Reklama

Hádejte, kdo vyhrál? Přečtěte si vtipný příspěvek od čtenářky s nickem Tora Tora Tora, která se rozhodla žít po vánocích zdravě.

Hezké ráno. Netrpím touhou dávat si nějaká předsevzetí. Dokonce ani ta hubnoucí. S postavou spokojena jsem náramně, což při mé váze spoustu věčných brblajících dietářek pěkně naštve. Poslala bych fotku, ale server by to nemusel rozchodit:) Spíš si tělo říká, že by po kilech cukroví, chlebíčků, vánoček a já nevím čeho všeho ještě, chtělo také nějaké normální jídlo zapité něčím jiným než vaječňákem či sektem.

Takže jsem hned z kraje roku začala. Moje maminka pod pojmem salát rozumí především okurkový či listový s octovou zálivkou. Šopák je pro ní ten největší odpich. To myslím v dobrém a s láskou. Ale i proto jsem si ve svém samostatném období oblíbila saláty méně tradiční. Naprosto si mě získala cizrna. Saláty z ní dělám na mnoho způsobů. Jenže se musí vařit trochu déle. Proto si ji vždy připravím větší množství a jednou za čas jím cizrnu třeba tři dny po sobě.

Tentokrát to mělo být asi jinak. Cizrnový salát s tuňákem mi chtěl zřejmě něco naznačit. Třetí den v lednici vypadal unaveně, ale chutnal stále skvěle. Naobědvala jsem se, zahnala do pelechu drobotinu a vykecávala na ženě-in. To není anální alpinismus, jen přiblížení reality osudného dne.

Ve chvíli, kdy jsem měla jít do školky pro syna, se tuňák vzbouřil. V první chvíli to byla remíza a stále nebylo rozhodnuto, jestli to půjde nebo nepůjde, nešlo to. Podíval se ven:(  Jenže školka za chvíli zavírala. Na čerstvém vzduchu se mi udělalo lépe. Školku jsem zvládla. Zpátky jsme šli po nábřeží, chodí tam méně lidí. Zato kachen a labutí tam bylo nepočítaně. To byste nevěřili, jak ti blbí ptáci čumí, když zvracíte do vody. Jsou zvyklí, že jim všichni hážou nakrájené housky, ale toto....

Ani nevím jak, vzpomněla jsem si v této nejtěžší hodince, že v družině čeká ještě dcera. S optimismem jsem se vydala pro ní. Před školou jsem naposledy zvracela po stužkovacím večírku. zavzpomínala jsem na mládí i ten den...

Salát definitivně kapituloval, doma jsem se složila na gauč a můj tříletý syn si mě zkoumavě prohlížel. Pak mě pohladil a jen dodal: "Ale já tě mám stejně rád, i když seš nemocná." 

Prostě štěstí v neštěstí:)  To by se mi po okurkovém od maminky nestalo.

Krásný den

ToraToraTora

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

Co vy víte, kdyby byl tři dny starý...

Co vy, milé čtenářky ženy-in, máte také nějaký „dietní“ zážitek? Pochlubte se, nebo si postěžujte, dnešní téma je široké.

Pište na adresu: redakce@zena-in.cz