Mám problém. Moje jedenáctiletá dcera má hned na začátku prázdnin odjet na skautský tábor. Strašně moc se tam těšila, plánovala si, co všechno si vezme s sebou, představovala si, co všechno tam zažije atd.

Tábor je zaplacený, všechny věci, které potřebovala, koupené a holka se najednou šprajcla a kudy chodí, tudy bulí, že nikam nepojede.

 

Nemůžu z ní dostat, jestli se třeba v oddíle s někým nepohádala, nebo v čem je problém. Ona prostě brečí a prosí mě, aby nikam nemusela jet. Tvrdí, že se bojí spát pod stanem, má strach ze stezky odvahy, říká, že se jí bude stýskat atd. Nikdy ještě na žádném táboře nebyla, tohle je poprvé, kdy má něco takového zažít, a já si říkám, že na to bude jednou ráda vzpomínat. Ale když vidím, jak je z toho rozhozená, tak mi z toho není zrovna dobře. Představa, že ji násilím cpu někam do autobusu, je pro mě strašná.

 

Na druhou stranu jsme ale počítali s tím, že odjede. A když pominu ty peníze, které jsme do toho vrazili, tak už máme léto naplánované a já nemám holku na těch prvních 14 dní kam dát.

 

Co myslíte? Mám ji nutit? Když takhle vyvádí? Nebo to mám holt nějak zařídit a nechat ji v klidu?

 

Nějak nevím. Nechci ji moc rozmazlovat – je jedináček a snažím se, aby rozmazlená nebyla. Ale opravdu si nejsem jistá, jaký přístup je v téhle situaci nejlepší. Třeba mi někdo z vás poradí. Děkuji.

Reklama