Reklama

 

Milé čtenářky!

Mám jeden problém, se kterým bych se chtěla svěřit a chtěla bych znát vaše názory.

Mně je třiadvacet, a tak uvítám rady zkušenějších žen. 
Takže v 16 letech jsem začala chodit se svým nynějším manželem. Byla jsem do něj hrozně zamilovaná, přesto jsem tomuto vztahu nedávala moc nadějí - v té době byl kulantně řečeno na
ženské (spíš holky) a dost chodil po hospodách. Jeho matka se rozvedla s jeho otcem, protože byl alkoholik nebo k tomu neměl daleko. Můj muž se s otcem nestýká. Probudil se ve mně
samaritánský komplex a já se mu pokusila pomoci tyhle věci překonat.

Před dvěma lety jsem dostudovala VŠ, zdědila byt po babičce, a tak jsme se sestěhovali. Ze začátku to bylo krušné, než jsme se naučili vedle sebe tolerovat toho druhého (hádali jsme se o hlouposti typu neumyté nádobí, drobky na lince,...). No potom se to ale utřepalo a sžili jsme se. S klidným svědomím mohu říci, že rok a půl jsem s ním byla max. šťastná. Sice se nechoval přesně tak, jak bych si představovala, ale nakonec bych ani nechtěla žít s někým, kdo jen kopíruje má přání.

Před 2 měsíci jsme se vzali. Od té doby mám pocit, že vykutal všechny špatné vlastnosti, které kdy měl. Nejprve se začal se mnou hádat o každou hloupost a já naopak byla ten, kdo z hádky začal couvat - přišlo mi nesmyslné hádat se např. o 6 Kč. Potom mi oznámil, že potřebuje chvíli pauzu, ať se o něj nestarám, že si ode mne potřebuje odpočinout, že se mnou tráví příliš času. Za 14 dní jsme se sešli na večeři. Dozvěděla jsem se, že musí myslet i sám na sebe a své potřeby a ne jen se chovat dle mých přání.

Rozumím, co chtěl říct, jenže ono záleží na tom, jak se tohle uchopí, zatím je to takový vztah nevztah. Ke všemu mám pocit, že opět našel svou hospodskou vášeň. Přitom se tomu se mnou před půl rokem smál, že už má na zbytek života s hospodama vystaráno.

Tak trochu mi přijde, že jsem si vzala toho 18letého frajírka. Vždy jsem si byla vědoma toho, že se k sobě příliš nehodíme, ale jsme spolu proto, že se milujeme, ale tohohle týpka opravdu nechci. Jak jej mám přimět, aby se přestal chovat jako totální trotl. Nevím, jakou roli tam hraje svatba, má snad pocit, že teď už se nemusí snažit? Ptala jsem se - prý ne, ale jakou jinou odpověď jsem mohla čekat že?

Stalo se vám někdy něco podobného po svatbě? Já fakt mám pocit, že mě podvedli a nastrčili mi jiného chlapa než toho, se kterým jsem 2 roky žila.

Díky za všechny odezvy. Už nevím, s kým bych to probrala – všechny moje kamarádky jsou samozřejmě svobodné a tím pádem zcela mimo.

Přeji pěkný den