Chtěla bych prostřednictvím vaší SOS služby poprosit čtenářky o jejich názor a případně radu. Nejdřív bych vás ráda ve stručnosti seznámila se svým „problémem". Je mi 30 let, před rokem se mi narodila krásná a hlavně zdravá dcerka. Já sama jsem po zdravotní stránce v naprostém pořádku. Porod dcerky proběhl také bez problémů, krásný, přirozený porod bez epidurálu, natržení a jakýchkoliv komplikací. Myslím, že jsem na tom fyzicky velmi dobře a tlačení mi šlo, možná i díky mým vytrénovaným břišním svalům. Zkrátka všechno proběhlo na jedničku, porod trval ani ne tři hodiny, v poledne jsme přijeli do porodnice a ve tři hodiny byla malá na světě. Doktoři byli bezvadní a my s manželem byli v totální euforii.

A teď se konečně dostávám ke své otázce. Dcerka byla totiž velká, měla 4,30 kg. Ale jak říkám, vše šlo jak po másle". Až na oddělení šestinedělí vše začalo. Nejeden doktor mě začal, nevím proč, strašit, že musím cvičit od prvních okamžiků v porodnici svaly pánevního dna (opravdu mi můžete věřit, že pánevní dno jsem velmi intenzivně procvičovala i mnoho roků před porodem, a ani po porodu nemám v úmyslu přestat), protože jsem velmi! riziková skupina na problémy s inkontinencí, protože jsem měla velké dítě. Že nesmím být tlustá (opravdu nejsem, mám sportovní postavu a žádné tuky navíc), ať se zkrátka připravím, že v pokročilejším věku budu prostě mít problémy.

To stejné můj gynekolog na kontrole po šestinedělí, nezapomněl opomenout, že jsem porodila velké dítě" a že musím cvičit až do úmoru.
Co si myslíte vy, milé dámy? Opravdu se musím psychicky připravit, že budu trpět inkontinencí? Vždyť je to přece nesmysl, už teď mě takto strašit, ne? Teď, rok po porodu, mám o pět kilo méně než před porodem, břicho jak prkno (myslím, že moje kůže se může pochlubit velkou pružností, v těhotenství mi břicho i přes velký plod" nepopraskalo, a tak stejně pružně se chovají i mé svaly pánevního dna). Znám spoustu žen, které měly dítě dvoukilové a břicho samou jizvu. Cítím se dobře a myslím si, že vše" mi pracuje jako dřív. Po porodu jsem neměla ani paralyzovaný močový měchýř, jak se často stává. Poctivě cvičím.

Opravdu se musím už teď tak bát a připravovat na problém" jenom proto, že moje dítě mělo větší porodní váhu? Všude se dočítám, že rizikové skupiny na inkontinencí jsou hlavně: těžké porody, srůsty po císařském řezu a četné porody (tři a více).

Co si, prosím, myslíte vy? Ještě bych chtěla dodat, že když jsem se narodila já, jsem měla také přes čtyři kila a moje maminka celý život žádné problémy nepozorovala, a to ani teď, a to má za sebou již nějaké gynekologické operace.

Za reakce mnohokrát děkuji
čtenářka Leona


Milá Leono,
třeba je jen lékařskou povinností vás na případný problém upozornit a vy jste si to vyložila jako strašení. Pokud si jste jistá, že děláte pro své zdraví maximum, jistě není třeba se ničeho obávat.

Ale zde máte prostor pro diskuze a vzájemnou výměnu zkušeností s ostatními čtenářkami.

Reklama