Reklama

Příspěvek trochu z jiného soudku, ale co bychom neudělali pro naši čtenářku s nickem Pajda, která potřebuje poradit. Tak jdeme na to. Dejme hlavy dohormady a snad se nám podaří najít nějaké řešení. O co jde? O auto, ale více se dočtete v této SOSce

Není to žádná tragédie, ale prostě potřebuji poradit. Problém je zhruba následující: bydlíme v malé vesnici, kde je do krajského města doprava celkem slušná, ale do města, kde já pracuji, stojí za nic a za to druhé. Dokud jsem pracovala v krajském městě, kde pracoval i manžel, bylo to celkem jednoduché: on si bral auto, protože měl pohyblivou pracovní dobu, já jezdila ráno zrychleným vlakem (36 Kč a 30 minut oproti 200 Kč a 50 minutám autem) a odpoledne, pokud jsem nebrala velký nákup, tak taky tak, jen vlakem „normálním“, tedy 50 minut oproti 120 minutám autem. Rozdíl v čase vzniká tím, že v našem směru je krajské město neprůjezdné a hodina či hodina a půl v zácpě jsou naprosto běžné. Velké nákupy manžel ochotně odvezl autem a často i sám nakoupil podle seznamu, aby mohl do Makra vzít svoji matku. Až potud idylka.

Ta skončila, když jsem dostala práci ve městě, vzdáleném 7 kilometrů od naší vesnice, ale nedostupném rozumným způsobem. Dokud byla dvě auta - rodinné a služební - brala jsem si rodinné auto aspoň v ty dny, kdy jsem opravdu neměla jinou možnost dopravy. „Rodinné auto“ je následovník Zelené krávy, o které už jsem tady psala. Protože manžel váží 130 kilo, potřebuje velké auto. A když už velké, tak Dodge Grand Caravan XL - tedy 7 míst a úložný prostor.  Samozřejmě auto má odpovídající komfort, ale taky spotřebu a co je další problém - hodně blbě se s ním parkuje. Na šikmých stáních totiž přesahuje do vozovky a na „normovaných“ kolmých stáních se většinou nevejdu. A s tím bych měla jezdit 7 kilometrů do práce (jeden kruháč, jeden kopeček a jedna přednost v jízdě) a tutéž trasu zpátky. Navíc řídím velice nerada.  Vloni manžel přišel o služební auto a teď řeším dva problémy, se kterými bych potřebovala poradit:

1.Jak manžela přesvědčit, že opravdu netoužím po tom, aby mi vymýšlel, kdy a jak mám řídit?

Příklad: jedeme oba do Prahy, oba služebně, ale vracíme se každý jindy. Jeho varianta: vezmeme tam auto a já s ním pak pojedu zpátky. Nepojedu. Mám domluvený odvoz, protože s tím člověkem potřebuju nutně něco probrat a na konferenci to nepůjde. Tak aspoň necháme auto v Brně, odtud nás odveze do Prahy  manželův kamarád a já pak auto odvezu domů. To už je lepší, až na to, že mám domluvený odvoz úplně jinam...ale dejme tomu. Jenže když mi vedení cestu zrušilo, tak manžel stejně vymyslel, že auto bude v Brně a já se večer po práci ještě rozjedu pro auto. Nakonec naštěstí zjistil, že by domů stejně řídil syn, který už v Brně je a nemusel by tak zbytečně čekat na vlak a auto nechal doma...

2. Jak mám chlapa přesvědčit, že druhé velké auto nepotřebujeme?

Osobně jednak nemám tolik peněz, abych je mohla strkat do benzínu, jezdím tak málo a tak krátké trasy, že nepotřebuji žádný extra komfort a vozím jen menší  nákupy - na ty velké stojí auto před barákem.  A za druhé nevidím žádný smysl v tom, že se vezme další půjčka, jen aby se zaplatilo něco, co nepotřebujeme...ale chlap na to prostě neslyší. On chce velké auto a „nákupní kabelky“ jsou nepohodlné a strááášně nebezpečné. Zvlášť u nás, kde se široko daleko nevyskytuje žádný nepřehledný nebo nebezpečný úsek...a jediné nehody, které jsme měli, vznikly tak, že jsme se nevešli při parkování nebo někdo odřel autu „přečnívající“ zadek.

Pajda

Hm, tak tady je opravdu těšké poradit. Váš manžel má pravdu v tom, že větší auta jsou bezpečnější a pohodlnější, ale samozřejmě také dražší, v čemž máte pravdu zase vy. Ale kdybych byla ve vaší situaci já, asi bych se velkému autu nebránila, ale řekla bych mu, že na něj prostě nemám a pokud on ano, tak ať ho splácí sám.

Asi je to „rada“, která nic moc neřeší, ale měli byste si ujasnit, zda na to máte a kdo to auto bude řídit.

Co byste čtenářce Pajdě poradily vy, milé ženy-in?