Vztahy

SOS: Netušili jsme, jak se syn trápí!


Svůj příběh nám zaslala Veronika z Kadaně, matka jedenáctiletého Lukáše.

Rodiče doufali, že když Lukášovi zajistí odborné doučování, jeho „kulhající“ prospěch ve škole se zlepší. Chlapcův problém však byl úplně jinde...

Začíná školní rok a i vašeho potomka mohou potkat podobné „nepříjemnosti“, kterými si musel projít dnes už dvanáctiletý Lukáš z Kadaně.

Už skoro půl roku byl Lukáš, student prvního ročníku gymnázia, jako vyměněný. S rodiči téměř přestal komunikovat, a když – tak většinou jen odmlouval. Na gymnáziu se mu oproti základní škole rapidně zhoršil prospěch...

Náš syn začal z ničeho nic nosit ze školy známky až o dva stupně horší než po celou předchozí školní docházku, svěřila se Ženě-in se svým příběhem paní Veronika. Bylo to pro nás překvapením, ale ani nás nenapadlo nějak zvlášť zjišťovat, co za tím vězí. Domluvy ani zákazy nic nezmohly a my si nevěděli rady, co s tím.

Jak to šlo, snažil se Lukáš „ulejt“ z vyučování a často se vymlouval na různé nemoci. Několikrát jsem se ho ptala, co se děje, ale marně. Nic jsem se od něj nedozvěděla. Jen mlčel a tvářil se nešťastně.

Rodičům však došla trpělivost: Podali jsme si inzerát na doučování. Myslela jsem, že když si zlepší známky, bude zase do školy chodit rád. Z nabídek jsme vybrali vysokoškoláka z Chomutova. Byl to sympaťák, studoval v Ústí na pedagogické fakultě, a tak se nám zdál jako nejvhodnější adept, vzpomíná paní Veronika.

Z prvního setkání s mladým učitelem se však stal pořádný trapas, když malý školák na hodinu vůbec nedorazil. Když se neukázal ani po další tři čtvrtě hodině, nezbylo než doučujícího s velkou omluvou poslat domů...

Neměl žádné kamarády

Totálně naštvaná jsem všechno zavolala manželovi do práce, vybavuje si Veronika. Na rozdíl od ní však muž reagoval s chladnou hlavou: A kde se vlastně Lukáš toulá, když už mu škola skončila před třemi hodinami? Oba jsme znejistěli.

Rozhodla jsem se obvolat jeho spolužáky ze třídy. A teprve tehdy jsem si uvědomila, že od té doby, co přešel na gymnázium, vlastně žádné pořádně neznám, že si k nám domů nikoho nevodí, že o žádném z kluků nikdy nemluví. Když někam jde, tak většinou s bývalými spolužáky ze základní školy. Možná, že tam bude ten problém..., napadlo chlapcovu matku.

Snažila jsem se vzpomenout, jestli se někdy o někom konkrétním nezmínil, píše ve své „zpovědi“ paní Veronika. Vzala si na pomoc třídní seznam a pročítala jméno po jménu. Povědomé jí bylo jen jedno: David... Vzpomněla jsem si, že byl u nás jednou na návštěvě.

Veronika chlapci zavolala a doufala, že se dozví nějaké konkrétní vysvětlení synova chování. Lukáš? Ten dneska vůbec nebyl ve škole, zněla spolužákova odpověď. Prý měl jít k doktorovi.

K doktorovi? vyděsila se Veronika. Proboha s čím? A pak řekl David něco, co jí úplně vyrazilo dech: Taky je možné že se někam schoval.
Jak schoval? Kam schoval? Proč? To se tak bojí školy?
Ne, spíš kluků z osmičky,
jen nerad vysvětloval David.

Veronika vyzvídala dál a dozvěděla se, že starší studenti Lukáše často napadají nejen slovně, když jde ze školy. Posmívají se mu, berou mu věci – chtějí po něm cigarety, peníze – a párkrát už od nich taky utržil nějakou ránu.

Takže náš syn je ve škole šikanován! zděsila se Veronika. A nikdo mu nepomůže, nikdo nehne ani prstem. Jak jsme si toho mohli nevšimnout?A proč něco neřekli alespoň jeho spolužáci třídní učitelce? Vždyť o tom museli všichni vědět! A proč nám o to neřekl Lukáš?

Měla jsem hrozný strach

Začala jsem obvolávat ostatní děti, ale nikdo mi nic konkrétního neřekl. I když bylo znát, že něco tají, líčí své pocity matka malého chlapce. Zmocnila se mě panika. Kde je Lukáš? Vždyť je to teprve jedenáctileté dítě! Hlavně, aby se mu nic nestalo.
 
Veronika nasedla do auta a začala projíždět trasu, kterou chodil Lukáš ze školy. Nic. Pak zburcovala manžela a společně zašli na policii. Prožívala jsem snad nejhorší hodiny svého života, přiznává chlapcova matka. Měla jsem příšerný strach!

Nezbývalo než čekat. Po návratu domů manželé přemýšleli, co udělali špatně. Kde se stala chyba? Proč se nám syn se svým trápením nesvěřil? Proč nám Lukáš nedůvěřuje?

Kolem jedenácté konečně zazvonil u rodičů doma policista. Lukáš se krčil z ním a „natahoval“. Chlapce objevili na lavičce v parku u nádraží. Rozhodl se, že pojede za babičkou do Prunéřova, ale naštěstí mu ujel vlak... Myslela jsem, že ho samou radostí umačkám, a spustila se mi vodopád slz úlevy.

Ještě dlouho potom jsme s manželem rozebírali, kde jsme chybovali. Oba jsme cítili svůj díl viny. Místo, abychom se starali, co syna trápí, zajímaly nás jen jeho známky ve škole. Ale aspoň jsme se poučili. Teď je nejdůležitější, že k nám Lukáš zase získal důvěru.

Šikana ve škole – jak mohou pomoci rodiče?

♦ Psychologové varují: Podle statistik je každé desáté dítě obětí šikany od svých spolužáků. „Většinou si parta starších dětí vyhlédne mladšího jedince, a tomu pak ubližuje, posmívá se mu, okrádá jej,“ říká dětský psycholog Mgr. Karel Brůna.

♦ Následky: Oběť šikany je „vynervovaná“, bojí se ostatních dětí a většinou trpí nespavostí a  nechutenstvím. „Takové dítě reaguje podrážděně a uzavírá se do sebe. Většinou se mu také zhoršuje školní prospěch, dítě nejen nezvládá učení, ale snaží se vyhýbat pravidelné školní docházce,“ vysvětluje důsledky šikany psycholog.

♦ Pozor na změna v chování! Pokud k nim dojde, pokuste se o „klidný“ o rozhovor a hledejte příčinu takové změny. „Nabídněte dítěti pomoc. Ovšem – předtím, než cokoliv podniknete – požádejte nejprve svého potomka o svolení. Teprve potom informujte školu či jiné orgány a instituce a teprve pak vyvozujte důsledky!“ radí Mgr. Brůna.

   
26.08.2008 - Láska a vztahy - autor: Marie Šrámková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [99] a.... [*]

    tyrkys93: A co že je to ten průměr, kam bych měla zapadnout? Budeš mi ho muset definovat, protože to netuším, s ostatními se totiž nesrovnávám, lidé mě příliš nezajímají, jsem individualista. Ty o těch věcech patrně hodně přemýšlíš, když mě tak pěkně dokážeš zařadit, aniž bys o mně cokoli věděla (třeba o mém vzdělání nebo práci), takže si ráda přečtu, jak ten průměr vypadá.

    superkarma: 0 27.08.2008, 14:00:02
  2. avatar
    [98] Kassy [*]

    a....: Přečti si laskavě znova, co jsem napsala o těch normách. Já nemluvím ani o o zákonech, ani o společenských normách, ty si samozřejmě každé dítě osvojit musí. Ale pokud je někdo tichý introvert, tak mu prostě vždycky bude dělat problémy prosadit se a třeba i jen slovně se ohradit proti agresi, protože to prostě bude proti jeho přirozenosti, a sotva můžeš očekávat, že se to naučí sám od sebe v šesti letech poté, co ho zmlátí parta spolužáků. A i když si časem třeba ty modely chování osvojí, nikdy mu nebudou přirozené, vždycky se na to bude muset víc soustředit a v extrémní stresové situaci pravděpodobně sklouzne k tomu, co mu přirozené je. To je to, co se tu stále snažím vysvětlit a co ty zřejmě pořád nechápeš.
    A samozřejmě, že agresoři jsou na tom podobně, proto máme zákony, které je mají odradit a když se to nepovede, potrestat. A to ne jen proto, že jejich jednání neodpovídá společenským normám, ale proto, že je nebezpečné okolí. Způsobů chování, které se vymykají společenským normám, a přesto nejsou zákonem zakázány, je spousta. Není potřeba a ani by nebylo rozumné sešněrovat zákony něco, co nikomu druhému neubližuje.

    superkarma: 0 27.08.2008, 08:55:00
  3. avatar
    [97] *Kotě* [*]

    Dneska zrovna byl na iDnes blogu velmi výstižný příspěvek k tomuto tématu:
    http://stupka.blog.idnes.cz/c/47410/Okna-detstvi-sikana.html

    superkarma: 0 27.08.2008, 00:05:58
  4. avatar
    [96] *Kotě* [*]

    bruna: to určitě tyrkys říct nechtěla, ale faktem je, že v dětství jsou důležité jiné kvality než v dospělosti. V dětském kolektivu vítězí průměrnost. Všichni musí být stejní. Kdo je jiný, je vykousán, v extrémních případech i právě šikanován. Dětem hrozně vadí jinakost. V dospělosti se to ale obrátí - průměrní budou vždycky průměrní, ale ti "jiní", ti outsideři, to buď prohrajou úplně nebo to naopak dotáhnou hodně daleko, protože v dospělosti se na rozdíl od dětství výjimečnost a odlišení se cení.

    superkarma: 0 26.08.2008, 23:58:32
  5. [95] bruna [*]

    tyrkys 26.8.2008 22:11:11: tou posledni vetou chces rict, ze jen byvaly sikanovany deti mohou dosahnout nadprumernych vysledku?

    superkarma: 0 26.08.2008, 23:23:31

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [94] Nowalie [*]

    Radka27:Já si vzpomínám na na zážitek z dětství,seděla jsem vedle holky která mě se mě snažila deptat.Dnes to chápu,nikoho nezajímala,nekamarádili se s ní.Došla mi trpělivost když do mě zapíchla kružítko .Řekla jsem to učitelce,ta že prý si vymýšlím a pokračovalo to dál.Rodiče s tím taky nehnuli,žádali ať mě přesadí nebo přeřadí...nic.Nakonec jsem ji při tělocviku nastavila nohu,a ještě rozbila ciferník .Poznámka byla pro mě "vyznamenání".To bylo na prvním stupni.
    Na druhém stupni jsme si nesedli se spolužačkou,naschváli.Poštvávala proti mě holky,pomlouvala,schovávala věci,zničila učebnice .Na pozemkách se to vyhrotilo a neskutečně jsme se porvali.Lítali vlasy a dožralo mě když mě přetáhla hráběma.Tak jsem ji svalila na zem a bušila do ní,zničily jsme i nějaké záhony.Pak nás od sebe trhal učitel a kluci.I dnes když ji potkam tak mi šlehaj blesky z očí .Nedokážu pochopit jak si určitý jedinec na někoho bezdůvodně zasedne,jen tak.Já se ubránila.Ale co jiné děti a navíc dnes?

    superkarma: 0 26.08.2008, 22:23:26
  2. avatar
    [93] tyrkys [*]

    a....: Já se naučila prosazovat až po dvacítce, možná trošku kolem třeťáku na gymplu, ale to jsem se zase vyčlenila tím, že jsem se během půl roku naučila anglicky.
    Teď se mě dokonce pár lidí bojí . Ale na zš a gymplu mě taky ubíjeli, protože jsem byla jiná. S tím nic nenaděláš. Ale ty jsi asi vždycky zapadala do průměru, viď?

    superkarma: 0 26.08.2008, 22:11:11
  3. [92] a.... [*]

    Kassy: Mylsla jsem, že víš něco o tom, že existují určité všeobecně platné normy chování pro civilizovanou společnost. Normy v tom smyslu, že moje svoboda končí tam,kde začíná svoboda druhého. Normy takové, že v naší splečnosti prostě není zvykem si na potkání podřezávat krk, naopak je zvykem tlumit tu vrozenou agresivitu. Pokud někdo tyto normy není schopen dodržovat, je posléze ze společnosti vyčleněn, takže i ti malí agresoři, když se nenaučí dodržovat normy, mohou skončit v pasťáku. A stejně tak se má určitým normám naučit ten, kdo je na té druhé straně, má se naučit bránit agresi( jak roste, tak samozřejmě ne ranou ale slovně), má se naučit chovat tak, aby si vydobyl svůj osobní prostor, aby uměl prosadit svůj názor. To vše se musí naučit, aby přežil.To je úkolem výchovy, rodičů. Povahu to samozřejmě nezmění, ale určitému modelu chování lze naučit. Na své vzozené dispozice se nikdo v případě, že má problém žít mezi lidmi, vymlouvat nemůže. To by se pak ten, kdo se dopustí násilného trestného činu mohl vymlouvat na to, že za to nemůže, protože je od své přirozenosti příliš agresivní. Pokud svou agresivitu nezvádá, nedokázal se socializovat, tak bude nést důsledky. Stejně tak nese důsledky ten, kdo se nenaučí chování, které mu není od jeho podstaty dané a které znamená bránit se agresi.

    superkarma: 0 26.08.2008, 22:03:35
  4. avatar
    [91] Kassy [*]

    a....: Ach jo. Já jsem nikde nenapsala, že se to nemá řešit, že "je to prostě daný". Naopak souhlasím plně s tím, že s obětí je potřeba pracovat tak, aby se příště už obětí nestala.
    Já oponuju tvému názoru, že každé dítě by se prostě mělo umět už na začátku pokusům o šikanu postavit a pak šikanované nebude. Tak to prostě nefunguje, v některých případech se to povede, v některých ne a šikana se rozjede. A která z těch situací nastane, závisí na mnoha faktorech, z nichž ne všechny může oběť přímo a jednoduše ovlivnit (povaha oběti i agresora, všímavost okolí...) Pokud je dítě povaha, která zaleze do koutku, sotva na něj někdo křikne, asi agresorovi první facku nevrátí. A i když si řekne, že druhou vrátí, s největší pravděpodobností ji zase nevrátí, protože strach holt bude silnější než vůle. A ještě si z toho odnese výčitky svědomí, že je slaboch, a pocit viny a stud, že se do takové situace dostalo. Což je nejspíš i jeden z důvodů, proč oběti nic neřeknou dospělým. Podobně jako ty znásilněné nebo týrané ženy.

    A co se těch norem týče, nemyslela jsem samozřejmě zákony a pravidla společenského styku, ale "normy" ve stylu "váha má být 55 kilo, oči modré, povaha otevřená a společenská". Snad proboha neexistují žádné takové normy, které by stanovovaly, jak má člověk chodit, co má číst, jak se má tvářit, co mu má chutnat, jestli má být sangvinik nebo melancholik... Lidi jsou prostě různí. Z tvých příspěvků mi to vyznívá, jako že řešením je udělat z přirozeně klidného a melancholického dítěte živého sangvinika s proříznutou pusou. Protože pak zapadne a nebude šikanované. To je prostě blbost.

    superkarma: 0 26.08.2008, 21:06:24
  5. avatar
    [90] Meander [*]

    a....: Vy jste tak ošklivé, že dneska snad ani neusnu Mno leccos, co tvrdíš, je celkem bžunda. Takže i tohle bude. Nemůže nebýt

    superkarma: 0 26.08.2008, 19:59:58
  6. avatar
    [89] Radka27 [*]

    V souvislosti s tématem jsme si vzpomněla na jeden zážitek s psychickou šikanou, který se stal na táboře kde jsem byla vedoucí. V oddíle jsem měla 13letou dívku, milá, hezká, chytrá, výtvarně nadaná, kreslila pro celý tábor diplomy… Jenže měla pár kil nadváhu. Po pěti dnech tábora jsem ji večer objevila jak brečí. Oblíbená respektovaná holka z oddílu? Tak jsem se trošku ptala a ona mi ukázala papír – dopis, který jí poslal někdo z kluků a nadával jí v něm, že je obezita. Večer na poradě jsem to probírali s vedoucími a postup byl takový: Druhý den všechny děti šly ven z tábora, dva vedoucí a zdravotnice prošli chatky a našli další 2 nachystané dopisy. Tak se udělalo v chlapeckých oddílech „vyšetřování“. Jeden po druhém šli na pohovor, byli upozorněni, že jestli se nepřiznají, pojedou domů. Mezi 20 kluky byli i pachatelé, dostali stejné otázky jako všichni, nepřiznali se. Ale na konci byli „usvědčeni“. Pak přišly důkazy, přiznání ovšem pozdě. A pro hochy si opravdu přijeli druhý den ráno rodiče.

    superkarma: 0 26.08.2008, 19:59:56
  7. [88] a.... [*]

    Kassy: Ano, všechna opravdu účinná řešení jsou velmi obtížná na realizaci, proto je lepší říct " nejde to, je to tak daný, prostě smůla"
    Naučit se chovat podle norem, to je právě ten hlavní úkol výchovy, podle norem se musí naučit chovat jak ten , kdo má vrozené dispozice být agresorem, tak ten, kdo je tak trochu předurčen být na straně oběti. Pokud se tyto strany podle norem chovat nenaučí, znamená to, že selhal systém, selhala rodina, škola.
    Slečna bude psycholožkou? Ten tvůj vstup do praxe bude s takovýmito názory opravdu trnitý.
    Lubar: To nemá smysl, zdejším dámám nejde o konstrutivní přístup, o to se dobrat příčiny toho, proč je někdo vybrán jako oběť a toho jak situaci řešit. Chtějí jen podrbat za uchem a politovat, jak na ně ti hajzlíci ve škole byli hnusní. Touží po veřejném odsouzení těch prevítů. No a my jim to furt nedáváme

    superkarma: 0 26.08.2008, 19:57:20
  8. avatar
    [87] Lubar [*]

    a kde jsem řekla, že je to jednoduchý? nikde, aspoň já to tam teda nečtu... jen jsem se zastala "a...", protože podle mě má pravdu ...
    ani slovem jsem neřekla nic o tom, že by se šikana, když už nastane, neměla řešit... měla... stejně, jako by se měl odstíhat pachatel znásilnění (a nemělo se přihlížet třeba k tomu, že oběť měla minisukni )
    ale zároveň tvrdím, že by se mělo s obětí šikany (znásilnění, či jakéhokoli jiného trestného činu) pracovat tak, aby se jí pokud možno co nejvíc pomohlo ... a to nejen překonat tím vzniklé trauma, ale i pomoct v tom, aby se to třeba neopakovalo...
    a u dítěte by se pak mělo mimo jiné pracovat s celou rodinou - aby matka netrvala na oblečení "demode", aby otec dítě nezastrašoval, aby rodiče dítěti víc důvěřovali, aby ... (dosaďte si cokoli, co může být zdrojem problémů)

    superkarma: 0 26.08.2008, 19:42:10
  9. [86] bruna [*]

    Kassy: To je pravda, ze naucit se neco takoveho je dost tezke. A myslim, ze to neni dany jen geneticky, ale i vychovou, tezko rict, cim vic...Velkou roli hraje urcite i to zde castokrat zminovane utvrzovani rodicu, kteri ty spatny vzory chovani jen podporuji, kdyz svymu diteti neveri nebo se jeho problemum posmivaji.

    Napada me paralela s tim zde milionkrat uz omylanym tematem tyranych zen, obeti a agresori se hledaji, az se najdou

    superkarma: 0 26.08.2008, 19:25:33
  10. avatar
    [85] Radka27 [*]

    Mně se něco takového stalo. A to proto, že jsem se několik let na ZŠ zastávala šikanovaných 2 spolužaček. A šikanujícím jsem dávala najevo jak jimi opovrhuji a vedli jsme slovní válku, až se fyzická šikana obrátila i proti mně. Byla to šikanující parta holek ve třídě. Byly tři, ale jen jedna byla tak nějak drsná. Párkrát se mě pokusila chytit pod krk, nebo mi dát facku a nadávat mi. Ano, učila jsem se dobře, ona špatně. Ona byla olácaná pihatá zrzka, já ničím vybočující dlouhovlasé bidlo. Nejdřív jsem nevěděla proč to dělá, tak jsem se nechala, ale asi při čtvrté vypjaté situaci, ve školní šatně když bylo kolem i dost jiných lidí ze třídy jsem jí prostě taky na oplátku vypálila bombu a tak trošku jsem ji kopla , ona mně škrábla a byl klid. Kdyby to ale pokročilo někam dál, určitě bych řekla někomu dospělému. Nedávno jsem se potkaly na sraze spolužáků a nějak na too z její strany přišla řeč stylem "však víte jak jsme se na základce tak trochu pošťuchovali". Mně se to nijak nedotklo, já jsem z toho vyšla jako vítěz který se uubránil a měl klid. Ale ty dvě šikanované holky určitě nemají na dětství v tomto směru dobré vzpomínky.

    superkarma: 0 26.08.2008, 19:06:10
  11. avatar
    [84] Kassy [*]

    * temperament

    superkarma: 0 26.08.2008, 18:57:17
  12. avatar
    [83] Kassy [*]

    Lubar, a....: No to je krásné, říct "naučit se určité mechanismy", ale ono to fakt nefunguje tak, že řekneš "chovej se tak a tak" a dítě se tak od zítřka začne chovat. To je běh na zatraceně dlouhou trať a bez odborníka se většinou nepovede. Každý člověk je prostě jiný, povahové rysy, emperament a podobně jsou z velké části vrozené. Čekat, že se všichni začnou chovat podle nějakých "norem" a bude po problému, mi přijde jako nesmysl.

    superkarma: 0 26.08.2008, 18:56:20
  13. avatar
    [82] Aktij [*]

    gentiana: Manx: vy jste některá byla u posledního milého hovoru s mojí matkou?

    superkarma: 0 26.08.2008, 18:17:16
  14. [81] gentiana [*]

    Manx: No, ale můžou si za to sami, měli se víc snažit.

    superkarma: 0 26.08.2008, 16:57:39
  15. [79] gentiana [*]

    Lubar: To je sice všechno hezký, ale co si s takovýma vědomostma počne šestileté děcko? Přebere si to tak, že za to může ono, protože vyzařuje málo sebevědomí.

    superkarma: 0 26.08.2008, 16:21:04
  16. avatar
    [78] Yanina [*]

    Mialau: Aspoň, že nejsem sama.Já se s tou holkou už nestýkám, šla pak na jinou školu, takže byl pak klid a my jsme měly s holkama skvělou partičku. Ale fakt to bylo děsný, když bylo odpolední vyučování a byla přestávka a všichni žáci byli spolu a já byla sama, takový nepříjemný pocit. Dokonce nám zakazovala chodit na obědy, a když jsem šla, tak jsem zase byla na nejšpatnější . Šikanovat někdo mé dítě, tak se asi neudržím!
    Mám malého bratrance a on půjde do školy o rok dýl, je strašně malý a křehký a hned se kvůli všemu rozbrečí, moc se bojím, že ho budou ve škole kvůli tomu šikanovat...

    superkarma: 0 26.08.2008, 16:10:33
  17. [77] bruna [*]

    To se docela divim, ze vas sikanovali kvuli znamkam...na ZS u nas nesikanovali nikoho, na gymplu jo, ale nebylo to kvuli tloustce ani jednickam, ale prave kvuli urcite psychicke (?) odlisnosti, podobne jak pise Lubar. A ucitelky to v klidu tolerovaly Dokonce si matka te jedne holky prisla do skoly stezovat, a jeji dcera za to sklidila jeste vetsi pohrdani a docela otevrene se tomu smala i ta ucitelka.
    Po tech asi 15 letech od maturity se da rict, ze prave tito outsideri jsou ve svejch oborech mimoradne uspesni, coz se o vetsine mainstreemu rict neda. Ale ta zatrpklost jim tedy zustala.

    superkarma: 0 26.08.2008, 16:07:19
  18. avatar
    [76] Meander [*]

    Lubar: Nemyslím, že bych něco překroutila
    Se sebeúctou jsem nikdy problémy neměla. To spíš ostatní měli problémy s úctou ke mně. Byla jsem malá, tlustá (20 kilo za prázdniny díky kortikoidům), brejlatá a nepřiměřeně chytrá. To nasere. A děti jsou banda krvelačných bestií, trestající jinakost smrtí.

    superkarma: 0 26.08.2008, 15:48:04
  19. avatar
    [75] Lubar [*]

    Meander: ale tos to trošku překroutila, že?
    taky mám za sebou dětskou zkušenost se šikanou (ne teda tak hrozivou, jak tady popisujete, ale taky...) a moc dobře vím, že to, co se mi dělo v jednom městě, dělo se pak i v dalším a dalším... a pak to přešlo, když se za mě jedna holka ve třídě postavila proti všem... já získala asi patřičnou dávku sebeúcty a od té doby už se to neopakovalo...

    superkarma: 0 26.08.2008, 15:43:23
  20. avatar
    [73] Meander [*]

    Lubar: To rozhodně. Nejspolehlivější způsob, jak se nestat obětí, je stát se sám agresorem

    superkarma: 0 26.08.2008, 15:33:04
  21. avatar
    [72] Lubar [*]

    Meander: musím se "a..." zastat ... kdysi nám na soudní psychologii doc. Čírtková podrobně vykládala mimo jiné o psychologii oběti... jsou určité modely chování, které agresora "přivolají"... když na jedné zastávce vystoupí dvě ženské, tak si agresor bude volit, kterou začne sledovat... a bude volit podle jejích vnějších projevů... bude podvědomě registrovat všechno - oblečení, styl chůze, energičnost a podobně... a zkušený agresor pravděpodobně zvolí dobře tu, která se bude bránit míň nebo hůř...
    Není výjimkou, že jednou znásilněná žena je znásilněna opakovaně, a psychologové se intenzivně zabývají tím, jak obětem (veškeré) trestné činnosti pomoct účinně tak, aby se obětí nestali znova ...
    Tím nechci říct, že za to oběť může, to vůbec ne, ale chci říct, že ovlivnit chování oběti je dost podstatný předpoklad pro to, aby se obětí nestala opakovaně...

    superkarma: 0 26.08.2008, 15:30:56
  22. avatar
    [71] Meander [*]

    Manx: Samozřejmě Nebo sis měla najít někoho slabšího a submisivnějšího a začít je házet po něm. Ostatní by tě nechali být a přidali se k házení na lákavější cíl
    a....: Aha.

    superkarma: 0 26.08.2008, 15:26:09
  23. [69] Tini [*]

    Ja znam par pripadu, kdy ta dotycna to sla nahlasit na policii (ze byla znasilnena) a ten policajt ji rekl "no a to se divite, kdyz mate tohle na sobe?" Neuveritelne!
    Mam i pripad z vlastni zkusenosti, kdy jsme sly s nejlepsi kamaradkou na policii nahlasit, ze nas jeji ex, brutalne zmlatil a vyhrozuje nadale zabitim atd. tak nam taky rekli...no a nema on nahodou duvod zarlit??????? Tak to je i na zabiti malo! to uz je na mucirnu

    superkarma: 0 26.08.2008, 15:22:29
  24. [68] a.... [*]

    Meander: Netuším, s oběťmi znásilnění jsem neměla to potěšení hovořit, takže to nemohu rozebrat . Domnívám se, že byly ve špatný čas na špatném místě.

    superkarma: 0 26.08.2008, 15:14:44
  25. [67] Čírina [*]

    Já si taky užila - ale mě rodiče vždycky podrželi. Když mě mlátily děti ve školce, cvičně jsem se prala s tátou. Pak jsem největšího sígra zcela plánovitě odeslala do keře růží, když mi omlátil o hlavu kyblíček, který mi předtím vzal. Pak byl až do základky pokoj.
    na základce to byla jiná káva, učení mi šlo samo a moje EQ se pohybuje u bodu mrazu :) takže pokusy mne šikanovat probíhaly. Nijak jsem se však nebála konfrontaci s dospělými (mnohem méně nebezpečné než s dětmi...) a tak jsem s klidem např. vysvětlila mamince grázlíka, že když její syn chce mlátit holky a nemá na to, tak ať si nestěžuje na otisk po facce na tváři. Jednu spolužačku jsem pokousala do krve a další jsem málem uškrtila, takže fyzicky si na mne přestali troufat, zato psychycky jsem si to užívala. No, být třídní psychopat má i své stinné stránky.:)
    Přežila jsem v relativním duševním zdraví jen díky oddílu, kam jsem docházela a našla tam jiné kamarády.
    Po přechodu na gympl si už naštěstí všichni mysleli že jsem normální a nic takového se od té doby nekonalo.

    superkarma: 0 26.08.2008, 15:12:01
  26. avatar
    [66] Kuře [*]

    gentiana: Do značné míry je to i o tom, jak moc se dítě doam svěří a jak moc je ve škole "známý" rodič. Pokud budu ve škole za i nadále za čůzu, která je schopná školu rozebrat do základů, pokud jí někdo na děcko sáhne, tak si to učitelé zatraceně ohlídají.
    Mám dceru, která tyhle problémy přitahuje, naučila se určitým pravidlům, naučila se určitým způsobem bránit atp. Ale hlavně se naučila, že po překročení určité hranice může jít za dospělým, že pak už nejde o žalování,ale o obranu.
    Mmch. jedním z kritérií, podle kterých jsem vybírala školu bylo i to, jak se staví k šikaně.

    superkarma: 0 26.08.2008, 15:00:16
  27. avatar
    [65] Meander [*]

    a....: U obětí znásilnění to má platit taky?

    superkarma: 0 26.08.2008, 14:47:37
  28. [64] a.... [*]

    Kassy: Svým jednáním samozřejmě můžeš ovlivnit to, jestli se staneš obětí šikany.Typické je pro tohle např. to, že když rodiče dají dítě do jiné školy, bude tam opět šikanováno. Pokud se dotyčný nenaučí určité mechanismy chování může se docela dobře stát, že i v dospělosti se stane obětí mobbingu. To, že poznáš na agresorovi, kam až zajde, to je zas o té sociální inteligenci, kterou nepochybně ten, kdo je v roli oběti zrovna moc nemá.Je ovšem mnohem snadnější žít s tím,když si řeknu, že nic ovlivnit nemůžu a musím to tedy ponechat na štestí

    superkarma: 0 26.08.2008, 14:36:24
  29. [63] gentiana [*]

    a....: Jo. Já se naučila modelu chování Nikdo mě nechápe, nikdo se se mnou nechce bavit, nejsem dost dobrá. Myslím, že něco takovýho stálo na záčátku mé sociální fobie a následných (nebo souběžných) depresí.
    Ano, teoreticky funguje vysvětlit dětem, jaké mají používat modely chování, aby je nikdo neterorizoval. Prakticky pak stačí, když hýzlíci mají převahu a škola zaujme postoj U nás žádná šikana neexistuje a dítě, které tvrdí opak, potrestáme.

    superkarma: 0 26.08.2008, 14:32:05
  30. avatar
    [62] Kassy [*]

    a....: A můžeš mi říct, jak připravenost tvého dítěte ovlivní, zda agresor po "přiměřené obraně" ustoupí nebo ho to ještě víc vytočí a počká si na dítě po škole s partou kamarádů? Podle mě teda nijak. Nazývej to štěstí, osud, náhoda, jak chceš, ale v principu je to totéž. Je to něco, co oběť svým jednáním dost dobře neovlivní.
    Mimochodem, proč z toho, že jsem ten pojem použila v jedné diskusi k jednomu tématu, usuzuješ, že štěstím zdůvodňuju "všechny zdary a nezdary, úspěchy a neůspěchy"?

    superkarma: 0 26.08.2008, 14:27:38

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme