Čtu si tady příspěvky a říkám si, že bych si také mohla napsat o radu.
Můj život je opravdu „sekec-mazec“, jsem už ve stavu, kdy nevím kudy kam, mám pocit, že cokoli udělám, bude stejně špatně.

Jsem potřetí vdaná. První manžel si, když jsem byla v 8. měsíci těhotenství s druhým dítětem, našel milenku, tak jsem se rozvedla, šlo u nich o vážný vztah a já nechtěla hrát druhé housle. Pak jsem se v poměrně brzké době vdala cca za dva roky.

Vše fungovalo výborně, nový manžel se choval hezky k mým dětem a znova se mnou utvořil úplnou rodinu, jako jsem vždycky pro svoje děti chtěla, takovou jakou znám já. Dva roky byly hezké, po dvou letech jsem poprvé od manžela "dostala". Vydržela jsem to dva roky a pak se rozvedla. Za ty dva roky mě nezbil hodněkrát, myslím, že celkem 4x, ale „fasádu“ jsem měla pocuchanou hodně. Děti, když viděly, jak z maminky stříká krev, už nebyly doma dvakrát šťastné, a tak jsem se rozvedla.

Můj současný manžel je o dva roky mladší. Je hodný, má mě hodně rád. Takže je tu otázka, co mi vadí? Postupem času, jak jsme spolu, je víc a víc alergický na moji dceru, která je zrovna v pubertě (15). Ano, děti v tomhle věku jsou příšerné, ale moje dcera na tom ještě není tak špatně a veškeré spory vyvolává manžel, nenechá na ní nit suchou, hledá, číhá, za co by jí mohl nadávat. Se synem vychází líp, je mladší (11), rozhodně mu nedělá tolik schválností jako dceři, i když se taky něco najde. Jak jde o moje děti, jsem nepříčetná (což myslím, že není u matky žádná zvláštní vlastnost), jsem v nervech, co zase bude, když příjdu z práce domů. Jsem našponovaná jako struna a už začínám být na něho alergická. Má pubertální projevy, na veřejnosti se chová jako neandrtálec (nedělá si žádné problémy s nafouknutým břichem a tím, že jsou okolo lidi …. Chápete??) Vždy se strašně stydím.

Co se týká pomoci v domácnosti, tak vyluxuje 1x týdně, když mu to řeknu, občas mi utře nádobí a vyžehlí (80 % věcí je stejně jeho – rád se převléká).

Má mě rád, ale je to láska majetnická, dusí mě, každý den musím několikrát odpovídat na otázku, jestli jsem jenom jeho (tím myslí i to, že bych třeba svým dětem taky nemusela patřit). Je žárlivý. V práci jsem si začala tykat se šéfem, doma jsem to tajila, protože jsem tušila, co by to bylo za scénu. Stejně to prasklo, když mi šéf volal a já musela pak manželovi říct, s kým jsem mluvila. Scéna pochopitelně byla.

Co se týká sexu, tak ten je docela dobrý, ale musím chtít, když nechci, je účastníkem jen on a já pasivním pozorovatelem, koukám na TV, piluji si nehty, jen abych mu to znechutila, ale nefunguje to…. Své si dokončí. Prý na co mě jinak má.

Vše vyhrotilo na letošní dovolené, kterou mi okořenil, nebylo snad minuty, kdy by moji dceru nechal chvíli být, ryl, „buzeroval“, posmíval se, no prostě hrůza. Zkoušela jsem to s ním po dobrém, po zlém, ale nechce se se mnou bavit, výsledek mého snažení o rozhovor na tohle téma, je buď ten, že mi řekne, že to není pravda a že se se mnou o tom bavit nebude, a nebo začne mávat rukama ve smyslu, dobrý, dobrý, tiše, už se to nestane. Ale stane, za 5 minut to udělá zase, jako malé dítě, kterému zakážete lézt do šuplíku s plácnutím přes ruku a ono tam vleze zase.

A tak jsem v nervech, mám stažený žaludek od rána do večera a nevím kudy kam. Nevím, jestli mám „jít o dům dál“ nebo to přehlížet, nevím.
Zkuste mi prosím poradit. Děkuji


Reklama