Reklama

 

Před necelým rokem jsem potkala svého miláčka. Seznámili jsme se přes internet. Já se vrátila po 3 letech z Německa, kde jsem pracovala jako au-pair. Vlastně to ani nebyla práce. Rodinka v Německu se stala mou druhou opravdovou rodinou.

Po třech letech jsem se tedy opět vrátila do ČR a byla nešťastná. V Německu jsou lidé hodnější, ohleduplnější…. Chyběl mi malý Max, chyběla mi má německá rodinka, chyběli mi přátelé, prostředí….

Jednoho dne, když pršelo a já si u internetu, celá otrávená, hledala práci, zabloudila jsem na seznamku. Prohlížela jsem si všechny ty milé inzeráty. Bylo tam mnoho inzerátů, které mne zaujaly. Nebavilo mne však odpovídat na každý z nich, a tak jsem si řekla, že si napíšu inzerát svůj vlastní. Sesmolila jsem pár řádků, ve kterých jsem se snažila se co nejlépe popsat. Hned po odeslání mi začal pípat telefon, že jsem obdržela zprávu. Tehdy jsem ještě netušila, že potkám toho pravého. Byl tam jeden moc příjemný klučina, který se chtěl sejít. Prošel mým výběrem jen o vlásek. Vybírala jsem kluky podle toho, jak psali, podle věku (24-28), výšky, podle fotek…. On prošel mým výběrem jen o vlásek. Psal krásné emaily, měl 28 let (to jsem ještě nevěděla, že týden po našem setkání oslaví 29. narozeniny – jinak bych ho ani nepoznala) a neměl fotku. Stejně mě však něčím přitahoval a něco mi říkalo, abych se s ním sešla.

Nikdy předtím jsem rande naslepo neměla, a tak jsem byla nervozní. Sešli jsme se a bylo to strašně fajn. Byl jiný než ostatní kluci, které jsem potkala. Normálně se zamilovávám strašně rychle a bezmyšlenkovitě. Honzu jsem ale poznávala postupně a také se do něj postupně zamilovávala. Strašně se spolu nasmějeme, jezdíme na výlety, milujeme se….. je to jiné než kdy dřív.

Asi po 14 dnech jsem se k němu nastěhovala a už rok si hrajeme na domácnost J  Moc mě to baví a vím, že je ten pravý. Když ráno odcházím do práce a on ještě spinká, tak je mi smutno. Nejraději bych zůstala s ním. Když jsem v práci, tak se těším, že mi napíše, těším se, až ho opět uvidím… Je první muž v mém životě, se kterým si dovedu představit mít děti a žít s ním šťastně až do smrti.

Jejda, nějak jsem to protáhla. Vlastě jsem vás jen chtěla poprosit, jestli mi můžete poradit, co mám svému miláčkovi koupit k našemu prvnímu, ročnímu výročí.

 

Strašně moc vám předem děkuji