Poradit v nepříjemné rodinné záležitosti potřebuje čtenářka Ženy-in z Ústí nad Labem, paní Marie. Napsala nám, že si neví rady se svým čtrnáctiletým synem Martinem, který začal vyznávat neonacistickou ideologii.

Zní to děsivě: Můj syn je skin!

S manželem máme dva syny, jedenáctiletého Patrika a o tři roky staršího Martina. Martin byl vždycky spíš uzavřený kluk, hodně četl a dobře se učil. Nikdy neměl moc kamarádů. Pořád vysedával nad knížkami, později, když jsme mu pořídili počítač, se pro změnu nehnul od něj.

Nejdřív jsme s mužem měli radost, že se toho z internetu hodně nového dozví, Martin ale brzy začal hrát různé hry a vše ostatní ho přestalo zajímat. Pak zřejmě objevil i jinou „zábavu“. Později jsme si vyčítali, že jme mu měli zakázat přístup na některé stránky, ale netušili jsme, jakým směrem se ubírá jeho zájem o „sebevzdělávání“.

Pak manžel náhodou otevřel jeho „oblíbené stránky“, a tam na něj čekal šok. Různé xenofobní články, blogy neonacistických kapel, Hitlerův Mein Kampf! Také si nechal vyholit hlavu, kouří, na rameno si nechal vytetovat číslo 18 (což je prý oblíbený nacistický kryptogram, značící pořadí iniciál Adolfa Hitlera v abecedě), poslouchá muziku s rasistickými texty a začal nosit typické oblečení neonacistů. Kde na něj bere, nevíme, my mu ho rozhodně nekupujeme.

Syn nám však odmítá cokoliv vysvětlit. Úplně se změnil a začal se stýkat s podobně zaměřenými kamarády. Žádné prosby, žádné zákazy nepomáhají. My s manželem jsme přitom oba kluky vedli vždy k lásce k bližnímu, nikdy u nás doma nezazněly nadávky na zahraniční přistěhovalce ani na cikány... Nejhorší na tom je, že se mladší Patrik v bráškovi přímo vzhlíží a my se začínáme obávat, aby ho bratr i v tomto směru nějak neovlivnil.

Jsem z toho zoufalá. Vůbec nechápu, jak se to mohlo stát. Kladu si za vinu, že jsem se důsledněji nezajímala o to, co si vlastně na počítači prohlíží, co ho zajímá...

Marie

K problém, který trápí velkou část naší populace, se vyjádřila psycholožka Mgr. Radka Vaňková:
Příkon k extrémním skupinám, ať už náboženským či politickým, je u mládeže vždy projevem jejího nesouhlasu s předkládaným modelem života nás – dospělých. My pak máme tendenci vidět vinu jen v nich. V těch odporujících, vzdorujících a neposlušných výrostcích.

Neptáme se, kde se stala chyba. Neptáme se, co jsme neudělali ve výchově tak, aby se oni s námi chtěli bavit či ztotožnit. Leckdy chtějí mít dospělí neustále „navrch“. Proto děti přerušují komunikaci a hledají náhradní způsob, jak si vážit sami sebe. Snažte se se synem navázat nit komunikace, bude to však obtížné. 

Kdo to jsou „skinhedi?

Skinheads je označení pro subkulturu nebo skupinu lidí vyznávající určitý životní styl a směr. Kořeny sahají až na Jamajku do 50. let 20. století, kde vznikl jako reakce na zvyšující se nezaměstnanost v městských oblastech. Odtud se potom toto hnutí přeneslo do Velké Británie.

První příslušníci neměli politické cíle, ale jednalo se spíše o návštěvníky koncertů, kteří se snažili odlišit od bohaté části populace. Mnozí ze sympatizantů hnutí byli černoši (což souvisí zejména s dělnickým původem hnutí).

Pro skinheady jsou typické tyto znaky: nenávist vůči Hippies a záporný vztah k drogám (nikoliv ovšem k alkoholu). Příslušníci hnutí se často hlásí k dělnické třídě, vlastenectví a patriotismu.

Typickým poznávacím znakem se stala vyholená hlava. Oblečení se skládá z „těžkých“ bot, takzvaných Martensek, případně pracovních bot s okovanou špičkou, jaké nosili dělníci v docích. Dále pak z černé vojenské bundy „bombera“ nebo takzvaných Harringtonů a džínsů. Typickými znaky v oblékání jsou kšandy přes košile či polokošile značky Ben Sherman nebo Fred Perry.

Neonacističtí skinheads jsou u nás údajně v menšině a vzbuzují odpor v komunitě nerasistických skinheads.
Zdroj: Wiki

Také máte problémy s dětmi, v manželství, v práci? Napište své trápení Ženě-in, a my se za vás zeptáme odborníků!

Reklama