Naše dcera Irena (24) nám vždycky dělala jen samou radost. V pohodě dodělala školu, dobře odmaturovala a našla si pěkné zaměstnání. Ani na její přátele jsme si nikdy nemohli v nejmenším stěžovat.



Odjakživa jsme byly dobré kamarádky. Dokonce se se mnou dřív o svých známostech naprosto otevřeně bavila, a když to bylo nutné, nechala si od nás s manželem i poradit.

Nejsme nijak úzkoprsí – uznáváme, že je to její život, ale tu a tam jsme nějaké výhrady měli. Ale rozhodně jsme na Irenu v žádném případě netlačili...

O to větším šokem pro nás s manželem bylo zjištění, že má vážný vztah s osmatřicetiletým mužem, který byl už čtyřikrát ženatý, a chce si ho co nejdřív vzít.

Jsou spolu tři měsíce a Irena se úplně změnila. Tentokrát si do toho nenechá vůbec mluvit. Prý je to její největší životní láska. Patrik je ten nejsprávnější a nejhodnější mužský a je jí velkou oporou.

Když před Irenou na toto téma něco začnu, nechce nic slyšet, vzteká se a hned se uráží. Jako by sama podvědomě cítila, že její nová láska není zas takový „ideál“.

 

Už si s mužem vůbec nevíme rady. Jak jí máme rozmluvit její záměr, že se ještě do konce roku vezmou?

 

Tamara a Pavel, Žatec

 

Psycholožku Mgr. Radku Vaňkovou postoj rodičů a jejich obavy nepřekvapují:

Chápu, že jste v šoku. Na starosti a problémy jste u své dcery vůbec nebyli zvyklí. Většina rodičů dospívajících nebo dospělých dětí si však na své vlastní kůži zažila to, co výstižně vystihuje rčení: Malé děti – malé starosti, velké děti – velké starosti.

 

Nejtěžší pro rodiče „velkých dětí“ je bezmocnost. Tolik byste si přáli, aby se dcera nechala vámi ovlivnit. Chtěli byste ji ochránit před chybným krokem, veškerá snaha je však marná. Vaše naléhání dceru ještě víc utvrzuje v jejím (byť často nesprávném) rozhodnutí.

 

V blízkých vztazích totiž platí, že čím víc jeden tlačí na druhého, tím víc se ten druhý odtahuje.

Možná je tento dceřin krok první velkou vzpourou proti vám – proti autoritě – kterou hodlá dotáhnout do konce. Váš nátlak by pak byl „hlavní hnací silou“ tohoto protestu.

 

Myslíte si, že takový vztah může v budoucnu dobře fungovat? Proč ano, proč ne? Nechali byste vaši dceru, aby se sama na vlastní kůži „spálila“, anebo byste se jí do poslední chvíle snažili její rozhodnutí vymluvit? Domníváte se, že se po jejím boku „zeťák“ konečně usadí?

Reklama