Psal se rok 1882, bylo 24. března večer a německý mikrobiolog Robert Heinrich Hermann Koch se ve své berlínské laboratoři konečně s vítězným „heuréka“ odtrhl od mikroskopu. „Pod mikroskopem je základní zvířecí tkáň hnědá, zatímco bakterie tuberkulózy překrásně modré,“ oznámil o něco později svým kolegům, když popisoval objev, který ho učinil slavným.

Očkoval anthrax třískou
Tedy ne že by Koch nebyl slavný už před tím - jméno si tento muž, narozený 11. prosince 1843 v Clausthal-Zellerfeldu jako jedno z 13 dětí důlního technika, získal už při předchozích výzkumech anthraxu. V naprosto nevyhovujících podmínkách, prakticky bez laboratoře a zavalen prací, prokázal, že se sněť slezinná přenáší krví a že i bacily, které nebyly nikdy v kontaktu s živými zvířaty, mohou přenést nákazu. 

 Jak na choleru
Tato práce mu získala nejen proslulost, ale především laboratoř v Berlíně, v níž učinil svůj památný objev. Jako významný odborník na choroby byl v roce 1883 poslán do Egypta, kde řádila epidemie cholery. Objevil bakterii, která tuto chorobu způsobovala, a stanovil podmínky omezující její šíření. Kochovými doporučeními se zdravotnické organizace pracující v polních podmínkách řídí dodnes.

Nobelova cena
V pozdějších letech došel Koch k závěru, že bakterie způsobující lidskou tuberkulózu a tuberkulózu skotu nejsou shodné. I když jeho tvrzení nebylo vědeckou veřejností beze zbytku přijato, po čase se potvrdilo jako správné. V roce 1905 obdržel Koch Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Zemřel o pět let později, 27. května 1910 v Baden-Badenu.

Doktor Himaláje
Výzkumy tuberkulózy samozřejmě pokračovaly i po Kochově smrti. Ovšem ještě několik desetiletí před tím, než se pod sklíčkem mikroskopu zahemžily slavné modré bakterie, přišel lékař Herman Brehmer na to, že tuberkulóza se nejlépe léčí v čistém vysokohorském vzduchu, na slunci a v chladu a zároveň při vydatné stravě. Sám totiž touto chorobou onemocněl a povedlo se mu ji porazit za pobytu v Himalájích. Na jeho popud tedy byla zakládána sanatoria v horských oblastech.

Výzkumy v USA
Když Koch odhalil, že se tuberkulóza šíří kapénkovou infekcí, stala se tato sanatoria pro mnohé nemocné vlastně vězením, přesto však množství vyléčených vzrůstalo. Ve spojených státech se o léčbu zasloužil další nakažený lékař,  Edward Livingston Trudeau, který založil sanatorium u Sarnackého jezera a vedl v něm výzkumnou laboratoř.

Zázračné očkování
Tuberkulóza, zvaná také souchotiny či úbytě, však stále byla velmi nebezpečnou chorobou, vybírající si svou krutou daň zejména mezi chudinou. Nakonec však Francouzi Albert Calmette a Camille Guerin v roce 1908 vyvinuli vakcínu proti TBC. Celých 13 let pěstovali bakterie, které byly stále slabší. Roku 1921 tuto vakcínu poprvé úspěšně aplikovali na kojenci, jehož matka na TBC zemřela. Posléze byla zahájena plošná vakcinace.

Stále se však nedařilo vyléčit mnohé nemocné. Až ve 40. letech minulého století objevil Američan Selman Waksman lék, který úspěšně aplikoval kriticky nemocnému pacientovi. Muž, který obdržel streptomycin, se během několika dní výrazně zlepšil. Éra léčby tuberkulózy chemoterapeutiky tak byla zahájena. Přes plošné očkování a relativně úspěšné léčebné postupy, které narušuje spíše nespolupráce pacientů než odolnost bakterií, je však tuberkulóza stále, především v chudších zemích, relativně rozšířenou chorobou. Podle předpovědí OSN by měla být celosvětově vymýcena kolem roku 2025, mnozí lékaři však tento optimismus nesdílí. A 24. březen je celosvětovým dnem boje proti TBC.

Vzpomenete si na nějakou slavnou osobnost, která trpěla TBC? Nebo na ni dokonce zemřela? Znáte někoho nemocného TBC? Víte, jak se před TBC chránit? Víte, jestli jste očkována?

Reklama