Se svým příběhem a prosbou o radu se Ženě-in svěřila třiadvacetiletá čtenářka Zuzana z České Lípy. Prožila pořádný šok, když náhodou na ulici potkala svého tolik starostlivého a milujícího otce v objetí s cizí ženou...

Zuzanini rodiče žili spokojeným, klidným životem. Po takovém vztahu Zuzka vždycky toužila. Ale jen do chvíle, než...

To snad není pravda: Můj táta s cizí ženskou! Srdce se mi zastavilo až v krku. Celá jsem ztuhla a instinktivně se přikrčila ke zdi. Bože můj, já snad nevěřím vlastním očím!

Sotva deset kroků ode mne stál můj vlastní otec a důvěrně se líbal s nějakou neznámou ženou. Myslela jsem, že je to zlý sen.

Udělalo se mi špatně a bála jsem se, že snad omdlím. Musela jsem se dokonce opřít o sloup v podloubí, odkud jsem dál dvojici v důvěrném objetí pozorovala. „Je vám dobře?“ ptala se mě dokonce starší paní.

Ještě vloni jsme v naprosté pohodě se sestrou a oběma rodiči oslavili jejich stříbrnou svatbu. Vždycky pro mě představovali ideální pár. Samozřejmě, že se tu a tam pohádali, ale jinak si báječně rozuměli a vzájemně se doplňovali.

Neustále jsem obdivovala, jak se k sobě navzájem hezky chovají. I přesto, že už spolu byli tak dlouho, měli si pořád o čem povídat.

Když jsem je vídala pohromadě, představovala jsem si, že i já bych jednou mohla mít stejně spokojené manželství jako oni dva. Ani ve snu by mě však nenapadlo, že by byl můj táta schopen něčeho tak podlého. Za jeho věrnost bych bez váhání dala ruku do ohně.

Mám právo se do jejich vztahu vměšovat?

A teď najednou tohle! Vůbec nic jsem nechápala. Stále mám před očima tu nechutnou scénu: Můj táta se důvěrně objímá s cizí blondýnou! Jak jen mohl mamince něco takového udělat? Nejraději bych se za ní hned rozjela a všechno jí řekla. Ale můžu se vůbec vměšovat do jejich vztahu?

Dvojice nasedla do tátovy škodovky a odjela. Šla jsem raději domů a hned zavolala své nejlepší kamarádce. Vylíčila jsem jí, co jsem právě viděla, a rozbrečela jsem se. „Táta je nechutnej prasák!“ neodpustila jsem si.

Marcela mě však uzemnila: „Nepřeháněj! Třeba jsou kamarádi a byla to jen přátelská pusa. No a když ne, tak o tom možná tvá máma ví, a jen to před vámi tají.“

Jako by mě polila ledovou sprchou: „Blázníš? Ta kdyby se o něčem takovém dozvěděla, zabilo by ji to! Rozhodně by s ním určitě nezůstala.“

„Nezveličuj. Vždyť už jsou spolu tolik let! Možná by nějaké to povyražení uvítali oba! Třeba pro ně věrnost není to nejdůležitější,“ bagatelizovala celou situaci Marcela.

Ještě dlouho potom jsem o jejích slovech přemýšlela. Je vůbec možné, že by mí rodiče prožívali tak nevázaný vztah? Ne, to si nedokážu představit. Prostě mi to k nim ani trochu nepasuje, vždyť je oba tak dobře znám!

Zvažovala jsem, co dělat. Mám si o tom s mámou promluvit? Co když pak bude chtít otce opustit? Ale přece nemůžu jen tak nečinně přihlížet, jak můj táta mámu podvádí? Nemohla bych jen tak sledovat, jak se jejich manželství hroutí.

Na druhou stranu bych zas od mamky očekávala, že se mně, nebo sestře se svým trápením svěří, i kdyby měla jen stín pochybností...

Ještě bych si také mohla promluvit s tátou. Ale už jen při představě, jak na něho vyrukuji se svým zjištěním, mi naskakuje husí kůže. Je to zvláštní, ale můj táta a já jsme ještě nikdy spolu nehovořili o tématech, jakými jsou sex nebo láska.

Odjakživa totiž u nás platila nepsaná tabu. Asi je to dáno tím, že i dědeček býval velice přísný a můj táta je po něm hodně rezervovaný a chladný. Ne, o tom s ním opravdu nedokážu otevřeně hovořit.

Nedávají nic najevo

O dva dny později mi zavolala máma a pozvala mě k nim na nedělní oběd. Se smíšenými pocity jsem pozvání přijala. Co mě však doma čeká? Budu se moci otci vůbec podívat do očí? Dokážu si jen tak přirozeně povídat s mámou? A co když tím pozváním ona sama něco sleduje? Možná bych si měla promluvit se sestrou. Třeba ona něco ví...

Když jsme potom o víkendu všichni zasedli ke stolu, přistihla jsem se, jak oba rodiče bedlivě pozoruji. Nezdá se máma nějak smutná? Nechová se jinak než obvykle? Ale žádné změny jsem si nevšimla. Rodiče se chovali zcela normálně a působili spokojeně.

Odcházela jsem od nich rozpačitá. Jedno však je jasné. I když má nebo měl táta nějakou aférku, jejich manželství to neohrožuje. Ale jak dlouho to tak zůstane? Netuším. Vím jen jedno: Moc bych si přála, abych otce s tou ženou už nikdy neviděla pohromadě...

Zuzana, Česká Lípa

Upřímnost nebo mlčení? Která varianta je lepší?
Radí psycholožka Mgr. Radka Vaňková:

K nevěře mají větší dispozice lidé z rozvrácených rodin. Podle sociologických průzkumů bylo
    zjištěno, že asi 72 % sezdaných partnerů bylo alespoň jednou v životě svému životnímu druhovi
    nevěrných. Jedná se přibližně o 65 % žen a 75 % mužů. Většinou se to týká osob, které byly v
    dětství přímo či náhodně svědky rodičovské nevěry.

Nejednejte zbrkle, vaše domněnky nesmějí nikoho zraňovat. Jestliže se o nevěře jen dohadujete,
    měli byste raději mlčet. Myslete také na to, že podváděný partner už možná o mužově či ženině
    poklesku ví. To většinou nenápadně zjistíte během hovoru.

Žádné všeobecně platné řešení neexistuje. Mějte na zřeteli, že pokud nevěru prozradíte, začnete
    se aktivně vměšovat do cizího partnerského vztahu. A pokud to není úplně prokazatelné, tak vaše
    informace všem zúčastněným spíš uškodí, než prospěje...

Reklama