně stačí že je to zajímavé a že mi to někdo naservíruje až pod nos Sml24

    superkarma: 2 18.02.2013, 21:41:08
  7. avatar
    [40] OlgaMarie [*]

    Jana Ládyová — #39 Ona byla v podstatě chudák. Chtěla se vzepřít habsburskému protokolu, ale ponechat si výhody, materiální zázemí. Sociálně-demokratické smýšlení ji nutně muselo okouzlit určitou názorovou svobodou. Škoda, že se mi nepodařilo vygůglit onu divadelní hru, o čem vlastně byla. Franz Nabl napsal i mnoho studií a úvah o rak. soc. demokracii.

    superkarma: 0 18.02.2013, 20:10:08
  8. [39] Jana Ládyová [*]

    OlgaMarie — #38 Ano - díky za doplnění. Taky jsem to četla, že si výslovně přála, aby její habsburské jméno, stejně jako její druhé-občanské, nebylo na hrobě uvedeno.

    Hrob, kde leží vedle svého druhého manžela, se prý nachází u pravé straně hřbitova v Hütteldorfu. V této čtvrti se nacházela i Alžbětina vila.

    Alžběta během svého poměrně dlouhého života opravdu prováděla "psí kusy".

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #40
    superkarma: 0 18.02.2013, 19:15:42
  9. avatar
    [38] OlgaMarie [*]

    Jana Ládyová — #36 Sama Alžběta vstoupila do literatury, vlastně do divadelní hry Schichtwechsel,  od Franze Nabla (1929). Za zajímavé nebo zvláštní pokládám i to, že její hrob není na hřbitově nijak označen, což bylo zřejmě na její přání.

    1. na komentář reaguje Jana Ládyová — #39
    superkarma: 0 18.02.2013, 17:57:38
  10. avatar
    [37] =božmila= [*]

    Jana Ládyová — #36 Moc děkuji.Sml67

    superkarma: 0 18.02.2013, 17:52:56
  11. [36] Jana Ládyová [*]

    =božmila= — #31 Co se týká Alžbětiných potomků, všichni již zemřeli, dva synové ještě za Alžbětina života:

    František Josef Windisch-Graetz (1904-1981)

    Arnošt Weriand Windisch-Graetz (1905-1952)

    Rudolf Jan Windisch-Graetz (1907-1939)

    Stefanie Eleonora Windisch-Graetz (1909-2005)

    Nejspíš necítili potřebu na sebe příliš upozorňovat. Nejhůře dopadl třetí syn Rudolf - dělník. Byl nadšeným motocyklovým závodníkem a při jednom tréninku havaroval tak nešťastně, že za několik hodin po nehodě zemřel.

    Známy jsou jen dvě děti nejstaršího syna Františka Josefa - Stephanie a Guillaume z manželství s hraběnkou Ghislaine d´Arschot Schoonhoven.

    Hraběnka je autorkou knihy Alžběta, rudá arcivévodkyně, vydané i u nás v roce 1998.

    1. na komentář reaguje =božmila= — #37
    2. na komentář reaguje OlgaMarie — #38
    superkarma: 0 18.02.2013, 15:21:34
  12. avatar
    [35] peetrax [*]

    Jana Ládyová — #32 mně se to líbí - přibližujete tyhle historické osobnosti i z jejich lidské stránky. Zrovna o tohle období se dost zajímám, takže oceňuju, když pak vidím, že se tím někdo zabývá takhle do detailu. Je to přínosné a těším se na další "portréty".

    superkarma: 0 18.02.2013, 15:08:18
  13. avatar
    [34] peetrax [*]

    ToraToraTora — #26 podle mě tohle psaní paní Ládyovou baví - kdyby chtěla, tak nám mohla napsat jen to, co víme z učebnic, nějaká suchopárná fakta, ale tady je vidět zájem o dané téma už z toho, jak je to napsané. Sml16 Monografie a odborné publikace by to asi pojaly jinak, ale na takový shrnující článek pro ženský magazín je to na dost vysoké úrovni - hlavně oproti některým jiným článkům. Sml57

    superkarma: 2 18.02.2013, 15:06:05
  14. avatar
    [33] gerda [*]

    Jana Ládyová — #32 možná by nebylo od věci sepsat článek o některé z nás - za ta léta se tu určitě vyprofilovala nejedná zajímavá osobnost...Sml33 - udělat k tomu fiktivní vyprávění, to by bylo počteníčko - a ty reakce potom!Sml32

    superkarma: 1 18.02.2013, 14:46:13
  15. [32] Jana Ládyová [*]

    Milé dámy! Ač se vám to bude zdát téměř neuvěřitelné, rozhodně články nepíši z důvodu zaplacení složenek.

    Na tomto honoráři jsem zcela nezávislá, i když člověka to určitě potěší... Ale potřebu se tu obhajovat naprosto necítím. Proč taky?

    Nemám žádného nadřízeného. V historii se "malinko orientuju". Celoživotně. V souvislosti s historickým denním tématem na podzim lonského roku mě napadlo redakci navrhnout psaní podobných textů. Externě.

    A správný postřeh se týká mnohých fotografií. Jsou naše vlastní. Rádi totiž s manželem cestujeme po Evropě a posledních cca 10 let jsou naše cesty cíleně vedeny po stopách historie. I to je jeden z důvodů psaní těchto článků.

    Historie je totiž ve spojení s cestováním opravdu zajímavá...

    1. na komentář reaguje gerda — #33
    2. na komentář reaguje peetrax — #35
    superkarma: 4 18.02.2013, 14:39:33
  16. avatar
    [31] =božmila= [*]

    Já chci  pokračování (kde jsou její potomci).Sml16

    1. na komentář reaguje Jana Ládyová — #36
    superkarma: 1 18.02.2013, 14:35:39

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] gerda [*]

    OlgaMarie — #27 no tak upozorňuj, když ti jde tolik o spravedlnost. Ale bylo by vhodné, kdybys upozorňovala na zlodějnu "napříč politickým spektrem" a nevybírala si jen to, co se hodí tvému (modrému) přesvědčeníSml52 Amen.Sml24

    superkarma: 4 18.02.2013, 14:23:39
  2. avatar
    [29] Florencie [*]

    ToraToraTora — #26 A omlouváš se proč?

    Články o historii kritizuješ od začátku, co vycházejí.

    A jak jsi přišla na to, že to paní nebaví psát? Autorka je prostě pojala takhle. Každý má svůj styl. A jak už jsem psala, nejsem dle ohlasů jediná, komu se to líbí.

    superkarma: 5 18.02.2013, 14:16:28
  3. avatar
    [28] OlgaMarie [*]

    OlgaMarie — #27 Tento příspěvek je reakcí k číslu příspěvku 20.

    superkarma: 0 18.02.2013, 14:09:28
  4. avatar
    [27] OlgaMarie [*]

    OlgaMarie — #13 Upozorňovat na to, že soudruzi lžou, kradou, loupí a vraždí, budu neustále, dokud to nepochopí i méně vzdělaní. Upozorňování není fanatizmem. Čti, studuj, vzdělávej se. Učit se, učit se, učit se, radil už Goethe!

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #28
    2. na komentář reaguje gerda — #30
    superkarma: 0 18.02.2013, 14:05:34
  5. avatar
    [26] ToraToraTora [*]

    Florencie — #22 není negativní, je konstruktivně kritický. Ráda bych se dozvěděla něco, co jsem z určitých indicií vytušila, že by tam mohlo být. omlouvám se.  je špatné, předpokládat, že někoho práce baví?

    1. na komentář reaguje Florencie — #29
    2. na komentář reaguje peetrax — #34
    superkarma: 0 18.02.2013, 14:05:09
  6. avatar
    [25] ToraToraTora [*]

    ToraToraTora — #21 Přece velikost osobnosti se neměří metrem, ale čistě subjektivním měřítkem, které máme každý v sobě. Pro někoho je osobnost interesantní politickými zásluhami, pro jiného osobním životem, další zas objeví netušenou stránku člověka skrz utajenou korespondenci  či co já vím.

    superkarma: 1 18.02.2013, 14:03:50
  7. avatar
    [24] Suzanne [*]

    Jana Ládyová — #15 Velice poutavě napsaný článek o zajímavé ženě Sml67 Ženská sice příšerná a sebestředná, v dostřelu bych ji nechtěla, nicméně zajímavá. Díky Sml67

    superkarma: 0 18.02.2013, 13:55:47
  8. avatar
    [23] OlgaMarie [*]

    Altamora — #17 Tak můj dědeček byl jako tovaryš vandrem s Tondou Zápotockým v Polsku a zatímco děda dřel od vidím do nevidím, aby si vybudoval vlastní firmu, tak  soudruh Zápotocký chodil po schůzích, aby dědu - živnostníka později znárodnil.

    Když jsem poprvé nastoupila do zaměstnání, byli tam chlapi úžasně šikovní, kteří mi i pomáhali a radili, až mi bylo divné, jak to vše mohou znát. Byli sociálními demokraty, kteří odmítli vstoupit do KSČ a tedy byli degradováni.

    1. na komentář reaguje Altamora — #43
    superkarma: 0 18.02.2013, 13:55:06
  9. avatar
    [22] Florencie [*]

    ToraToraTora — #21 Nechápu tvůj negativní postoj. Sml80

    Mně se článek líbí a přijde mi čtivý a určitě nejsem sama. Proč po pisatelce žádáš nějaký odůvodnění, proč to napsala? Nechápu.

    Mimochodem já taky chodím do práce vydělat peníze na složenky. A i když mě to baví, rozhodně neplánuju svou práci před někým obhajovat. A když už, tak jedině před svým nadřízeným.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #26
    superkarma: 5 18.02.2013, 13:51:51
  10. avatar
    [21] ToraToraTora [*]

    gerda — #18 všimla jsem si, že některé fotky u některých článků jsou patrně její vlastní, tak se omlouvám, že jsem si chvíli myslela, že autorka nemá jediný zájem včas zaplatit složenky a že mne jen byť na vteřinku napadlo, že by snad mohla mít osobní důvod k výběru některých osobností. Pardon. Skutečně jsem udělala chybu, že jsem si na chvilku myslela, že ji snad historie  a osudy konkrétních váznamných žen zajímají i z jiného důvodu než z rozkazu nadřízeného.

    1. na komentář reaguje Florencie — #22
    2. na komentář reaguje ToraToraTora — #25
    superkarma: 0 18.02.2013, 13:41:42
  11. avatar
    [20] gerda [*]

    OlgaMarie — #13 a tomu už se říká fanatismusSml52

    superkarma: 2 18.02.2013, 13:25:49
  12. avatar
    [19] gerda [*]

    Altamora — #17 Sml67

    superkarma: 0 18.02.2013, 13:25:08
  13. avatar
    [18] gerda [*]

    ToraToraTora — #7 no třeba má ten důvod, že je zaměstnaná v redakci a má za úkol psát články.Sml58

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #21
    superkarma: 0 18.02.2013, 13:23:35
  14. avatar
    [17] Altamora [*]

    OlgaMarie — #13 Můj dědeček byl předválečný sociální demokrat. Dělník. Celý život pracoval, zemřel stejně chudý jako se narodil. Nikdy nikomu nic neukradl. Ani pak, když zůstal v KSČ po tom, co KSČ sociální demokracii asimilovala. Sice je to pro ideologicky uvažující lidi těžké pochopit, ale na každého nelze aplikovat floskule, které si vytvořili. A je jedno, že ta hysterická sebestředná arcivévodkyně se dala k socialistům. Stejně by se chovala, kdyby se dala k adventistům nebo jehovistům, protože to prostě byla špatná ženská. Sml15

    1. na komentář reaguje gerda — #19
    2. na komentář reaguje OlgaMarie — #23
    superkarma: 3 18.02.2013, 13:11:20
  15. [16] Trefa [*]

    Trefa:vzdy si tyto zajimave clanky prectu.

    superkarma: 0 18.02.2013, 13:03:07
  16. [15] Jana Ládyová [*]

    Milé dámy, děkuji vám všem za reakce kladné i záporné.Sml16Abych to malinko uvedla na pravou míru. Osobně si nemyslím, že je k článku nezbytně nutné dodávat nějaké "odůvodnění zájmu". Vše potřebné je v anotaci.

    Konkrétní témata mi redakce nezadává, mohu psát podle svého uvážení, a pochopitelně si tedy vybírám osobnosti, které mě nějakým způsobem zaujaly.

    Původní záměr psát jen o ženách naší historie malinko rozšiřuji, stejně jako modrá krev není prioritou.

    1. na komentář reaguje Suzanne — #24
    superkarma: 3 18.02.2013, 12:59:14
  17. avatar
    [14] ToraToraTora [*]

    OlgaMarie — #13 Varování pro další generace, které neveří, že se to někdy mohlo stát  Sml67 Sml16

    superkarma: 0 18.02.2013, 12:26:06
  18. avatar
    [13] OlgaMarie [*]

    ToraToraTora — #2 Také mi to chybí. Ale tentokrát je vysvětlení jasné:

    Staneš-li se soudružkou, totálně zblbneš!

    Jinak je Alžběta typickým příkladem toho, jak rádi žijí soudruzi z majetku, o který se sami nepřičinili.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #14
    2. na komentář reaguje Altamora — #17
    3. na komentář reaguje gerda — #20
    4. na komentář reaguje OlgaMarie — #27
    superkarma: 1 18.02.2013, 12:05:43
  19. avatar
    [12] Hanula [*]

    Sml16mně přijde článek velmi zajímavýSml67

    superkarma: 0 18.02.2013, 11:47:29
  20. avatar
    [11] peetrax [*]

    ToraToraTora — #2 ani v nejmenším absence nějakých dvou vět nedegraduje celý článek. Sml14 Má to být o významných ženách z minulosti, což je, podle mě je to uvozeno tím, že je to osobnost pozoruhodná i rozporuplná. Sml80 A proč to paní Ládyová píše? Zřejmě proto, že to dostala zadáno. Sml24

    superkarma: 3 18.02.2013, 10:46:30
  21. [10] kukátko [*]

    ToraToraTora — #2 Zajímavé by to jistě bylo. Třeba se autorka vyjádří. I tak se mi to ale dobře četlo. Je to taková pěkná "drbárna" z jiných kruhů proložená historií.

    superkarma: 0 18.02.2013, 10:14:18
  22. avatar
    [9] Florencie [*]

    ToraToraTora — #7 ToraToraTora — #8 Mně to takhle stačí.

    superkarma: 2 18.02.2013, 10:12:31
  23. avatar
    [8] ToraToraTora [*]

    Florencie — #6 vždyť by stačila kratičká noticka v úvodu nebo jedna dvě věty, aby článek nezněl jako zadaný referát. Viděla bys, co to dělá s celkovým vyzněním textu.

    1. na komentář reaguje Florencie — #9
    superkarma: 0 18.02.2013, 10:04:41
  24. avatar
    [7] ToraToraTora [*]

    Florencie — #6 Získalo by to další rozměr. Nemusí tam být, ale pokud je, je to přidaná hodnota, osobní invence, jiný úhel pohledu, vztah..... když něco dělám, mám důvod.

    1. na komentář reaguje Florencie — #9
    2. na komentář reaguje gerda — #18
    superkarma: 0 18.02.2013, 10:00:07
  25. avatar
    [6] Florencie [*]

    ToraToraTora — #2 Nemyslím si, že to text degraduje.Nevidím důvod, proč by tam mělo být uvedené, proč je článek právě o této ženě. Kor když na začátku cyklu autorka sama napsala, že nás bude seznamovat se zajímavými ženami naší historie.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #7
    2. na komentář reaguje ToraToraTora — #8
    superkarma: 3 18.02.2013, 09:33:42
  26. avatar
    [5] ToraToraTora [*]

    gerda — #4 Sml57Sml30 Jistě.

    superkarma: 0 18.02.2013, 09:13:54
  27. avatar
    [4] gerda [*]

    ToraToraTora — #2 tak to nám snad může být jedno, pokud je to tak dobře napsané, ne?Sml57 Nezajímavá osobnost to v žádném případě není.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #5
    superkarma: 2 18.02.2013, 08:57:45
  28. avatar
    [3] gerda [*]

    asi střelená po babičceSml80 Vyhraněné osobnosti, ale bohužel hodně divným směrem.

    superkarma: 0 18.02.2013, 08:56:07
  29. avatar
    [2] ToraToraTora [*]

    Trochu mi u těchto referátů z dějepisu chybí, proč autorku dotyčná zaujala, čím je jí blízká a proč se vůbec rohodla nás s ní seznámit. Je to škoda, zbytečně to degraduje celý text.

    1. na komentář reaguje gerda — #4
    2. na komentář reaguje Florencie — #6
    3. na komentář reaguje kukátko — #10
    4. na komentář reaguje peetrax — #11
    5. na komentář reaguje OlgaMarie — #13
    superkarma: 1 18.02.2013, 08:24:55
  30. avatar
    [1] kareta [*]

    Hysterická rozmazlená krávaSml68

    superkarma: 1 18.02.2013, 08:07:14

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme