Reklama

„Ještěže mi manžel nevidí do hlavy,“ zakončila svůj dopis čtenářka Marta, jejíž problém jsme se vám rozhodli zprostředkovat. Myslíte si, že manželství, kde si jeden vypomáhá při milování tím, že „vidí“ někoho jiného, má smysl?

„Jsme spolu pátým rokem a z toho tři je pro mě milování jen nepříjemnou nutností,“ svěřila se Marta ve svém mailu.

o„Máme šestiletého syna. Chtěla jsem ještě jedno miminko, ale myslím, že nechci už dítě s manželem. Nevadí mi, že je trochu tlustý, spíš mě odpuzuje, že je cítit potem a často i pivem,“ píše žena.

„Pokusila jsem se mu naznačit, že mi vadí, když tráví tři hodiny v hospodě, a pak se domnívá, že když bez předehry na mě s odpuštěním ve dvě ráno skočí, že z toho budu odvázaná. Vadí mi to čím dál víc. On se domnívá, že nijak nechybuje,“ píše.

„Nedávno se přistěhoval do naší vesnice synovec jedné paní. Žije tady i s přítelkyní. A to je právě teď můj největší problém,“ svěřuje se dál paní Marta.

„Jednou jsem takhle zase "držela", protože jinak to nazvat nelze, a oknem jsem ho zahlédla, jak jde domů. Máme okna do ložnice blízko a nebylo zataženo. Vím, že nás viděl!

Už od prvních dnů, kdy jsem ho začala potkávat, se mi líbil, ale nijak jsem to neřešila. Teď, od té doby, ano. Vzrušilo mě pomyšlení, že se díval, i když třeba se hned slušně otočil a koukal jinam. Mě ale přímo stimuluje pocit, že se dlouho koukal,“ říká.

„Když po mně teď manžel chce sex, už se tak nebráním a už mě to i baví. Jenže je to poroto, že si představuji, že na jeho místě je právě tenhle muž. Prostě zavřu oči a vidím jeho. Vzrušuje mě to. Manžel si všimnul, že jsem jiná, a je mu to příjemné, jenže mně to připadá jako nějaký druh nevěry. A i kdybych se srovnala s takovou nevěrou, nevím, jak to bude pokračovat.

Soused to neví, manžel to neví, jen já mám prostě problém a nevím, co s ním. Teď už na něj začínám myslet i mimo milování.

Hlavně je to kvůli poslednímu zážitku.

Bylo to před čtrnácti dny na hasičském plese. Povídali jsme si u baru. Nebylo to jen nějaké povídání. Líbila jsem se mu. Jsem si jistá,“ pokračuje.

„A teď nevím, co mám dělat. Jestli si s ním něco začnu, půjde moje manželství z kopce. I když, a to je právě důvod, proč píšu, nejsem si jistá, jestli už tím vším moje manželství není ztracené. Ještě že mi manžel nevidí do hlavy. Může tohle přejít samo?“ ptá se vás paní Marta závěrem dopisu.

Touha je silnější než rozum

To je bezvadné, paní Marto. Když to shrnu, máte doma manžela, který se s odpuštěním chová jako hrouda, navíc jste evidentně zamilovaná do někoho jiného, ze sexu s manželem máte pupínky a vaše představy při milování zahrnují konkrétního člověka. To je slušný náklad.

Záměrně jsem vynechala tu epizodu s jeho nahlédnutím do ložnice, protože tohle má kde kdo a samo o sobě by to váš vztah asi nenarušilo. Spíš naopak.

Bude docela zajímavé si přečíst, co si o tom myslí čtenářky.

Za sebe mám pocit, že pokud se váš muž výrazně nezmění v přístupu k intimnímu životu, asi těžko vás to přejde. Spíš bych to viděla tak, že dříve či později skončíte v posteli vašeho souseda naprosto reálně. A to celé na druhou ve chvíli, kdy ani vy jemu nejste lhostejná.

Asi si umím představit, jak to bude probíhat na menší vesnici, a možná vám jeho přítelkyně nepřijde popřát hodně štěstí. Nicméně než abyste se pasovala do role obětního beránka a spláchla do záchodu možnost být vedle někoho spokojená a žít, je lepší obětovat veřejné mínění.

Zkuste si to otočit jinak.

Dokážete si představit, že tohle je obraz vašeho budoucího života? Je Vám třicet, jak píšete. Není trochu brzy na model „Už to nějak doklepem?“.

Nepíšete, co jinak cítíte ke svému muži, ale troufám si odhadnout, že asi nic moc. Jestli mě někdo v posteli vysloveně odpuzuje, těžko to vykompenzuje jinak. Ať chceme, nebo ne, je sex alfou i omegou vztahu.

Touhu rozumem těžko převálcujete. Nebude-li to soused, bude to někdo jiný, kdo vám vrátí hodnotu a hrdost. Jestli to manžel má takhle, nejste povinna to sdílet.

Nikdo po nás nemůže chtít, abychom žili jeho život.

Co Martě poradíte?