Reklama

ill

Příběh paní Aleny je opravdu pořádně zapeklitý. Když žena zjistí, že její manžel má milenku, není to rozhodně nic příjemného, zvlášť když svého muže miluje. Život Aleny se kvůli nevěře také převrátil naruby, jenže bylo to ještě těžší, než si dokázala kdy pomyslet...

S manželem Radkem jsme spolu už přes třicet let, vychovali jsme děti, postavili dům a těšili jsme se, jak si jednou budeme užívat stáří na naší chalupě. Vlastně tak nějak si to určitě plánuje většina lidí. Naše manželství bylo celkem klidné, ale za ta léta byly samozřejmě některé dny lepší a jiné horší. Nic zvláštního. A tak, bohužel jako i v jiných vztazích, přišla krize a manžel ji řešil v náručí mladší ženy. Nebo právě proto ta krize přišla, nevím...V každém případě byl Radek najednou jako vyměněný, ve svých 50 letech začal chodit do posilovny a dokonce si barvil vlasy, aby zakryl šediny. Nejsem hloupá, aby mi nedošlo, že zřejmě někoho má, a tak jsem na něj uhodila. Jistě že zapíral, ale pak se snažil chovat zase jako dřív a já si naivně myslela, že ji opustil, že se jednalo jen o úlet, který jsem byla ochotná dokonce i tolerovat... Ovšem po několika měsících to začalo znovu, Radek přestal chodit skoro domů a vymýšlel si nesmyslné obchodní cesty. Bylo mi hrozně, když se vracel a já z něj cítila jinou ženu, ale jen zapíral a zapíral. A tak jsem si našla její číslo a zavolala jí. Byla arogantní a ještě se mi vysmála. Mrcha jedna.

Po tomto telefonátu mi Radek přísahal, že ji opustil nadobro. Opět jsem mu věřila, chtěla jsem být prostě s ním a zase se zdálo všechno jako dřív.

Jenže po nějaké době to tu bylo znovu. A zase ona. Pochopila jsem, že se nebude jednat asi jen o žhavý románek, ale že pro něj znamená víc. Zamiloval se a to bylo to nejhorší, co mě mohlo potkat. Kdo to nepoznal, neví, jaká to je bolest, když člověk, kterého milujete taková léta, vás vymění za někoho jiného. Byla jsem zoufalá a strašně moc jsem si přála jediné – aby mě neopustil.

Zkusila jsem si s ním o tom promluvit, ale zase lhal, že nikoho nemá, a tvrdil, že mě rozhodně opustit nemíní. Jenže co byla platná jeho slova, když si chodil domů akorát tak vyprat a pořád byl tak vyčerpaný... Nejspíš ze žhavého sexu s ní, který my spolu už měli velice zřídka a přiznávám, že hlavně kvůli mně... Když jsem si spočítala, že se s ní schází skoro rok, rozhodla jsem se, že za NÍ zajdu a promluvím s NÍ.

Bylo to už skoro půl roku od našeho nepříjemného telefonátu a dost možná, že se mého muže už nabažila. Byla to sázka do loterie, ale řekla jsem si – buď já, nebo ona. Možná mě vyslechne, pochopí mě a nechá mi ho. A nebo se mi vysměje zase do obličeje. Ponechám to osudu, co se má stát, ať se stane. Když uvidím, že ho tolik miluje, zřeknu se ho. A tak jsem ji vypátrala.

Ano, je o 15 let mladší než já a velmi pohledná, to se dalo čekat. Uvítala mě s úsměvem, netušila, kdo jsem. Pozorovala jsem ji, vypadala jako víla, průhledná a tak hubená. Možná bývalá modelka, snad i anorektička. Napovídala jsem jí, že jsem pojišťovací agent... Ztěžka se ke mně usadila a než jsme si stačily cokoliv říct, omdlela.

Je těhotná, napadlo mě. Tak to ještě scházelo. Zavolala jsem sanitku a jela za ní do nemocnice. Řekli mi, že jsem ji dnes zachránila, ale smrti stejně neunikne. Umírá. ONA má rakovinu a zbývá jí pár měsíců. Odešla jsem a zase plakala. Nad NÍ, která mi ukradla muže a on se o ni stará, než umře.

Můžu mu to vyčítat? Můžu vyčítat jí, že mi ho odloudila? Můžu s ním vůbec zůstat? Mám mu říct, že o tom vím?Nebo dělat celý život, že jsem to netušila?