Dobrý den ž-inky i redakce!

Včera se mi stal docela nepříjemný zážitek a musím na něj pořád myslet. Krátce popíši, co se dělo. Seděla jsem spolu s babičkou v jejich ložnici na „letišti". Uprostřed – jako na trampolíně, skákala moje dcera na známou reklamu: „Mňam mňam ***, smetanový krém, raz dva tři bum." Vesele se smála, byla zabrána do hry. Najednou se podívala do jednoho místa, lekla se, vykulila očička a začala usedavě, bázlivě plakat. Viděly jsme to obě dvě, já i babička. Viděla snad nějakého ducha? Na inkriminované místo se dívala několik vteřin a později asi o 2 m dál. Musela jsem ji vzít do náruče a odnést.

 

Myslíte si, že malé děti vnímají víc než my dospělí?

 

Něco jsem v knihách četla, ale dokud jsem neviděla včerejší reakci dítěte, tak jsem tomu moc nevěřila.

V poslední době jsem četla tři knihy od E. Muldaševa, kde popisuje neuvěřitelné zážitky z Tibetu. Nebo mě mohla ovlivnit kniha R. A. Monroe – Cesty mimo tělo?

 

Chtěla bych se zeptat – máte takový nějaký zážitek?

Jde to vysvětlit? Existuje něco mezi zemí a nebem? Jiné dimenze?

Od té včerejší události přemýšlím, co se mohlo stát.

 

Pěkný den všem přeje

_zelvicka_


Tak já ducha nikdy neviděla, ale pár mých známých ano. Docela bych věřila tomu, že děti jsou k tomuto vnímavější, či v tom mohlo být cokoliv jiného. Co myslíte vy, ženy-in?

Reklama