Reklama

Bylo mi šest,když jsem si svůj zlozvyk tak nějak uvědomila poprvé.To když se rázná učitelka rozhodla vzít mou převýchovu do svých rukou a udělat mému kousání nehtů radikální konec.Vytvořila z tuhé čtvrtky cosi,co se jen vzdáleně podobalo čuníkovi,připsala(teda fakt nelogicky): "to jsem já-koušu si nehty",zavěsila mi to na krk a vystrčila ze třídy korzovat mezi ostatní na chodbu.Styděla jsem se,až mi tekla nudle z nosu,zalezla kamsi do koutka a jestliže bylo ještě co kousat,bylo samou hrůzou ukousnuto.

Utíkaly dny a týdny a můj zlozvyk tak nějak zdomácněl.Máma na ty mé ohlodky bez brýlí neviděla a tátovi to bylo jedno.Někdy v sedmé třídě se objevil další člověk,který to nervově nevydržel.Učitel chemie,zvaný Káďa.Všichni se ho báli,takže v hodině bylo absolutní ticho.Tedy dokud se neozvalo mé hryz-hryz.Pozvedl jen obočí a...příští hodinu přikráčel s pytlíčkem.Pepře.Poručil mi umýt tabuli,pravil: "Ukaž ruce!" a bez sebemenšího varování mi mé mokré prsty posypal.Jéžiš,to štípalo! Třída se kácela smíchy,já se mohla propadnout hanbou a navíc myslela,že zbytek života strávím coby bezruký invalida.

Taneční se obešly bez problémů.Byly tenkrát v módě teňounké rukavičky,které při mé nevyspělé a sportovní postavě působily jako pěst na oko,ale zakryly,co měly.Potají jsem sice záviděla kámoškám laky z Tuzexu,mně se ale dobře učily hmaty na kytaru a bez špíny za nehty jsem vyměnila svíčky na pionýru či navázala háčky na ryby.

Přišel čas prvních známostí a bylo zle.Někdy údivné,někdy pohrdavé pohledy mě přinutily strkat ruce pod stůl nebo za záda.Měla jsem všechno,co má mladá,hezká a vzdělaná žena mít.Jen vůli a nehty ne.

Ale i na mě se dostalo.Našel se takový,který upřednostnil mé jiné kvality a který si mé každodenní hryzání u televize dokázal odůvodnit ("no jó,nervní úča!").Zaplaťpánbu,nehtohryzectví se neukázalo jako dědičné.Děti mají ruce přímo výstavní.Před pár lety tomu dcera dala korunu,když se mě zeptala:"Mami,a to se nestydíš před svými žáky s takovými příšernými pahýly?" Styděla,ó jak jsem se styděla před žáky,před svými dětmi,sama před sebou.A tak jsem zalezla do pracovny,kde jsem si naposled nerušeně zahlodala,zvedla telefon a za hříšné prachy se objednala na gel.Ještě dnes mám pocit,že mám na rukou něco,co k nim nepatří.A věřte,že i gel jde ukousnout :-) Ale to už se zas bojím o své zuby...

Co dodat, nehty sice už mám,ale vůli ne.A tak možná bude příště pokračování "jak jsem přestala kouřit".

Text nebyl redakcí upraven.

Dnešní téma zní: Nehty. Jaké jsou ty vaše? Pište na adresu

redakce@zena-in.cz