Když už je tady to dnešní téma, ve kterém si můžeme postěžovat, čím nás kdo vytáčí, tak já si teda postěžuju.

Mě totiž šíleně vytáčí manžel. Snad úplně vším! Vím, že to asi Meryl dneska myslela jinak, ale já jsem z něj už úplně zoufalá a přemýšlím o rozvodu.

Takže nic humorného teď opravdu nečekejte.

Můj manžel čím je starší, tím je to s ním horší. Bude mu pomalu 50 let a jakoby ho najednou přestalo zajímat cokoli, co se týká nás dvou.

Děti nám vylétly z hnízda, vnoučata ještě nemáme, a tak jsme si zbyli sami dva. A je to děs.

Nikam nejde, sedí doma. Pije pivo, čumí na bednu. Krká, prdí – promiňte – ale jinak se to napsat nedá. Zajímá se jen o noviny, televizi a co bude k jídlu. Do práce, z práce a doma to samý pořád dokolečka.

Navrhnu, abychom někam šli – třeba do kina, na procházku. Bez zájmu. Prý mám jít sama, jemu se nechce. A otevře si pivo.

Najednou zjišťuju, že si ani nemáme co říct. Zařídila jsem se, chodím pravidelně plavat, s kamarádkou na kafčo nebo třeba do toho kina či divadla. Jemu to nevadí, mám podezření, že je tak dokonce spokojený, že se zabavím sama a nic po něm nechci.

 

Ale já tím trpím strašně. Jsme přece manželé, měli bychom si teď konečně užívat. A on se pohřbil zaživa. Doslova hnije.

 

Představa, že s ním žiju tímhle způsobem další roky, je pro mě děsná. Dřív se alespoň zajímal o spoustu věcí, občas jsme si někam vyšli. Ale poslední dobou je to čím dál horší. Nevím, třeba je to nějaká krize tý blížící se padesátky. Pravda je, že v sexu už zdaleka není žádný přeborník a milovali jsme se naposledy po novém roce. Půl roku pauza. Moje signály odmítá, na otázky neodpovídá. Třeba má nějaký problém, se kterým se stydí svěřit. Ale tím, že se takhle uzavře a izoluje, to přece nevyřeší.

Vůbec nevím, co mám dělat. Celej život jsem měla honičku kolem dětí a práce a teď, když si konečně můžu trochu vydechnout a užívat, mě takhle vytáčí vlastní manžel.

 

Reklama