Minulý týden se na Vás obrátila čtenářka, která si přála zůstat v anonymitě, s prosbou o radu. Její příběh vyšel v článku pod názvem Brečím a brečím, nechce už sex.

Dnes nám tato čtenářka napsala podruhé a popisuje, jak její partnerská peripetie pokračuje. Její e-mail vydáváme v neupravené podobě. Redakce.

 

Aaach čtenářky, už Vás opět obtěžuji, ale jsem úplně zoufalá a volám o Vaši pomoc..
 
S přítelem se to minulý týden nakonec zlepšilo a v úterý došlo i na sladké milování.. Jenže přišel víkend, jeho pracující víkend, já za ním přijela a on se z mé přítomnosti u baru těšil jako vždy..
Nicméně páteční večer jsme se rohodla, že ho nestrávím u baru u něj jako vždy, ale že budu s kámoškama u stolu v druhé části restaurace, a to byla chyba, protože v noci před mým odchodem mi vynadal, že jsem se u něj sem tam jen zastavila a jinak jsem byla s nima. Tak jsem si logicky řekla, že sobotní večer zůstanu u něj.
A taky se stalo... sice měl zrovna blbou náladu, jelikož měl nervy, ale jinak bylo fajn. Až na to, že jeho bejvalka, která slavila svátek, kolem něj kroužila jako sup a mě to trochu prudilo. Až nakonec si stoupla k baru a přiožralá ho stále zvala s kámošem na panáka, ale on že nemůže, že bere prášky (no sice mě mrzelo, že jí rovnou neřekl, že s ní teda nechce, ale i tak jsem byla ráda, že jim nalil a přišel za mnou na druhý konec baru).
Jak noc plynula, tak ona vytáčela už skoro každého (no hlavně každou a taky jejího přítele), a jak se blížil můj odchod domů, stalo se to, že můj přítel zavíral už dveře od restaurace, aby mu nikdo nový už nepřišel, v tu chvíli mu stála ona již za zády a opřela si ruku o futro, což z mého pohledu vypadalo, jako když ho objímá kolem krku, smála se tam na něj atd. ale já se držela, byla jsem připravená na odchod asi 5 metrů od nich a řekla jsem si, že se nenechám od ní vytočit, jenže pak jsem přišla blíže, můj přítel se k ní otočil čelem, takže viděl nás obě, ona stála ve dveřích a řekla, že když ne dnes, tak ve čtvrtek, že si ho s ní dá? A on:  "Jo ve čtvrtek.." Nevím proč, ale zatmělo se mi a hned jsem si řekla, že jí kývl na panáka v jeho volnu a zapomněla jsem, že on v ten den dělá... a jak se mi tak zatmělo, popadla jsem bundu, vmáčkla se mezi ně, jí jsem řekla: "Promiň" a otočila jsem se na něj, dala jsem mu pusu a řekla: "Dobrou, jdu dom." Přísahám, neřekla jsem to ani trochu ve vzteku, ale ani ne smutně, prostě rozhodě - že jdu dom. On mě zastavil a přišel ke mně, a ona na mě: ("Mé jméno") asi 5krát a otázkou Co po mně někdo minulý večer chtěl. (no schválně jsem mu neřekla, že když jsem šla v pátek dom, že se u mě zastavilo auto, s 5 ožralými muži a že to bylo dost nebezpečné, a tak jsem mu nechtěla přidělávat starosti, když už jsem byla doma, jenže tato píííp stála na protějším chodníku a vše viděla) a začla se mě na to ptát, já neodpovídala, protože se s ní vůbec nebavím, ale pak už jsem jí i říkala, ať mě dá pokoj a nemluví na mě a ona: "Tak promiň, že mám o tě strach.." Tak jsem jí řekla, že mám taky o ni strach, aby nenastydla, a at jde dovnitř a ona že nepůjde...
Já už se začla chvět, byla jsem na infarkt, až se mi podlamovaly nohy, musela jsem popojít od ní, protože mi 3 metry u ní bylo jak Supermanovi u toho zel. meteoritu..
Ten můj byl do této doby ticho a pak řekl, že mě půjde doprovodit..
No ušli jsme jen pár metrů a už na mě začal řvát, co to mělo znamenat?!! a že se chovám jak místní kráva a prý to si říkáme vše, proč jsi mi o těch chlapech neřekla a že mám v palici slámu, že mu dělám v práci nervy, že už je tak měl a ted po tomhle, že jsem mu teda fakt pomohla, že náš vztah stojí za hov. atd. Já neměla slov, jen jsem se mu omlouvala a že jsem žádnou scénu neudělala, že jsem se na to prostě už nemohla koukat, jak ji nedokáže někam poslat... on že mu stála ve dveřích a že pro něj je to zákazník a musí být na všechny milý, i když kolikrát nechce a že už za ním do práce ani nepáchnu, že mi to zakazuje a ať už jdu...
S pláčem jsem šla domu ještě s mým kamarádem, který už jako ostatní se na to nemůže dívat, a řekl, ať mu nepíšu, že se musí omluvit on sám. Poslechla jsem ho a taky mi do hodky přišla sms: Už toho bylo dost. Omlouvám se. Je mi líto, jak to skončilo. Ale uznej, že tvé chování bylo... No, odpouštím ti, protože tě miluji."
Řeknu Vám, že to jeho "odpouštím ti" mě namíchlo, ale přesto jsem se mu taky omluvila a napsala, že kdyby to ale vše viděl z mé strany, tak by se nedivil mému chování. Do minuty mi přišla sms, že omluvu stahuje. Tak jsem mu hned volala a on, že nic nechápu a že ho štve, jak u něj stojím u baru a pořád na něj koukám a hlídám, na koho se usměje a na koho ne, a že jak by bylo mně, kdyby byl u mě v práci(no já bych byla jen ráda), že už mě u baru nechce vidět a že ať se zamyslím nad svým chováním, že se nechovám dospěle, že jsem se měla nad to povznést atd. Já už mu jen na vše kývala a on na konci hovoru: Tak nad tím vším, co jsem ti řekl, přemýšlej, jo? dobrou.
No usnula jsem, ráno zavolal a byl chladnější, ale bylo to vcelku v poho a já se jen zeptala, jestli se můžu za ním před mým odjezdem na chvíli zastavit a on jak chceš.. Tak jsem přišla večer, on mě sotva pozdravil, vůbec si  mě nevšímal. a když jsem šla pryč a chtěla se rozloučit, vůbec se u mě nezastavil, tak jsem jela smutná dom. Vůbec se neozýval, tak jsem mu v noci zavolala, a on, že nemá credit a já jestli teda zítra přijede a on, že má práci, že neví, ale že mi zavolá a pak jestli jsem už něco vymyslela a přemýšlela nad tím, co mi včera řekl, k mému štěstí se mu vybil mobil. Včera jsem jako každé pondělí po pracovním týdnu čekala na telefon, 12., 13. 14.,15.,16. hodina a nic.. Kolegoné v práci ať mu nepíšu, že to slíbil, že se ozve a že prostě, ať první nepíšu a nedolejzám... tak jsem je PRVNĚ poslechla, i kamarád, co ho večer viděl zamyšleného u baru, mi řekl, ať mu napíšu až v 21 hod a to jen MILUJI TE... poslechla jsem a on nic, tak jsem ho prozvonila, nic, desetkrát mu volala, nic, půjčila jsem si kamarádky telefon v noci a on to hned zvedl, zeptala jsem se, co se děje a on na mě spustil, jak čekal jak debil u telefonu připravený, že hned po mé sms za mnou se rozjede, a já že nic, opakoval hodně věcí z neděle a taky že proč jsem mu teda aspoň nezavolala, že jsem nad vším přemýšlela a přišla jsem na řešení atd.a že zítra taky čas nemá, že možná v pátek, a byl docela i sprostej a  že teď budu skákat já podle něj, a pořád mi to pokládal, pak jsem mu z bytu napsala na dobrou a on zavolal, už byl klidnější o něco, já mu vše slibovala a on řekl: ZÍTRA TEDA JESTE ZAVOLÁM A TY MI ŘEKNEŠ TO ŘEŠENÍ TVÉHO CHOVÁNÍ A TOHO VŠEHO, CO JSEM TI ŘEKL,TAK HEZKY PŘEMÝŚLEJ".
 
A to je ten můj problém, vůbec nevím, o co mu jde, jaký řešení že to chce? bojím se, až zavolá, že budu zas se jen opakovat, že mi je to líto vše, že se zlepším (i když v duchu si nadávám, jak jsem blbá, jak on se mnou orá atd.) a další bláboly, kterým nevěřím, ale já ho nechci ztratit, protože jsem zaláskovaná do něj..
AAch jo, máte to se mnou těžký, viďte, ale předem děkuji za rady, co mu mám dnes říct, co chlapi rádi slyší, a budu ráda, když napíše nějakou reakci i DAVID.LISTER..
 
ps:anonymně, mám k tomu své důvody, i když možná reagovat asi i budu..
Předem děkuji
Reklama