Paní Karin trápí zdravotní problém jejího anglického setra Báry. Zajímá ji, proč se její sedmiletá fenka začala náhle nepřetržitě škrábat po celém těle.

Máme sedmiletou fenu anglického setra. Loni v létě se náhle začala „bezdůvodně“ škrábat na kůži, nic nezabírá a trvá to v podstatě dosud. Samozřejmě jsme šli k doktorovi, vyzkoušeli všechno možné, ale její stav se v zásadě nemění. Nyní už má na těle vylysalá místa téměř bez srsti, od neustálého lízání má i rozbolavěné tlapky, a také jí páchnou uši.

Zkusili jsme škálu hypoalergenních šamponů, brala i antibiotika, po kterých to trochu přešlo. Pravidelně ji také odčervujeme, nosí obojek proti blechám a klíšťatům. V zimě se zdálo, že potíže mizí, ale teď se to postupně začalo zase horšit. Náš veterinář nám doporučuje zkusit kortikoidy, ale víme, že mají vedlejší účinky. Je nám Báry strašně líto, protože drbáním tráví opravdu většinu dne a nedokážeme už odvést její pozornost. Není ještě jiná možnost, jak škrábání zmírnit?

Karin, Košice

Podle pražského veterináře MVDr. Marcela Adamčíka se může jednat o alergii:

V dnešní době už civilizační nemoci nejsou jen člověčí výsadou. Potíže se svěděním kůže (pruritem) se u různých domácích zvířat v současné době objevují velmi často. Příčin, proč se pes drbe, může být celá řada.

Dlouhodobé svědění, na které nezabírá běžná léčba, bývá způsobeno nadměrnou reakcí imunitního systému, takzvanou alergií nebo atopií. Alergie je příčinou celoročního drbání se stejnou intenzitou, u atopie lze rozeznat takzvanou sezónnost. Onemocnění se začne projevovat zjara, v létě vrcholí a na podzim začnou příznaky opět ustupovat. Mezi nejvíce postižená místa patří slabiny, podpaží a boky. Srst bývá od drbání vydřená, na kůži se objevují zarudlé svědící pupínky, z nichž po prasknutí vytéká čirá tekutina. Nezřídka nacházíme i záněty spojivek a vnějších zvukovodů.

Píšete, že v zimě se drbání zmírnilo. To ukazuje spíš na atopii, nebo-li alergickou inhalační dermatitidu. Jedná se o reakci na alergen. Tím bývají nejčastěji pyly z prostředí, které zvíře vdechne nebo se dostanou do kontaktu s jeho kůží. Neustálým drbáním si pak zvíře samo poškozuje kůži a napomáhá tím k šíření zánětu.

Správná diagnóza
Při určení těchto kožních onemocnění je velmi důležitý popis průběhu onemocnění, hlavně je nutné přesně určit, kdy se zvíře drbe nejvíce. Majitel proto musí důkladně prohlížet kůži zvířete. Na postižených místech je nutné provést seškraby kůže, pro vyloučení parazitární invaze. Někteří parazité však rychle unikají, proto je k jejich záchytu nutné použití lepicí pásky. Je nutné z olysalých míst odebírat i vzorky chlupů.

Prvním krokem při řešení svědění je vždy odblešení preparátem s repelentním účinkem, protože alergie na bleší kousnutí je nejčastějším původcem svědění. Jestliže nedojde ke zlepšení, měla by následovat lokální terapie slabě antibakteriálními šampony, protože v některých případech pomůže odstranění alergenu z kůže.

Léčba
Při objevení hnisavých neštoviček (pustul) při prohlídce pacienta je třeba nasadit antibiotickou terapii. Ta by měla trvat alespoň měsíc nebo týden po odeznění klinických příznaků zánětu. Ne vždy si je majitel postiženého zvířete jistý sezónním výskytem změn. V těchto případech je třeba zařadit takzvanou vylučovací (eliminační) dietu, protože i alergie na některou složku krmiva může způsobit urputné svědění kůže. Toto krmení je třeba podávat psovi 4–6 týdnů. Pes během tohoto období nesmí pozřít při krmení nic jiného, což vyžaduje i disciplínu ze strany majitele.

Po celou dobu diety psa pravidelně koupeme a můžeme podávat antihistaminika. To jsou léky, které ruší účinek histaminu, jednoho z „působků“ uvolněných z buněk při alergické reakci. Histamin však nehraje v alergické reakci psů hlavní roli, proto blokování jeho účinků nemá většinou velký efekt a používá se pouze jako doplněk léčby.

Pokud selže dieta, antibiotické terapie i lokální léčby šampony v kombinaci s antihistaminiky, přichází na řadu serologické vyšetření. Tímto vyšetřením lze odhalit pouze některé alergeny nebo skupiny alergenů.

Další možností určení konkrétního alergenu je intradermální alergický test. Provádí se vždy na podzim nebo začátkem zimy, kdy příznaky odeznívají a kůže je méně drážděná. Vyšetření spočívá v aplikaci sady několika vybraných alergenů do předem vyholené kůže.

Jestliže odhalíme příčinu svědění, pokračujeme v léčbě opakovanou aplikací nitrokožních injekcí, s postupně narůstajícími dávkami alergenového proteinu  podle výsledků serologického vyšetření nebo alergického testu. U psů má tato metoda 70–85 % úspěšnost.

Může se stát, že žádnou konkrétní příčinu nenajdeme a svědění přes veškerou léčbu nepřestává a musíme se uchýlit k podávání kortikoidů. Dlouhodobé podávání kortikoidů by mělo být úplně na konci našeho snažení. Začínáme s vyšší – imunosupresivní dávkou, kterou postupně snižujeme na nejnižší možnou, stále ještě funkční dávku. Snížit dávku kortikoidu na minimum nám může pomoci i jeho kombinace s antihistaminiky.

Jestliže jste již se svou fenkou vyčerpali výše uvedené možnosti diagnostiky, nezbývá asi opravdu nic jiného než kortikoidy. V opačném případě zkuste se svým veterinárním lékařem prodiskutovat ostatní možnosti a jejich dostupnost ve vašem okolí.

V rubrice Zvířecí osudy si přečtěte také Haf, mňau! Doktore, pomoz! nebo Zvěrolékař v akci: Operace Peťuna.

Napište nám, co trápí vás. Spolu s odborníky se pokusíme najít vyčerpávající vysvětlení.

Reklama