Přečtěte si pohnutý příběh, který nám poslala naše čtenářka s nickem Ondrasek74. Její strýc se pokusil o sebevraždu a ona neví, jak se k tomu postavit. Mluvit o tom, nebo dělat, že se nic nestalo?

sebevraždaPřed nedávnem se můj strýc /bratr otce/ pokusil o sebevraždu oběšením. Našli ho, zresuscitovali a nyní je stále hospitalizován na oddělení ARO.

Vědomí nabyl po 6 dnech, stále je však zaintubovaný a na ventilátoru, protože mu při resuscitaci „nešikovně“ polámali žebra.

Strýc s rodinou bydlí asi 3 km od nás. Mě teď trápí, jak s ním jednat. Ptát se ho na to? Nemluvit o tom? A tak by mě zajímalo, jestli některá z čtenářek buď sama přežila svou sebevraždu, a jak vnímala okolí potom, co jí nejvíce pomohlo, nebo jestli má někdo ve svém blízkém okolí, kdo toto přežil?

Dostali od lékařů nějaké rady, jak s takovým člověk jednat a žít vedle něho dál? Každý mi asi řekne, chovejte se k němu normálně, ale co je normálně? Až se z toho strýc dostane, půjde pravděpodobně na psychiatrii, aspoň lékař na ARO to říkal, ale já se bojím, aby doktory tetka neukecala, že se o něj postará doma sama.

Důvod sebevraždy byl jako vždy malicherný - před časem se popral se sousedem a byla přivolána i policie a on se bál řešení - přišlo mu oznámení, že má na poště uložen doporučený dopis, a on si myslel, že je to od policie.

Děkuji Ondrašek74

Zeptali jsme se na názor psycholožky Ester Neumannové

Jak se má neteř chovat ke strýci, který se pokusil o sebevraždu?
Jsem rozhodně zastáncem komunikace. Mluvit o problému. Mlčením strýci rozhodně nepomůžou. Z počátku opatrně a citlivě, ale rozhodně se o tom bavit. Vyjádřit obavy a jeho osobu a citlivě se ptát na to, jaké má starosti a co ho k tak závažnému činu vedlo. Jeho případ nevypadá na demonstrativní sebevražku, která by byla voláním o pomoc. Jeho případ už je opravu vážný a znamená zezignaci na život. Sebevražda je agrese vůči sobě.

Důvod byl, jak píše naše čtenářka, spíš malicherný. Samozřejmě viděno nestrannýma očima.
Ano, mohla to být poslední kapka. Zřejmě trpěl depresemi, nebo ho trápil nějaký závažnější problém, se kterým se nedokázal vypořádat, a dopis od policie byl jen impulzem k takovému činu.

Je po propuštění z nemocnice nutný pobyt na psychiatrii, nebo stačí péče rodiny?
Stud rodiny za to, že bude v blázinci, je častý, ale v tak závažném případě, jako je pokus o sebevraždu, by se měl dostat do péče psychologa, který mu může pomoct. Dobré jsou i skupinové terapie, při kterých mezi sebou komunikují lidé s podobnými problémy, a ztrácejí tak ostych o nich mluvit.

Takže následnou péči bych rozhodně nepodceňovala a svěřila bych strýce do rukou odborníků na psychiatrickém oddělení. V opačném případě by se nedala vyloučit recidiva, která by nemusela dopadnout dobře.

Reklama