Svého manžela jsem poznala před 9 lety. Jak to ze začátku bývá, ve všem jsme se shodli a vše bylo perfektní. Pak se manžel dostal do finanční tísně a já mu opět pomáhala. Mezitím jsme chodili s jeho kamarády na posezení. Když jsem nemohla, chodil manžel sám. Mě to vůbec nevadilo.

Pak se dostal opět do finanční tísně. Problém je ten, že manžel problémy přelévá na mě a neřeší je. Takže jsem se opět rozhodla pomoci mu. Protože jsem už neměla peníze, vzali jsme se. Věděla jsem totiž, že dostanu vkladní knížku. Pak jsem otěhotněla, ale manžel za kamarády chodil stále. Stále sliboval, že přestane. Když se dcera narodila, byl s námi asi 3 týdny doma a já byla jako v nebi. Bohužel potom chodil domů přes rok každý večer kolem 8, protože dcera chodila v 7 spát. Pak sice chodil dřív, ale opilý.

Pak začala nevěra. Sice jí do dneška popírá, ale já mu našla zprávy v mobilu. Pořád jsme měli finanční problémy, které jsem musela řešit a on mi nepomáhal s ničím. Po 5 letech mi došla trpělivost a i s dcerou jsme se odstěhovali. Manžel neustále psal zprávy, jak mu chybíme, jak se změní, dcera to taky moc nezvládala. Takže jsem se po týdnu vrátila. Manžel sice vůbec nikam nechodí, dokonce se začal věnovat i dceři.

Problém je v tom, že já spokojená nejsem. Měla bych být, změnil se, ale nějak se mi to nedaří. Má cenu udržovat takový vztah kvůli dceři (která je opět v pohodě), nebo to utnout, protože jak se říká – starýho psa novým kouskům nenaučíš? (stejně se jeho chování pomalu ale jistě vrátí zpátky?).

Martina
Reklama