Dobrý den, mám problém a potřebovala bych od žen-in moc poradit.

Je mi přes 40, mám 25letou dceru, malého 7měsíčního vnoučka, a 22letého syna.

Vždycky jsem s dcerou vycházela moc dobře, po rozvodu s mým manželem před 5 lety mi byla velkou oporou, pomáhala mi se s tím vyrovnat, byly jsme jako kamarádky. Pak jsem se seznámila s mým nynějším manželem, oblíbily si ho obě moje děti, a vzápětí se postavily na vlastní nohy.

Dcera otěhotněla, s přítelem si našli podnájem jednopokojového bytu, syn se odstěhoval též s přítelkyní do podnájmu a krásně jsme se navštěvovali a vycházeli spolu všichni velmi dobře.
Jenže...

Přítel dcery moc nechce pracovat, mají neustále velký nedostatek peněz, ale jezdí skoro denně autem po návštěvách, mimo město, třeba 80 km sem a tam, protelefonují tisíce měsíčně, a navíc on nás moc nemusí.

Naproti tomu syn s přítelkyní oba pracují, pěkně si zařídili podnájem, snaží se, děti zatím nemají.

A teď k tomu kameni úrazu: S mladými (synem a jeho dívkou) velmi často společně podnikáme různé výlety, na kolech, chodíme bruslit, na procházky, do kina, na bowling, skoro každý rok jezdíme společně na dovolenou, jim se s námi líbí a nám s nimi, protože jsou oba veselí a příjemní a krásně se vedle nich cítíme pořád mladí.

Ti dva starší, jak my říkáme - dcera s přítelem, jsou jednak v tomhle trochu limitováni miminkem, taky neustálým nedostatkem peněz, protože dcera je na mateřské, ale on je velmi nespolečenský, stále unuděný, protivný, k dceři se nechová zrovna dobře, takže je společně k nějakým aktivitám nevyhledáváme. Ale ani mu nedáváme nijak najevo svou nelibost, chováme se k nim stejně pěkně, jako k těm druhým dvěma.

Jenže dcera začala mít dojem, že nějak víc preferujeme ty mladší, že jim asi něco dáváme, co jim ne, atd...
V pátek došlo mezi námi k prudké hádce, při které mi vyčetla vše, co asi v sobě měla, že neustále nadržuji synovi a jeho dívce, že s nimi pořád někam chodíme a asi má dojem, že jim dáváme něco, co dceři ne.
Ale bylo to velmi neprávem a nespravedlivě, protože to není pravda, přes naše výhrady k jejímu příteli jsme s manželem NIKDY nedělali mezi dětmi rozdíl, naopak tím, že dcera je na mateřské, jsme jí občas nějakou drobnost podstrčili, pro mimčo, pro ni, a tak.

Uraženě po hádce odešla a už pět dní se neozvala. A já teď nevím, co mám dělat, jestli to přejít a dělat jakoby nic a zavolat jí první. Nebo si to chtít znovu v klidu vyříkat, nebo počkat, až se omluví a začne ona.

Protože si myslím, že tohle se rodičům neříká, i kdybych si to nakrásně myslela. Je mi po ní smutno, a hlavně po malém vnoučkovi, ale tentokrát jsem se jaksi zasekla, nebo co.
Možná vám to přijde trochu zmatené, ale přesně tak se cítím a píšu, jak mi běží myšlenky. Moc děkuju za Vaše názory, třeba mi nějak usnadníte moje rozhodování.
Berulinka

Milá Berulinko,
přečetla jsem si Váš dopis a budu se teď chvíli na situaci dívat z pohledu Vaší dcery. Proč došlo k hádce? Dceři je nejspíš líto a mrzí ji, že se synem a jeho přítelkyní trávíte tolik času a s její rodinou ne. Možná jí také vadí, že odsuzujete trochu jejího přítele a tím vlastně i její způsob života. Nemohu Vám radit, ale jednání Vaší dcery chápu...
Reklama