Míša (23) se za Jaroslava (34) provdala sotva před půl rokem, a už je zklamaná. Zůstává totiž většinu víkendů sama, protože se manžel ve volném čase přespříliš věnuje dětem z předchozího manželství, sedmiletému Lukáškovi a jedenáctiletému Járovi.

S mužem jsme se seznámili v práci v jedné soukromé stavební firmě. Já pracuji v sekretariátu, Jarda dělá mistra na stavbě. Už když jsme se poznali, byl půldruhého roku rozvedený. S první manželkou byl ženatý skoro deset let, ale ona si pak našla jiného, a tak se od rodiny už dávno odstěhoval, svěřila se pisatelka spolupracovnici Ženy-in, psycholožce Zdeňce Sládečkové

Samozřejmě, že jsem o existenci kluků věděla, a zcela vážně jsme se na ně těšila. Jsme totiž prozatím bezdětní... Před naší svatbou si je bral jednou za měsíc, pracovní povinnosti (dělá často i v sobotu) mu to totiž příliš nedovolovaly.

Je fakt, že jsme si volného času společně užívali. Hodně jsme se toulali na kolech po výletech, když bylo ošklivo, chodil Jára na volejbal a já fandila. I nějaký ten taneček jsme zvládli. Bylo to nádherné období, vzpomíná čtenářka Ženy-in.

Jenže teď se situace změnila. Jára si už soboty nebere, a proto jsou kluci u nás mnohem častěji a taky přes noc. Jejich mámě náramně vyhovuje, že má volné víkendy. Ale vůbec by mi to nevadilo – jenže! Obě děti jsou ke mně velmi odměřené.

Když jsou u nás na návštěvě, sotva mi odpoví, pokud se na něco zeptám, a hrají si jen s manželem. Vůbec mi dávají na vědomí, že jsem pro ně vzduch.

Nahlas vyprávějí, co je u nich doma nového, co prožili s matkou a jak skvělé to bylo, když byl manžel ještě s nimi. Že k nim může přijít kdykoliv na návštěvu, co by mohli podniknout společně s Járovou bývalou manželkou...

Kdykoliv klukům navrhnu, že i my můžeme něco podniknout společně, vždycky se nějak vymluví a v podstatě odmítnout. Už dopředu si představuji, s jakou tentokrát vyrukují výmluvou.

Manžel bohužel v tomto ohledu při mně nestojí. Hodně mě to mrzí, několikrát jsem o tom s ním chtěla mluvit, ale on to nechce nijak řešit a – po pravdě – ani já přesně nevím jak.

Pan Jaroslav však Michaelinu nespokojenost nesdílí.

Manžel se domnívá, že musí chlapcům, se kterými od rozvodu nežije, čas odloučení nějak vynahradit. Mám prý pochopit, že ho chtějí kluci jen sami pro sebe. Chtějí se navzájem „užít“.

Krom toho je podle manžela těžké akceptovat po jeho boku novou ženu – náhradnici za mámu. Tvrdí, že mě mají rádi, jen to nedávají najevo...

Míša

Psycholožka PhDr. Zdeňka Sládečková radí postoj otce k dětem řešit takto:


Děti pochopitelně touží po blízkém vztahu se svým otcem. Stejně tak pochopitelné je to, že i vy nechcete být vyloučena z rodinného kruhu. Rozhodně si zasloužíte, aby s vámi chlapci jednali s respektem – a k tomu potřebujete manželovu podporu.

Promluvte s ním, jak vás takto prožité víkendy trápí a jak ráda byste se i vy podílela na této důležité etapě jeho života. Když pochopí, že vám jde o to sdílet radost a zároveň neubírat jeho pozornost, může vám pomoci se více zapojovat do víkendových setkání.

Vytváření vztahu dětí k novému partnerovi některého z vlastních rodičů i vytváření vztahu k dětem partnera je oboustranně složitý proces, který vyžaduje hodně času a trpělivosti a v žádném případě se nedá nijak urychlit. Jde o vzájemné hledání cesty k sobě, která od dospělých vyžaduje taktní a citlivý přístup.

Děti bývají v takových případech obezřetné, nedůvěřivé, někdy dokonce vysloveně odmítavé. Může to souviset i s pocitem, že přijetím nové partnerky – nové manželky jejich otce – jakoby zrazovaly vlastní matku...Když nový rodič na děti příliš naléhá nebo projevuje nápadnou snahu si je „koupit“, většinou situaci ještě zhorší.

Pokud by se vám nedařilo s manželem problém vyřešit, neuděláte chybu, když se obrátíte na rodinného terapeuta. Poradny pro rodiny poskytují své služby bezplatně a stydíte-li se, můžete si nechat poradit anonymně.

Reklama