Zdravím ženy-in.

Zajímal by mě váš názor na můj problém. Jde o to, že jsme nedávno s mým přítelem začali žít spolu. Tím začly problémy, které jsem nečekala.

Nejsem typ domácí puťky, co jen vyvařuje, pere, žehlí a každou volnou chvíli věnuje pucování domácnosti. Dokud jsme spolu nežili, jen se scházeli, bylo vše v pořádku. Měli jsme na to stejný názor. Aspoň jsem si to myslela. Teď najednou po mně vyžaduje, abych denně vařila teplé jídlo, prala a skákala kolem domácnosti. Na to si měl najít nějakou jinou! Známe se dost dlouho na to, aby věděl, jaká jsem. Nebo čekal, že tím, že spolu začneme žít, se já změním v jeho služku?

Máme oba náročné zaměstnání, domů se vracíme pozdě, unavení. Nevidím důvod, proč bych se měla okamžitě vrhat ke sporáku, proč by musely být denně teplé večeře, proč si nemůžem radši zajít do nějakého příjemného podniku, odreagovat se a proč se mám nutit do něčeho, co - jak dobře ví - nemám ráda. A proč se kvůli tomu hádat. A že se hádáme dost. A nejen kvůli teplým večeřím. Sbírat jeho špinavé prádlo různě po bytě a mýt nádobí, které nadělal i on, se mi taky nejeví být náplní mého života. A kde bere tu samozřejmost, s jakou to všechno ode mě čeká? Je snad taky svéprávný dospělý člověk. Nebo svou schopnost postarat se o sebe ztratil ve chvíli, kdy jsme spolu začali bydlet?

Marcela


Milá Marcelo,

Mám pocit, že to je téma mnohokráte probírané a já nejsem ten, který by do něj mohl mluvit, s nikým nežiju. Ale pokud bych mohl, hodil bych mu třeba tu teplou večeři na hlavu. Jen jsem zvědav, jak to budete praktikovat, pokud si pořídíte dítě.:)

Reklama