Reklama

Paní Edita má problém. Příliš si nevěří, a zřejmě proto začíná bezdůvodně žárlit na svého společensky vytíženého manžela.

Jsme spolu už skoro čtyři roky. Daří se nám docela dobře, nic nám nechybí. Manžel je elektrotechnik, ale vede instalatérskou firmu, já jsem už rok na mateřské – nebo, jestli chcete – v domácnosti.

Máme se rádi. Když jsem otěhotněla, Filip ani na chvíli nezaváhal, a přestože ještě studoval, okamžitě domluvil (samozřejmě s mým souhlasem) svatbu.

Firmu se svým otcem provozoval už při škole a vydělal si docela slušné peníze, za které jsme si spolu s mými úsporami mohli koupit u nás v Litoměřicích hezký nový domeček se zahradou.

Až do porodu jsem pracovala jako kuchařka v mateřské škole a na nějaké „černé“ myšlenky jsme neměla čas. Teď jsem ale doma, domácnost zvládám s přehledem a – jak manžel říká – mám zbytečné roupy.

Ze začátku jsem poletovala kolem miminka, ale brzy jsem si zavedla pravidelný řád a začala jsem mít spoustu času. Domácnost máme zařízenou, zahrada kolem domu je okrasná a o veškerou údržbu se o víkendu postará Filip, který také často a rád vaří, a tak většinu dne prosedím u televize nebo nad knížkou. Dalo by se říct – pohoda...

Má to ale háček. Můj muž je dost pohledný, v rámci práce je pořád mezi lidmi a všimla jsem si, že také rád laškuje s „něžným pohlavím“. Tvrdí sice, že je to v rámci pracovních povinností, ale mně to začíná vadit. Mám dokonce pocit, že už se mnou tolik nestojí o sex.

Loni se podruhé oženil náš soused a Filip hned jeho novou „šťabajznu“ patřičně samými superlativy okomentoval. Nebylo mi to moc příjemné. Měla jsem pořád pocit, že kdykoliv se v létě objevila u bazénu, musel nutně něco prořezávat u jejich plotu. Samozřejmě se pořád spolu vybavovali...

Už dřív jsem pozorovala, že se za každou „sukní“ se zalíbením ohlíží, ale začalo mi to vadit až teď. Po porodu jsem přibrala osm kilo, a i když manžel tvrdil, že se mu to líbí, začala jsem držet drastickou dietu. V podstatě jsem nejedla. Sice se mi podařilo shodit, ale já byla nadšená a trápila se hlady dál. Nakonec jsem měla o 18 kilogramů míň, než když jsem přišla do jiného stavu.

To už mi kvůli tomu celá rodina nadávala, a když mě manžel v práci seznámil s jeho novou účetní – takovou boubelku – a rozplýval se, jak je „sympatická“ a zdatná, lekla jsem se. Když jsem se ho zeptala a on mi na rovinu odpověděl, že jsem se mu dřív líbila víc i s váhou navíc, začala jsem zase kila nahánět. Něco jsem přibrala, ale pořád mám pocit, že už se mu tak nelíbím. Také jsem od porodu začala nosit brýle...

Možná mám málo sebevědomí, ale jak se dalo předpokládat, začala jsem ho podezírat z „postranních úmyslů“. Měla jsem totiž pocit, že je v práci déle než dřív, že je věčně jinde, něž má být, a že se mi taky doma věnuje mnohem míň než dřív.

A bohužel jsem se před týdnem „předvedla“ na mysliveckém bále, kam nás pozval můj táta. Před celou rodinou jsem Filipovi udělala scénu, protože se mi zdálo, že pořád tancuje s mojí sestřenicí a na mě nemá čas. Byl z toho hodně zaskočený a doma pak byla tichá domácnost. Dodnes jsme si to nevyříkali...

Kamarádka mi tvrdí, že blbnu, že to přeháním a že chlapi jsou prostě takoví. Přemýšlím, jestli jsem moc sobecká, když chci, aby manžel viděl jenom mě.

Vaše Edita

O radu jsme požádali rodinnou psycholožku PhDr. Denisu Riedlovou:

Jestli vás manželovo chování tolik bolí, je nejvyšší čas si o všem promluvit. Upřímně mu vysvětlit, co cítíte: Je mi smutno... Cítím se ponížená... Žárlím... Možná si váš muž neuvědomuje, že vás svým chováním zraňuje. Ale zamyslete se nejprve, jestli si vy sama zbytečně neubližujete (to samé vám říká i vaše kamarádka).

Jste spolu už čtyři roky, to je dost dlouhá doba na to, abyste poznala klady a zápory chování vašeho životního partnera. Jestliže se opravdu ohlíží za jinými ženami, vůbec to nemusí znamenat, že pro něj nejste atraktivní! Nevěste hlavu, prostě za to nemůže. Je totiž tak „naprogramovaný“ jako naprostá většina mužů.

Obvykle jeden až dva roky po prvním milování touha mužů po jejich partnerkách znatelně klesá. Vaší výhodou ale je, že váš manžel nemá chuť na nevěru s jinými ženami. Sice s vámi už tak často nespí, ale také nechodí za jinými.

Pokud vám jeho chování opravdu tolik vadí, zkuste s ním „bojovat“ jeho vlastními zbraněmi. Promyšleně se chovejte jako on. V jeho přítomnosti se ostentativně zajímejte o jiné muže, v rozhovoru s ním je jen tak mimochodem chvalte. Ať vidí, jaké to je. Snad mu to dojde, možná se změní.

Jestli ale opravdu tolik trpíte, je třeba se podívat na váš vztah víc do hloubky. Jste spolu relativně dlouho, víte, co se vám na sobě vzájemně líbí, znáte své zvyky, klady a zápory. Jestli ve vztahu panuje láska a vzájemná blízkost, partneři se nezraňují, a už vůbec ne schválně! Možná jste jen nervózní, protože cítíte, že se ve vztahu něco mění, ale ještě si plně neuvědomujete, co.

Pokud to tak opravdu je, měla byste přehodnotit, co vás s druhem spojuje, co vás dělí a kam váš vztah směřuje. Taková analýza vztahu vám pomůže ujasnit si, nakolik můžete akceptovat to, co dělá váš manžel, a na co v žádném případě nepřistoupíte.

Možná potřebujete blízkou osobu, které věříte. Maminku, přítelkyni, která vám objektivně a s nadhledem pomůže podívat se na váš problémový vztah. Nakonec se můžete obrátit o pomoc do psychologické poradny.