Rozchod? Dilema. Katka z Prahy poprosila Ženu-in o radu. Neví, jak se rozhodnout ve vztahu se svým přítelem. Přestože ji ujišťuje o své velké lásce, do jiného stavu přivedl náhodnou milenku.

Vůbec nevím, co mám dělat. S mým současným přítelem chodím už skoro čtyři roky. Poznali jsme se v tanečních. Já se do kurzů přihlásila v druháku na gymplu, Pavel je o tři roky starší a v té době začínal studovat na žurnalistice. Tehdy jsem měla kluka, ale moc nám to neklapalo. Do tanečních chodil se mnou, ale do pokračovaček už nechtěl, a tak jsem se domluvila se svým „občasným“ tanečníkem – Pavlem.

Původně to bylo fakt jen o kamarádství, pak jsme občas zašli do kina a nakonec jsme spolu s jeho partou odjeli o prázdninách do Chorvatska. A tam jsme se dali dohromady. Já se zamilovávala postupně, ale pak už jsem si vůbec nedokázala představit, že bychom spolu nebyli. Pomalu jsme začali plánovat i společnou budoucnost.

Oba jsme si založili stavební spoření a já nastoupila jako provozní v jedné pražské kavárně. Pavel si našel brigádu ve známém vydavatelství, kde mu také slíbili po promoci řádné místo. Všechno vypadalo růžově, jenže…

Od loňského podzimu začal být Pavel nějak nesvůj, byl často podrážděný a na mě se bezdůvodně utrhoval. Jen tak žertem jsem se zmínila, zda nemá nějakou bokovku. To ho úplně vytočilo, až jsem se styděla a omluvila se mu. Nedávno mi ale zavolala neznámá žena. Představila se jako matka studentky Veroniky a oznámila mi, že její dcera čeká s Pavlem dítě a že se to musí nějak řešit. To byl šok!

Vůbec jsem nebyla schopná slova. Doslova v transu jsem čekala na Pavlův příchod domů. Hned ve dveřích jsem to na něj vybalila a další šok následoval. Nic nezapíral, potvrdil, že je slečna skutečně „v tom“, ale že šlo o omyl. Byla prý ve vydavatelství na praxi a mezi ní a Pavlem došlo k nezávaznému flirtu. Mě prý opravdu miluje, s ní být nechce.

Těhotná slečna je ale jiného názoru. Potrat rozhodně odmítla. Už se ani neskrývá, ona i její matka bombardují jeho i mě telefonáty. Přítel mě neustále ujišťuje, že šlo jen o jediné šlápnutí vedle a že si moc přeje společnou budoucnost jen se mnou...

Co mám dělat? Máme se rozejít? Nebo mám žít celý zbytek života s bolavou duší a s vyživovací povinností (Pavlovou) na cizí dítě? Nebude se jeho nevěra opakovat?

Katka z Prahy

Obrátili jsme se na psycholožku Mgr. Radku Vaňkovou a poprosili ji o radu: Muž, který má být své ženě oporou, má jednat dospěle. Za svoje chování by měl vždy cítit zodpovědnost. To však vašemu příteli zřejmě schází. Za svoje činy a následky svoji zodpovědnost odmítá přijmout, a tudíž ji ani neponese.

Pokud už ani během namlouvání a chození necítí, že by jeho jednání mělo mít určité hranice, proč by to měl dodržovat po svatbě? Bude chtít dál svobodu pro sebe a zároveň i věrné zázemí od vás.

Vím, že se to lehce říká, ale raději oželte čtyřletý vztah a najděte si muže, který si bude vážit toho, čemu se říká obyčejným slůvkem – věrnost.

Reklama