Daniela z Teplic má už dva roky známost. Ale jak se nyní ukazuje, neměla ve výběru partnera příliš šťastnou ruku.

Navíc si i sama zadělala na pořádný průšvih:

 

Vím, že mě šmahem odsoudíte, ale možná některá pochopíte, že to bylo z lásky.

 

Odjakživa jsem byla ve škole premiantka a troufám si říct, že jsem vždycky byla vzorné dítě. Nikdy se mnou nebyly žádné problémy. Nekouřím, alkoholu si dám jen stopičku, když je nějaká oslava, nikde se netoulám, doma pomáhám...

 

Loni na jaře jsem nastoupila do cestovní kanceláře a moc mě ta práce baví. Ale teď se bojím, abych o ni nepřišla. Stala se mi totiž taková moc nepříjemná věc... A nejhorší je, že si za to můžu sama.

 

Na obchodní akademii jsem na konci třeťáku začala chodit s Danem. Byla to láska jako trám. Chodil na gympl, byl o rok starší a po škole začal dělat nástavbu, slaboproud. A tam se dal do spolku s dalšími pěti spolužáky.

 

Nejdřív to rozjeli v „trávě“, pak přišlo na řadu testování pervitinu. A občas nezůstalo ani u toho a nastoupil i těžší kalibr. Musím přiznat, že jsem se občas nechala klukama přemluvit a pár šluků marihuany jsem s nimi absolvovala, ale víc ani náhodou. Už tak jsem z toho měla stažené půlky...

 

Jenže Dan to asi přepískl, a pak už se bez toho nedokázal obejít. Za den zvládl i tři „gagariny“ (silná dávka pervitinu, po které se „létá“ – pozn. red.). Denní režie se mu tak vyšplhala minimálně na tisícovku. To mu samozřejmě pořádně lezlo do peněz, a i když měl od rodičů poměrně velké kapesné, byl věčně na mizině.

 

Ilustrační fotoTo se samozřejmě týkalo i ostatních členů partičky, a tak se kluci začali poohlížet jinde.

 

Dan začal doma brát věci. Nejdřív rozprodal svoje. Mobil, hi-fi soupravu, kolo, televizi... To mu ovšem dlouho nevydrželo, a tak zalovil v rodinné kase. Tajně kradl rodičům peníze, ale to samozřejmě brzy prasklo. Sice se to obešlo bez trestu, ale pramen vyschl.

 

Dan tedy sebral matce několik cenných zlatých šperků. Jenže tentokrát bylo zle. Doma se odehrála scéna jak z hororu. Dan musel s pravdou ven, nač potřebuje tolik peněz. Otec řval, matka brečela a následovaly sankce. Domácí vězení, žádné kapesné, ale především zákaz „kamaráčoftu“, včetně mě.

 

Dan se to sice snažil chvilku jakž takž dodržovat, aby rodiče zbytečně nedráždil, ale co rozhodně nemohl, bylo zůstat bez „péčka“. Nakonec utekl z domova a odstěhoval se ke kamarádovi Vlastíkovi, který bydlel jen sám s babičkou.

 

Hodně času taky začal trávit se mnou u nás doma. Naši Dana znali jako fajn kluka, a tak to nikomu nevadilo. Jenže pak se začaly ztrácet věci i u nás a naši brzy zjistili, že mizí vždycky během Danovy návštěvy.

Táta si na Dana počíhal a jednou, když od nás odcházel, mu nekompromisně prohledal tašku. Byl v ní náš fotoaparát. A byl oheň na střeše. Dan se urazil a táta ho vyhodil. Od té doby jsme se vídali už jen u Vlastíka, nebo společně s klukama v hospodě.

 

Naši si nepřáli, abych se s Danem dál stýkala, a začali mě mnohem víc hlídat. Co a jak se dělo, když jsme nebyli spolu, jsem tak vůbec nemohla ovlivnit. Dozvěděla jsem se to až mnohem později...

 

Partička Danových kamarádů neměla na drogy, a tak vymysleli plán. V obchodech někde na druhém konci města si vždycky vytipovali samotnou starší ženu a sledovali ji až k jejímu bydlišti. Dva potom hlídali venku a dva za ní vešli do domu, kde jí pak snadno sebrali peněženku. Já jsem opravdu vůbec nic netušila.

 

Případy se množily, kluci hnaní představou peněz si přestali dávat pozor, a tak bylo jen otázkou času, kdy spadne klec...

 

Naši byli na dovolené, byla jsem sama doma, když u nás někdo zazvonil. Za dveřmi stáli dva policisti, kteří mě požádali, abych je doprovodila na stanici. Celou cestu jsem horečně přemýšlela, co se mohlo stát, ale téměř jsem si byla jistá, že něco s Danem.

 

Ilustrační foto


To se vzápětí potvrdilo, když jsem na chodbě uviděla mezi policisty na střídačku sedět kluky z Danovy party. Ten se zrovna vracel od výslechu a téměř jsme se srazili ve dveřích. Jen na mě rychle zamrkal a já se okamžitě rozhodla bránit ho stůj co stůj.

 

Když jsem pak seděla před vyšetřovatelem, naprosto suverénně jsem tvrdila, že v době, na kterou se ptal, byl Dan se mnou u nás doma. „Naštěstí“ Dan ve vazbě tvrdil totéž. Tvrdošíjně jsem si stála na svém, až jsem dokonce dosáhla toho, že Dana po týdnu pustili domů. Kluci zatím zatloukali a o Danově účasti na přepadeních neexistovaly žádné důkazy. Žádná z postižených žen mého kluka nepoznala...

 

Ke zvratu došlo, až když se přiznal Petr a vzápětí i Honza. Pak už to šlo samospádem. Pro Dana si přijeli dopoledne, mě „sebrali“ jen o pár hodin později přímo před cestovkou. Samozřejmě z toho byla ostuda. Nechali si mě tam přes noc, a tak to prasklo i u nás doma. (Hrůza!)

 

Táta ihned zalarmoval svého známého advokáta, ale křivou výpověď mi už nikdo neodpáře.

 

Mě sice pustili domů – v práci jsem to nějak omluvila – ale kluci „sedí“, a společně teď s velkými obavami čekáme na soud.

 

Bojím se. Co se mnou bude? A co s Danem? Nemůžu ho přece kvůli jednomu škobrtnutí vymazat ze života! Doma o něm nesmím promluvit ani slovo...

Reklama