Ahoj,

Prosím o anonymní uveřejnění.

Možná někomu přijdou mé problémy malicherné, ale věřte, že mě to moc trápí. Nevím, kde začít. S přítelem jsme spolu rok, bydlíme v jeho malém bytě. Jemu je 33, mně 25.

Jedním z problémů je, že pro něj je auto zbytečnost, takže ho nenapadne mi ho pomoct vyluxovat, zajet do servisu, přidat na technickou atd. Ještě bych měla napsat, že auto je papírově moje. Výše uvedené zvládnu samozřejmě sama, ale tím autem ho tak 2krát týdně taky někam vezu, takže ho neužívám na 100 % jen já. Přijde mi to divný, protože já taky uklízím JEHO byt, což mi přijde normální. Jednou jsme spolu a všechno užíváme oba. Když jsem mu to s tím JEHO bytem řekla (už jsem nevěděla, jak mu to vysvětlit), řekl mi, že uklízet nemusím, že mu to nevadí. Napadá vás nějaké řešení?

Další věcí je, že dostanu byt po babičce. Chceme se tam přestěhovat, protože je mnohem větší než tenhle. Ovšem je třeba ho úplně vybavit, je naprosto prázdný. Vybavení přítelova bytu necháme tam a pronajmeme ho.

Teď se dostávám k další věci - myslí si, že ho pronajme a bude u mě bydlet za pár stovek (taky mu teď moc neplatim). ALE. On si všechny peníze z pronájmu nechá pro sebe a zařízení velkého bytu (je jen můj, jak říká on) zbyde na mě. Mě to bude stát minimálně 100 000, on mi nepřidá (i když jsem mu říkala, že kdyby jsme se rozešli, tak si to samozřejmě odnese).

Vydělám si půlku toho, co on. To mě úplně finančně vycucne a on přijde k hotovýmu. Nevím, jestli mě chápete. Já vezmu úvěr, vycucnu se, abych zařídila byt, budu splácet a užívat to budem oba, on bude mít ještě příjem bokem ze svýho bytu. A pak mi v létě řekne, ať jedem  na dovču a bude se divit, že já na to nebudu mít. Jede si finančně úplně  po svém. Neříkám, mít všechny peníze společně, ale jsme snad spolu! Finančně však žijem vedle sebe. Teď na dovču taky nepojedem, protože na to nemám. Ani ho nenapadne mi pomoct, třeba trochu přidat... chce se mi z toho brečet. Někdy mi přijde škrt, skoro nikam nechodíme, dárek už jsem dlouho nedostala... Nebo jsem vážně tak nenažraná a náročná?

čtenářka

 

Milá čtenářko,
z toho, co píšeš, je mi nějak smutno. Tvůj přítel mi připadá - mírně řečeno - velmi nedospělý. Asi bych na tvém místě pečlivě zvážila, zda s takovým člověkem chci opravdu být a žít a sdílet vše, co k partnerskému životu patří. Mám totiž takový dojem, že o něj se nikdy nebudeš moci opřít. Hodně štěstí... Meryl

Reklama