Milá redakce i čtenářky,

dnešní téma je pěkné a milé a třeba mi právě díky tomuto tématu poradíte.

S přítelem jsme spolu téměř 7 let, to už je pěkně dlouhá doba. Z toho asi 2 roky spolu bydlíme, předtím jsme nějakou dobu byteček rekonstruovali, což nás také hodně zblížilo.

Máme spolu krásný vztah, musím zaklepat!!! Až mi všichni říkají, ať jsem ráda, že ho mám, že je hodnej, milej atd. Ale...

To ale je, že při jakékoliv zmínce právě o svatbě se naježí jako kočka a nechce se o tom vůbec bavit. Takže vlastně jsme o tom nikdy pořádně nemluvili, možná je to ta chyba. A všichni okolo se pořád vdávají a žení... a neustále rýpou (ano, pořád do nás všichni "šijou"), kdy už se budeme brát my.

Je mi to líto, to se přiznávám. Po sedmi letech už bychom na to asi taky mohli být připravení, ale nevím, jak mu to říct.

Příteli je 28, mně o rok a půl méně a on stále tvrdí, že na tohle má dost času a že se mu nechtějí vyhazovat mraky peněz...

Tak nevím, jsem z toho zmatená a smutná a nevím, co si počít. Chtěla bych mít jeho jméno a prostě být jenom jeho, ale když jsem se o tom jednou nepatrně zmínila, byl oheň a střeše s tím, že se ON v příštím roce (tj. letos) rozhodně ženit nehodlá. Prý nechce ztratit svobodu, myslím, že se bojí, že se svatbou něco změní, ale to snad není pravda, nebo ano?

Milé ženy-in, poradíte mi? Co mám dělat? Mám si s ním promluvit? Ale ultimáta (jak mi radila kamarádka) se mi dávat nechtějí, nejsem ten typ a on také ne... A neraďte mi, ať si najdu jiného, já jiného nechci :-))))).
 
Děkuju

Pattt

Milá Pattt,

moje kamarádka se vdávala po osmileté známosti, protože její nyní již manžel s tím také dlouho otálel.

Nebudu radit, abyste ho opustila. Otázka je, jak dlouho vás bude bavit čekat, než se své svobody vzdá. Výmluvy vašeho partnera o tom, že svatba stojí hodně peněz a nechce ztratit svobodu, nejsou příliš povzbuzující...

Možná jste některá z vás zažila podobnou situaci. Poraďte Pattt, jak jste se zachovala vy?!

Reklama