Táňa z Ostravy řeší životní dilema. Čeká dítě, ale přítel se do ženění rozhodně nehrne. Prý si chce nejprve pořádně „užít“. Má se s ním Táňa rozejít, anebo počkat, až se usadí?

Je mi pětadvacet a jsem v šestém měsíci těhotenství. Sice nebylo plánované, protože přítel (24) děti zatím nechtěl, ale nakonec jsme se v pohodě domluvili, že si miminko necháme.

Chodíme spolu už přes dva roky a myslím, že se za tu dobu docela dobře známe. Hodně si spolu rozumíme, spojuje nás podobná práce – oba děláme na dráze – a spousta stejných vedlejších zájmů. Jezdíme na kolech, hrajeme závodně mariáš, lezeme po horách...

Potud si tedy nemůžu stěžovat. Trápí mě však jiná věc. Nemohu totiž Lukáše přesvědčit, že bude lepší, když se vezmeme. Moc bych si přála, aby dítě vyrůstalo v úplné a spořádané rodině. On o tom ale nechce ani slyšet. Prý se teď rozhodně nebude ženit, úřední papír nic neznamená, a kdyby byl ženáč, už by ho to svazovalo. A on si chce ještě něco užít.

Jeho přístup mě dost rozladil. Najednou mám pocit, že jsme si stále vzdálenější. Možná, že se mi to jenom zdá, ale připadá mi, že už si na mě ani neudělá čas a večery tráví jen s kamarády. Často mi totiž nebývá dobře, a ani mě s tím břichem nebaví někde courat, a sportovat už vůbec ne.

Je to normální? Nebo jsem jen díky svému stavu příliš přecitlivělá? Mám na přítele naléhat, nebo se časem umoudří? Hlavou se mi pořád honí myšlenky, zda bude i přesto, že se nevezmeme, dobrým otcem? Nemám se obrátit o pomoc na jeho rodiče? Anebo máme jít od sebe a já zůstat svobodnou matkou?

Táňa, Ostrava-Hrabůvka

Psycholožka PhDr. Zdeňka Sládečková si myslí, že Tánin druh ještě není pro rodičovství dostatečně vyzrálý.

Všechno napovídá tomu, že váš přítel má strach ze zodpovědnosti a závazků. Asi se mu nechtělo vám odporovat, když jste si chtěla miminko ponechat, ale jeho vnitřní přesvědčení to však nebylo, a vy jste přesto šla do značně nejisté situace. Odvaha ho teď opustila, a on nyní před vámi utíká, aby se vyhnul konfrontaci s vaším těhotenstvím a s jeho situací.

Pravdou je, že je váš partner poměrně hodně mladý. Ale výmluva, že si ještě nic neužil, ho rozhodně nezbavuje odpovědnosti za vzniklou situaci.

Za Lukášovými zády však s jeho rodiči nic neřešte! Přítele se tedy zeptejte naprosto klidně a bez výčitek, jak si on představuje vaši společnou budoucnost. Máte tak šanci, že se věci vyjasní a Lukáš se přestane tolik bát. Už si ale rozhodně nikdy nic nevynucujte, buďte k němu milá a upřímná. Ona vám totiž ani svatba nezajistí harmonické soužití.

Řešení je do značné míry ve vašich rukou.

Měla by se Táňa raději se svým „nezodpovědným“ partnerem rozejít a starat se o dítě sama, jen s pomocí vlastních rodičů? Nebo s ním má zůstat a trpělivě čekat, až se vybouří? Jak byste v takové situaci postupovala vy?

Reklama