Reklama

Po včerejším večeru nevím, co mám dělat. Vše začalo v loni na začátku prázdnin, když mému manželovi začaly přicházet sms od nějaké ženy. Vždy  se nějak vymluvil, že to bylo pro kamaráda z práce atd. a já mu to věřila, protože můj manžel by mi to přece nikdy neudělal.

Abyste si nemyslely, že mu kontroluji telefon, to ne, ale nemáme před sebou žádné tajnosti a navzájem si normálně zvedáme telefony, nebo vyzvedneme sms, když ten druhý zrovna není u tel. Já mu to tedy vše věřila, i když podezření bylo po další sms, která byla jmenovaná pro něho a kdy nemohl zapírat, jsem mu řekla, ať se rozvede.

Vždy věděl, že mu odpustím vše, kromě nevěry... Večer, když přijel domů, mi řekl, že chce žít odděleně, ale nechce se rozvádět a že nikoho nemá, jen chce žít odděleně. V tu chvíli se mi zhroutilo vše, i když tu druhou stále zapíral.

Jelikož bydlíme na dědině, vše se hned rozkřiklo. Dotyčnou ženu jsem samozřejmě znala - je o dvanáct let starší než můj manžel a vlastně jsem s ní mluvila hned po první sms, tenkrát mi taky tvrdila, že sms byla pro někoho jiného, a protože je sama rozvedená (její manžel si našel jinou), že by to nikdy nemohla udělat, aby rozbíjela manželství, ale přiznala, že kdyby byl můj manžel rozvedený, že by ho chtěla.

Začali jsme s manželem tedy žít vedle sebe, ale tím způsobem, že já se starala o vše dál - o děti i o něho, milovali se spolu, prostě žili stejně, ale přitom nějak vzdáleni. Nejhorší bylo, když s tím přišly děti z venku a ptaly se mne, jestli je to pravda. Do dnešního dne nevím, proč jsem se tenkrát neodstěhovala, jenomže já pořád věřila, že to není pravda.

Asi po měsíci a půl, kdy už jsem byla s nervy na dně a o nějaké kilo chudší (normálně vážím 50 kg), manžel přišel a pozval mne na večeři, vysvětlil mi, že opravdu nikoho neměl a chtěl by zas žít normálně. Já tomu tenkrát asi chtěla věřit, tak jsem to udělala a vše se postupně vracelo do starých kolejí. Občas na to samozřejmě přišla řeč a manžel vždy tvrdil, že vše bylo vymyšlené od lidí.

Před dvěma měsíci, ve slabé chvíli (asi ho tížilo svědomí) se přiznal, že tenkrát měl zatmění a že něco hledal. Nějak jsem to skousla a už neřešila. Až včera večer přišla rána - byli jsme s manželem a jeho nej kamarádem posedět, oba měli dost vypito, manžel přesedl ke kamarádům vedle, aby pokecal, když byl tak rozjařený a my s jeho kamarádem se v řeči dostali až k oné ženě. Vtom z něho vylítlo, že jednou u ní s mým manželem taky spal, že ho tam vzali. Chtěla jsem vysvětlit, co to má znamenat. Zavolala jsem manžela, před kamarádem se ho zeptala, co je pravdy na tom, že u ní spal a ejhle.

Manžel po kamarádovi vystartoval, co si to vymýšlí, že u ní nikdy nebyl, ale kamarád se nelekl a stál si za svém, když už to bylo venku. Škaredě se pohádali, skoro pobili. Vím, že se manžel snažil vše ututlat a kamaráda vyhodil, že i kdyby to byla pravda, neměl mi to říkat. Nakonec ještě řekl mně, že jestli tomu věřím, tak jen proto, že chci s jeho kamarádem spát! Nakonec ještě obvinil mne a ze sebe udělal svatouška. Nakonec zůstal v hospodě, já odjela domů, tak je půl osmé ráno a manžel doma ještě není.

Prosím o pomoc, nedokáži žít s pocitem, že mne podvedl, i když před rokem, ale potvrdilo se to až včera, ale na druhou stranu, nevím, co bych dělala sama. Mám tři děti a jít k mamce do dvoupokojového bytu taky není řešení. Manžela pořád miluji, ale i nenávidím, za to, co udělal. Nevím, co dál, jak byste řešili moji situaci?