Kláru trápí pochybnosti, zda její manžel „nechytá druhou mízu“ a nechystá se kompletně změnit svůj dosavadní život. Především vyměnit rodinu...

Je mi třiačtyřicet let, manžel je o pět let mladší. Ale dosud jsem si nemohla stěžovat. Jsem vdaná už 18 let a žádné větší neshody jsme s manželem mezi sebou v podstatě nikdy neměli. Muž je celkem nenáročný, ale nemá žádné koníčky a veškerý čas věnuje práci. Nyní dostal v zaměstnání nabídku odjet pracovat na dva roky do zahraničí. Zastupoval by jejich firmu v Bruselu.

Manžel tím byl přímo nadšený a okamžitě souhlasil, aniž by se se mnou napřed poradil. Vůbec ho nezajímalo, co si o tom myslím! A na naše dvě děti (10 a 15 let), které teprve chodí do školy, už nemyslel vůbec. Prý si konečně vylepšíme životní úroveň. Říká, že taková nabídka přichází jen jednou za život.

My ale s dětmi odjet nechceme, a vlastně ani nemůžeme. Já jsem v  práci spokojená a nedokážu si představit, co bych tam dva roky dělala. Mladší Patrik je zas trochu na štíru s učením a bojím se, že když neumí anglicky, bylo by to ještě horší. Navíc začíná jít do puberty. Ke všemu Klára letos končí devítku a už ji přijali na grafickou střední školu do Prahy. Krásně kreslí a chtěla by se tomu věnovat. V Belgii by si sice doplnila vzdělání a řeči, ale musela by pak opakovat přijímačky a bojí se, že by to znovu nemuselo vyjít.

Manžel mi řekl, že tedy pojede sám. Obávám se, že „chytil druhý dech“ a že dopadnu podobně jako hodně žen po čtyřicítce. Mám strach, že je to jenom záminka, jak nás opustit...

Klára, Příbram

Psycholožka Mgr. Radka Vaňková se obává, že manžel pisatelky vidí v možném odjezdu vyřešení rodinné krize:

Z toho, jak situaci popisujete, není jasné, co vašeho manžela k tak radikálnímu a unáhlenému rozhodnutí vedlo. Možná je to pro něj opravdu velká profesní šance, ale možná jste nesnesitelně žárlivá a on jen chce z toho všeho pryč.

Zkuste se nad vším v klidu zamyslet. Buďte k sobě upřímná a přiznejte si i nepříjemné věci. Pokud je motivem práce, kariéra a finanční zabezpečení rodiny, doporučuji, abyste manžela podpořila. Pokud je to únik z rodinné krize, navštivte psychologa nebo manželskou poradnu, ať neděláte další chyby a svým naléháním zbytečně nepřilíváte olej do ohně.

Je možně, že paní Klára jen „slyší trávu růst“ a na vzniklou situaci reaguje zbytečně emotivně? Nebo se podvědomě obává řešení potlačované manželské krize, přestože ji údajně dosud nic nesignalizovalo?

Reklama