Svůj životní příběh do redakce Ženy-in napsala tentokrát osmadvacetiletá Lucie T. z Litvínova.

 

 

Jako mladá nerozvážná dívka se provdala za svou první „vážnou“ známost. Rozvedli se, ale teď se cesty exmanželů znovu zkřížily.

 

Brali se hodně brzy, i když nemuseli. Lucii ještě nebylo jednadvacet, Romanovi bylo o rok míň. Přestože je rodiče varovali, aby nespěchali, měli svou hlavu.

Ale jak se dalo předpokládat, po třech letech se rozvedli. Prý kvůli „naprosté rozdílnosti povah“. Ještě že neměli děti. A tak se jejich cesty rozešly...

 

Lucie je dnes o pět let moudřejší. Uvědomila si, že tehdy jednala zbrkle a že ani s dalšími partnery pak neměla štěstí... Když se před půl rokem setkala v Praze s Romanem, uvědomila si, že byl vlastně ze všech nejlepší, a že jí i po tak dlouhém odloučení ještě stále chybí.

..............................

 

Ležela jsem na posteli a byla jsem pořádně naštvaná. Můj poslední přítel mě totiž „elegantně“ poslal k vodě.

Měli jsme sice trochu nějaké neshody, ale i tak mě zaskočilo, když jsem zjistila, že se ani nenamáhal mi oznámit svůj odjezd do Thajska na dovolenou. A se mnou že se jaksi nepočítá...

A to jsem mu před tím pomáhala shánět potápěčskou výstroj v domnění, že si pojedeme užívat spolu. Parádní bouda!

 

Ilustrační fotoDostala jsem chuť na cigaretu a zatápala pohmatem v nočním stolku, jestli náhodou nějakou zapomenutou krabičku neobjevím. Místo toho jsem nahmátla zapomenutý balíček méně zdařilých fotek z mé – už téměř zapomenuté, svatby. Jo, Románek! Kde je mu konec?

 

Na naši svatbu se tenkrát přišla podívat skoro celá naše škola a bezmála půlka města. Roman byl moje první velká láska se vším všudy, já byla taky jeho první. Bylo mu sedmnáct a mně osmnáct, když začal chodit k nám na gymnázium.

Zamilovali jsme se do sebe snad hned první den. Moji rodiče to brali s rezervou – považovali to jen za takové, pro ten věk charakteristické, vzplanutí, které zas rychlé skončí. Jenže nám to vydrželo tři roky, a pak jsme všem oznámili, že se chceme vzít. To byl panečku poprask!

 

„Měli byste si oba ještě užívat volnosti, a ne se hrnout do manželství tak brzy. To není šťastný nápad,“ oponovalo naše okolí.

 

My jsme se ale moc milovali a už jsme spolu nechtěli jen chodit. Byli jsme naladěni na stejnou vlnu, byli jsme šťastní a chtěli jsme být pořád spolu. Nevěřili jsme na nějaké nástrahy manželského soužití. A když přijdou, my je zvládneme.

 

Samozřejmě. Všechno to bylo jinak. Minulo sladké láskyplné období a pomalu se začaly kupit různé maličkosti, které do našeho snu nepatřily. Měli jsme málo peněz a příliš zájmů, leccos jsme si nemohli dovolit a vzájemně nám na druhém začalo kde co vadit.

 

Roman najednou začal běhat za kamarády, já zas jezdila domů k rodičům. Nic z toho by ale nebylo tak zlé, kdybychom o tom spolu dokázali mluvit a pokoušeli se hledat nějaké schůdné řešení. Jenomže tohle jsme tehdy neuměli. Mlčeli jsme, každý svou nespokojenost dusil v sobě. Problémy jsme obcházeli obloukem, aby se dalo nějak pokračovat.

 

Tenkrát mě ani ve snu nenapadlo, že po rozvodu zažiju v jiných vztazích jiné a často mnohem horší věci.


Po Romanovi jsem pak měla několik známostí. Ale když jsem je pak nad znovuobjevenými svatebními fotkami s Romanem srovnávala, pokaždé jsem si musela přiznat, že on byl ve všem lepší. Asi byl pro mě ten pravý.

 

Copak asi dělá, říkala jsme si. Jestlipak si na mě taky někdy vzpomene? Určitě ne tak často jako já na něj. Jestlipak by se dalo znovu navázat to, co jsme tak nešikovně odstřihli? A tak jsem se rozhodla... 

..............................

 

Lucie dlouho neváhala. Bála se, aby nepromarnila možná poslední šanci.

Ilustrační fotoVyhledala Romanovu starší sestru. Od ní se dozvěděla, že se Roman dosud znovu neoženil.

Po zklamání z rozchodu s Lucií si doplnil vzdělání, absolvoval speciální výcvik a nyní pracuje v armádě, u prostějovského kontingentu speciálních sil.

A právě v době, kdy se mladé ženy sešly, se vracel přes Prahu z mise v Afganistanu. Lucie vybavená přechodnou pražskou adresou útvaru se do metropole vypravila a s Romanem se sešla.

 

Okamžitě bylo patrné, že je oba setkání moc potěšilo. A nezůstalo u jediného. Sešli se i v Liberci, kam se Lucie za Romanem už několikrát vypravila.

Teď si bývalí manželé naplánovali na Vánoce společnou dovolenou v Krkonoších. 

................................

 

Pět let je dlouhá doba – oba jsme zkušenější a snad i trochu moudřejší. Co bude dál, se uvidí. Přiznávám, že bych si Romana klidně vzala znovu, a cítím, že stejně uvažuje i on. Jen se trochu bojím, Ne nadarmo se přece říká: Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky...

 

Lucie T., Litvínov

Reklama