Vdávala jsem se dost mladá. Je pravdou, že vdávat jsem se nechtěla, ale bohužel nátlak byl dost velný a své udělala i rostoucí břišní partie. Chtěla jsem děti a nejlépe kupu dětí. Sama pocházím z hodně velké rodiny a děti považuji  za součást svého života.

Ať toto přiznání vypadá všelijak, byla jsem poměrně praktická. Měla jsem svůj byt, něco málo v záloze, byla jsem bez dluhů. Svého muže jsem poznala na jednom z kurzů, na který jsem chodila. Rozhodně to nebyla láska na první pohled. Když jsem si ho po třech dnech všimla, strávili jsme celou noc tím, že jsme si povidali o tom co chceme, jak vnímáme život a mě prostě začal zajímat. Chtěl, to co já. Na spostu věcí jsme se koukali dost podobně. Krátce na to si sehnal - Bůh ví přes koho, můj telefon a začal mi psát.

A tady bych si dovolila přeskočit,samozřejmě přes tu svatbu, až po rok poté. Krátce po narození dcerky se začala situace měnit. Nebyla jsem tak naivní, abych si nemyslela, že se nedostanu do stereotypu, že všechno bude stejně krásné. Prosím, sem do té kategorie žen mě nezařazujte. Začalo to nenápadně a hezky pomalounku. Žádná pomoc. Byla jsem zvyklá z domova obstarávat víc dětí i věcí najednou, tak jsem to moc neřešila. Naneštěstí to nebyla jediná změna. Manžel si najednou začal nechat růst dlouhé vlasy, což se musím přiznat mi dost vadí i teď. Ode mě se krom jiného samozřejmě vyžadoval stejný komfort jako před tím. On nefungoval vůbec a tím myslím úplně všude. Musím přiznat, že jsem byla slepá. Byla jsem tak okouzlena a nadšena dcerkou, že jsem přehlížela, jak se muž mění. I když jsem mu dávala najevo, co si o těch změnách myslím.

Nakonec jsme se dohodli, že se přestěhujeme do většího bytu na vesnici. Chtěla jsem další mimčo a pořád mi nějak nedocházelo, co se děje - já to vlastně nevím ani teď. Najednou, když jsem začala sledovat frekvenci milování mi došlo, že z toho bude tedy sranda otěhotnět. Jednou měsíčně z mé iniciativy a ještě mi vyčítal, že se nechtěl milovat. Spával na gauči v obýváku. Kupodivu dcerka se povedla hned a já se opět těšila z rostoucího bříška.

Těšila jsem se na prcka a už v té době řešila, co budu dělat. V oboru jsem zůstat nechtěla. Scháněla jsem si materiály a přemýšlela, co mě baví a co chci...

Po narození druhé dcerky mi začala docházet s mužíčkem trpělivost a nakonec jsem mu nabídla, že si najdu milence. Řekl, že jestli to udělám, najde si babu. Zřejmě by ho vyhecovalo mi to nandat. A od té doby jedeme z kopce závratnou rychlostí. Do toho mi začal vyprávět, jak jsem nemožná, neschopná a jak to celé nezvládám. Byla jsem na to sama. Příbuzní se nestarají ani z jedné strany a je to tak i dnes. Tak mi ruply nervy a řekla jsem kouzelné slovíčko - rozvod. Ještě chvíli jsem byla neschopná, nemožná, ale pak jsem se kupodivu začala měnit...

Já si mezitím, kdy muž prozíral vůči mé osobě, zařídila různé kurzy, abych ho mimojiné donutila být s dcerkami o samotě a aby si s nimi taky trochu užil. Je pravda, že jsme se tehdá dohodli, že se rozvedeme. Slíbil, že se to změní. Poté jsem zjistila, že většina výroků vůči mě pochází z dílny tchyně-tchán, kteří u nás nikdy nebyli...

Po dvou letech je situace zas zpět. Je fakt, že už nejsem neschopná a nemožná nebo to aspoň neříká. Ale prostě se mnou nespí. Mě tvrdí, že až se rozhodne, tak se mnou spát bude. Nechci žádné hodinové výkony, ale slovo chuť, dotek, pozornost, vášeň - znám už jen ze slovníku. Řekla bych, že by mi nejradši nalepil inventární číslo, jako doplněk do domácnosti.

Vyčítá mi vzdělávání, chce abych i po md zůstala doma. Byt i penize jsou v nenávratnu, momentálně bydlíme ve státním. Na vše jsem zase sama. Nemoci poctivě přecházím, protože on by kvůli tomu, abych já něco vyležela, doma prostě nebyl. Ale on si samozřejmě klidně lehne...
Nejvíc mě mrzí, že tehdá, jak jsme spolu na začátku mluvili - nemyslel to vážně, nemohl. Jinak by se choval jinak.

Ptám se: Jsem normální, když chci, aby se se mnou můj muž miloval? Když chci, aby mi občas s něčím pomohl? Aby jednou konečně nekritizoval to, co chci dělat a podpořil mě?

čtenářka
Reklama