Marie z Prahy píše: Máme doma kočičku a kocourka. Oba jsou mazlíci k pohledání a děti si s nimi moc rády hrají. S kočičkou je ale trápení a nevíme co s tím.

Kocourovi je už deset, je v podstatě kliďas a vychovaný. Našli jsme ho jako mladého pod autem v olejové skvrně s pěkně hluboko zarostlým obojkem kolem krku.  Časem by se musel udusit. I když byl ze začátku pěkné „psycho“, časem se srovnal a ohledně společenských návyků nemá žádný problém. Jen by chtěl pořád žrát.

ŽofieJeden čas se nám zdálo, že náš zrzoun Miki trochu „morousovatí“, a že by mu prospěla společnost. Jednoho dne, krátce před Vánocemi, se k nám po cestě z večírku přidala malá černá kočka. Typická žižkovská popelnicová. Šla za námi přes křižovatky a hlavní ulice, šla nám v patách dvacet minut, až jsme usoudili, že si nás vybrala.  Tak jsme si jí vzali domů. Kocour z Žofie zpočátku moc radosti neměl, ale rozhodně vedle ní omládl. Po třech letech si už zvykl, jen se občas cvičně proženou a kočkují.

Problémovou se ukázala absolutní nepřizpůsobivost kočky na domácí prostředí ohledně  vykonávání malé potřeby do boudy s kočkolitem. Zprvu jsme si mysleli, že je to přirozenými pudy, a tak jí i z tohoto důvodu nechali sterilizovat. Nicméně už jsou to dva roky a teror dostoupil vrcholu. Dřív občas načůrala do bot nebo na kobereček v předsíni. Potom se naučila chodit opakovaně na stejné místo do koupelny. Jeden čas si oblíbila batohy a kabelky a stále jí to nepustilo. Čůrá i do prádla. Máme doma dítě a stává se to neúnosné.

Prostě podělá, na co přijde. Zkusili jsme už všechno. Koupili odpudivý sprej, dávali jí jemné pohlavky a přitom drželi čumák u loužičky, opakovaně jí strkali do kočičí toalety bezprostředně po prohřešku a nic. Přitom moc dobře ví, že to dělat nesmí, protože když přijdeme na další z jejích výtvorů, tak se klidí z dosahu.

Vypozorovali jsme, že se nám pravděpodobně mstí za to, že nejsme doma, ale v práci nebo jinde. Může si sice běhat po střechách a venčit se, protože bydlíme v podkrovním bytě, ale ona zkrátka nesnáší být s kocourem doma sama a dává nám to najevo dost odpudivým způsobem. Přes všechnu snahu už některá místa v bytě začínají být cítit a my nemáme to srdce dát kočku do útulku. Manžel už toho  má plné zuby a chce se kočky zbavit. Pro doplnění - kočce je pět let. Co máme dělat?

Máte zkušenost s podobným případem? Co byste Marii doporučili? Myslíte, že se ještě dá Žofie převychovat?

 

Reklama