Reklama

gambler

Když Petra otěhotněla, bylo jí sotva osmnáct, nedodělala školu, přítel ji opustil, a tak zůstala s děckem sama u svých rodičů. Pohledná dívka se ale brzy seznámila s vysokoškolákem Tomášem, který se zdál ideálním partnerem. Petru i její dcerku miloval a rodičům pomáhal s domácností.

„První roky byly báječné, Tomáš se k nám nastěhoval a staral se o všechno jako vzorný otec, přebaloval i hlídal malou, když bylo třeba, otci pomáhal s domem a pro mě dělal, co mi na očích viděl. Byl nám všem opravdu oporou. Problémy ale nastaly, když jsem přijala práci barmanky. Pracovala jsem v noci, protože přes den jsem chtěla být s Janičkou a bez školy bych stejně lepší zaměstnání nenašla.

Peníze jsme potřebovali, protože Tomáš studoval a vydělával málo a viset rodičům na krku jsem věčně nechtěla. Jenže Tomáš strašně žárlil a vyloženě šílel při každém mém kroku do práce. Chtěl se studiem praštit, jenže to jsem mu nedovolila, chyběl mu už jenom rok, a navíc jsem chtěla mezi lidi. Když viděl, že se práce nevzdám, začal se utápět v alkoholu a k tomu hrát automaty,“ přiznává Petra, která zprvu neměla vůbec tušení, že její partner propadl hráčské vášni.

„Samozřejmě že jsem tušila, že s ním není něco v pořádku, ale připisovala jsem to jeho žárlivosti a věřila, že ho to přejde. Jenže jednou jsem přišla domů a přede dveřmi byl vystěhovaný veškerý nábytek, televize, rádio, skoro všechno, a to nejen naše, ale i rodičů, a exekutor už věci nakládal do auta. Tomáš totiž prohrál tolik, že už dlužil, kde se dalo. Vzal si pro to několik půjček, ale nesplácel je, protože veškeré peníze naházel zase do automatů. Po několika urgencích z banky a různých výzvách, které přede mnou tajil, už přišla exekuce.“

Když Tomáš viděl, co způsobil, rozhodl se sám, že půjde do léčebny. Po návratu se hospodě vyhýbal obloukem a všechno se zdálo být zase v pořádku. Dokonce našetřil na nový nábytek. Štěstí trvalo ale jen několik měsíců. Všechno se změnilo, když znenadání o Janičku projevil zájem její biologický otec.

„Martin ji nikdy neviděl, nikdy se neozval a nikdy jsem po něm nic nechtěla. Pro dceru byl tatínek Tomáš. Jenže Martin ji toužil tolik vidět a já si nakonec řekla, že by mi to možná Janička jednou vyčítala, a tak jsme se domluvili na občasných návštěvách, i když mi to rodiče vymlouvali. Vím, že mě opustil, ale dcera snad měla právo poznat svého otce. Nakonec s tím souhlasil i Tomáš a tvrdil, že dětem se lhát nemá. A tak jsme pětileté Janičce řekli pravdu o tom, že má dva tatínky. Byla malá, takže s tím neměla žádný problém.

Kdo nesl ale celou situaci těžce, byl zase Tomáš a opět se pohroužil do světa alkoholu a výherních automatů, a dokonce se zadlužil i u lichvářů. Teď je zase v léčebně a já si vyčítám, že za to můžu já. Možná jsem neměla dovolit Martinovi vídat jeho dceru, protože když jsme ho potřebovali nejvíc, otočil se k nám zády a jeho místo zastal Tomáš, a možná jsem si měla najít i jinou práci. Ale zas si říkám, že přece není možné každý problém řešit alkoholem a hráčstvím.

Je těžké se rozhodnout, jestli vzít Tomáše zpátky. Bojím se, že se to bude pořád opakovat. Jenže Janička se po něm věčně ptá a i mně se tak stýská...“