Reklama

Ahoj redakce a ženy-in!
 
Sice je téma trochu si pobreknout, ale mě se týká jen asi ta část s odplavením stresových hormonů.
Jsme s manželem už 14 let a dost jsme si toho spolu přožili. Právě procházíme takovou krizí, že ani nevím, zda vše ustaneme a zůstaneme spolu. Ale vše popořádku.
Když jsme se dali dohromady, byla jsem těsně před rozvodem a on mi dost pomáhal, i když je o 5 let mladší. Syna jsem měla ve školkovém věku (4) a Radek byl hodný, něžný, o syna mi pečoval s láskou. Po šestileté známosti jsme se vzali a máme holčičku (teď 7).  Jediný problém byl v tom, že jsem byla manželova první a jak on tvrdí, stále jsem.
 
Stále nám vše klapalo, samozřejmě na malé zádrhely, ovšem standard byl léta v tom,že chodil jednou za týden na pivo se známými, které znám tedy i já, ale pak ty návraty byly třeba i v pět ráno. Snažila jsem se mu to vymluvit, ať si prostě chodí na to pivo, ale nemusí to přehánět s těmi pozdními návraty. I přes to, že musel vědět, co se ráno odehraje, si nikdy pozdní návrat neodpustil. Podotýkám, že mě peníze dává podle výplatní pásky a o rodinu se vzorně stará, i dokonce věší prádlo, utírá nádobí a dceři se věnuje. Víkendy tráví jinak s námi. 
 
Ovšem v současné době se mi stalo to, že minulý víkend jsem chtěla jet autem na velký nákup a musela jsem si vzít malý techničák z jeho peněženky. Bylo to po jeho "výletu", a tak jsem Radka ani nevzbudila. U techničáku jsem našla tel. číslo "Monča". Přiznám se, ruply mě nervy a udělala klasickou scénu. Od té doby (je to týden) je jak vyměněný, neustále opakuje, že se vše mezi námi tedy změnilo, protože mu asi nevěřím a to ho prý natolik otrávilo, že neví, jak má pokračovat dál. Vysvětlení se mi od něho dostalo to, že to číslo je pro jednoho známého a jeho se to vůbec netýká. Přiznám se, že nejvíc mě urazilo to, že na svou obranu mi začal strašně sprostě nadávat, připadal mi jako z jiného světa.
 
Dnes jsem šla spát o půl druhé ráno, protože mi stále opakoval, jaký máme spolu život, ať si uvědomím, co vlastně od života chci, co chci dál po něm. On prý ze svého standardu nesleví, i kdyby neměl na chleba.
 
Je mi z toho smutno, když si vybavím ta jeho slova, snad by klidně i od nás odešel, nevím. Jsem ubrečená a mám celý den práce před sebou.
Poradíte mi?
 
Soňa
 
Milá Soňo, chápu a vím, že je to pro tebe v tuto chvíli moc těžké, moc čerstvé a moc bolavé. Snad Ti čtenářky pomohou radou, povzbuzením a porozuměním.
Já Ti posílám touto cestou alespoň pohlazení a věřím, že se u vás doma všechno v dobré obrátí. Hodně štěstí....
 
Krásný den všem přeje