Téměř před čtyřmi lety jsme si s tenkrát ještě přítelem pořídili beaglíka.
Za tu dobu, co ho máme, jsme si toho s Artem spoustu zažili i užili, ale tomu doopravdy asi porozumí jen ti, kteří toto plemeno znají. Je to zkrátka
svéhlavička lovecká. Miluje a hlavně potřebuje kvanta pohybu, takže jsem mu přikládala i zásluhy za zdravý průběh prvního těhotenství :)  Jedno dítě a psa jsem ještě zvládla, ale teď čekám další mimi a začínám mít obavy, co dál.
Jsem v poslední době strašně unavená z těch pravidelných denních výšlapů a nedělám si moc iluze, že se s dvěma dětmi únava zmenší, manžel přijde domů dřív a pes přestane chtít ven. Samozřejmě si k tomu ještě v duchu nadávám, že mi to taky mohlo přece dojít dřív, nejlépe před čtyřmi lety.

Tak jsem si řekla, že bude nejlepší obstarat mu nový adoptivní domov, kde se mu budou moci věnovat lépe než já. To se snad i podařilo, ozvala se velmi sympatická paní z malého města s domem se zahradou (my bydlíme v bytě). Jenže pak přišlo to dilema. Kromě toho, že odchod v podstatě prvního dítěte příšerně obrečím já sama, mám starost, jak to přijme dvouletá dcerka - jsou to velcí kamarádi a také si nedokážu představit, jak zareaguje pes. Máte někdo podobnou zkušenost? Jak dlouho si děti můžou pamatovat a stýskat se jim po pejskovi ? Vzaly jste si darovaného psa a začal vás respektovat hned od začátku, nebo to trvalo dlouho?
Díky Denisa

Milá Deniso,
tak to by mi utrhlo srdce. Já vím, že toho je na vás teď moc, ale nešlo by to řešit nějak jinak? Zkuste dát ve vašem městě inzerát, jestli by vám nějaká dobrá duše nepomohla s venčením. Třeba už nějaké větší dítě, kterému rodiče pejska nedovolili. Bude šťastné a vy se psa nemusíte zbavovat...



Reklama