Dobrý den,

milá redakce a Ženy-in. Nejdřív se mi nechtělo psát k dnešnímu tématu, ale pak jsem si řekla, proč né. Jsem vdaná 6 let, můj manžel se jmenuje Petr. Máme dcerku Karolínu, které je 20 měsíců. Moje nejlepší kamarádka Monika k nám chodila skoro denně.

Já jsem v tom neviděla problém - měla klíče (sama jsem jí je dala), hodně mi pomáhá s malou a s domácností, protože už nemám žádnou další rodinu. Ona Monika je lesbička, v tom nevidím problém, a právě proto jsem se nebála (i když je hodně atraktivní), že mi přebere manžela.
Ale v posledních letech jsem si všimla, že k sobě mají s manželem nějak blízko. Začalo to procházkami, kde mě nechtěli, večeřemi a podobně. Nějak mi to začalo vadit. Řekla jsem to manželovi, ten se rozčílil, že jsem hysterka a tak.

Já ho moc miluju a spousta z vás mě jistě odsoudí. Jednou jsem přišla domů a našla jsem je v naší posteli, jak se tam milují. Byl to hrozný šok, a když mě tam uviděli, ani nepřestali. Pak mi manžel řekl, že mě miluje a dcerku taky, ale i Moniku, a že budeme žít ve třech. Nejdřív jsem to odmítla, plakala, odstěhovala se, dala žádost o rozvod, ale pak jsem to vzdala.

Miluju ho moc a nedokážu bez něj žít. Proto jsem přistoupila na život ve třech. Teď tu jen sedím a říkám si, jak jsem hloupá. Jen jsem se dívala, nebo spíše nedívala, jak se ti dva k sobě dostávají blíže a blíže. Já opravdu bez něj nedokážu žít, tak tu jen sedím a čekám, jak to dopadne. Protože Monika už chodí s bříškem.

Čtenářka si přeje zůstat v anonymitě

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak v tomto případě mi docházejí slova. Sám jsem pro volnost, rovnost a bratrství, ale na to musí být vždy dva. V tomto případě tři. Každá rada zde bude drahá a nechám to na ženách – já osobně bych ho hnal svinským krokem, neřáda. Moje babička ale říkala, že láska není žádnej cancour, což bude asi i tento případ.

Jak to vidíte vy, ženy-in?!

Reklama