Reklama

Hezký den, obracím se na vás s takovou osobní záležitostí. Je mi 35, mám celkem pohodové manželství. Nedávno mi můj muž ráno se smíchem prozradil, že se v noci nemohl dost dobře vyspat, protože jsem chrápala.

No myslel to z legrace, ale ve mně by se krve nedořezal! Odhalení bylo pro mne úplně hrozný. Nemám ráda, když vedle mě někdo pochrupuje, pamatuji si to z dětství, jak náš otec chrápal (bylo mu to samozřejmě jedno). Od té doby, co mi to řekl, nemůžu v klidu spát.

Nenápadně čekám, až usne, abych náhodou nespala dřív já a nebudila ho. Když už usnu, budím se trhavým způsobem, protože se mi zdá (nebo si to jen namlouvám), že chrápu. Někdy mi přijde, že se i slyším, že mě budí vlastní zařezávání. Možná dělám z komára velblouda, ale fakt mi je to před manželem trapný. Nechci být ta, co chrápe.

Nevím, jestli mě chápete, ale fakt mě to hrozně trápí. Jsem v takovém stresu, že když ráno vstávám, připadám si, jako bych celou noc nosila uhlí. Vůbec si neodpočinu. Navíc nechci, aby věděl, že mám z toho takové trauma.

Co s tím? Říct mu to, promluvit si s ním? (Pro mě ponižující varianta – vím, jak dopadne, bude to zlehčovat a já se nezbavím děsného pocitu, že chrápu).

Oddělené ložnice? Návštěva doktora? Prý to lze operovat… Co myslíte? Taky vám připadá hrozný, když ženská chrápe, stejně jako mně? Prosím poraďte, já zatím nemám odvahu to s ním řešit.

Andy