Bulvár

Sonda do mé duše - úchylačka, nebo prostě jedna z vás?

Jsem velmi samostatná žena.

Po světě chodím zhruba 27 let, tedy, začala jsem s tím asi rok po narození, takže je mi 28 let.

Trošku vám o sobě něco poodhalím.

Na úvod něco pro ilustraci: Byla jsem chtěné dítě, narozené v docela velkém časovém odstupu od svých starších sourozenců. Jak říkávala s úsměvem moje maminka: "Pořídili jsme si "na stará kolena" sluníčko, aby nám nebylo smutno, až ti starší vylétnou z hnízda." Moji rodiče byli vysokoškoláci působící v humanitní oblasti. Mé rané dětství bylo velmi šťastné ... byla jsem tedy malé, spokojené, zářící sluníčko ... není nebe bez mráčku...

Můj otec měl už v době mého narození určitý náběh k alkoholismu. Po dlouhou dobu problém nebyl ... ono to už tak nějak s alkoholem chodí... Zlom pochopitelně přišel ... a na sluníčko začaly padat mraky... Byť se je maminka v podobě větříčku snažila odhánět a eliminovat ... sluníčko nebylo hloupé ... a pak u dětí a zvířat obzvlášť dobře fungují instinkty ... a navíc se otec začínal stále více pod vlivem své závislosti ztrácet ze zorného pole sluníčka ... a postupně jako by nebyl ... i když s námi žil pod jednou střechou. Matka - co jiného jí také zbývalo - postupně přejala roli "chlapa v rodině" ... Navenek vše vlastně fungovalo ... ale... Máma může hrát sice tátu ... a může ho hrát i dobře... Ale malé - a natož posléze větší - sluníčko neoklamete...

A tak čas plynul... Sluníčko přežilo i pubertu ... situace v hnízdě se postupně posunula do stavu: Čím víc se matka snažila, aby vše bylo v pohodě, tím méně to v pohodě bylo...

A otec ... jako by snad už ani nebyl... PRÁSK... Jednoho dne, to bylo sluníčku nějakých
-náct a chodilo na střední ... zmizela i máma ... nechtěla odejít ... prohrála boj s vážnou chorobou...

Sluníčko osamělo...

Čtenář odpustí STŘIH ... přenesu se do současnosti...

Mezi tím vším a dneškem uběhlo více než 11 let. Docela bouřlivých let, dvakrát jsem se málem vdala, žila nějakou dobu v zahraničí, trošku jsem studovala, trošku podnikala...

Ohlížím se zpět... Mám za sebou docela hodně bojů, třeba ten o nalezení sama sebe ... po rozchodu se svou asi životní láskou ... kdy jsem byla prostě přesvědčená o tom, že TOHLE je muž, kterého chci, a už nikdy nikoho jiného a nikdy jinak... A pak jsme se rozešli a já zase na chvíli byla tím opuštěným, zapadlým sluníčkem ... nebo pád na hodně tvrdou podlahu reality po velmi nezdařeném podnikání...

Vyškrabkat se zpátky do alespoň relativního normálu stálo hodně sil (a tajně spolykaných slziček)... A byla jsem v tom sama ... nebyli rodiče či příbuzní, kteří by pomohli ... ani silný partner, který by podržel.

Pro přátele jsem se stala vesměs workoholikem ... nevnímali, že bojuji o přežití, ale to, že jsem na ně přestala mít čas... Smutné? Možná, ale co Tě nezabije, to Tě posílí... A tak se i stalo...

Ptáte se, vážené čtenářstvo, co má moje doposavadní vyprávění společného s tématem seriálu? Odpověd nechávám na vás a vypravuji dále...

Tak tedy... Jsem velmi samostatná žena. Pokaždé když mi život takzvaně podkopl nohy, jsem se situací vypořádala v podstatě svépomocí ... ba i dokázala pomoci jiným ...jako např. své sestře a jejímu dítěti, když zůstaly bezprizorní, a převedeno do reči lidové - zahrála jsem na docela dlouhou dobu živitele a toho, kdo je živil, šatil, chránil...

Co tedy mě, takovou samostatnou, nohama pevně na zemi stojící ženskou táhne do světa tzv. úchylek? Do světa pout, bičíků a ... tak dále?
Víte ... v něčem jsem asi po své matce ... dokážu zahrát "chlapa", když to jinak nejde... Přesto všechno toužím vedle sebe toho siláka mít... Víte ... o svaly nejde...

Toužím mít vedle sebe svého Pána, kterého si pochopitelně pečlivě vyberu, vždyť já mu nenabízím ledacos, ale to slunce ve mně, svoji sílu a teplo ... kterým ho zahřeji ... a on mi poskytne ochranu, možnost přestat hrát tu silnou a neporazitelnou... Pána, který si bude vědom toho, že to, co mu nabízím ... tedy, že má přirozená ženská submise je DAR, který mu svěřuji v dnešní zmatené době... Pána, s nímž si vytvoříme náš malinkatý svět podle našich pravidel ... kde není vítězů, ani poražených, člověka, se kterým si splníme mnohé sny ... i ty erotické. Ze svých zkušeností vím, že sex, který se spojí s dámou jménem Fantasie se stává prožitkem, který zůstane v mysli ještě dlouho poté ... a září ... i do oněch dalších všednějších dnů ... a to, spolu s vědomím, že mám vedle sebe partnera, kterému se smím darovat bez obav a kterého obdarovávat smím, protože on tomuto procesu rozumí, tak jako já ... a tím učiním šťastným jeho i sebe ... člověka, se kterým vytvoříme nejdřív nové hnízdo plné slunce ... a pak malých, šťastných sluníček.....

Jsem v podstatě velmi samostatná žena ... tak jako nejedna z vás, milé čtenářky...  

   
   
30.01.2004 - Společnost - autor: Blue

Komentáře:

  1. avatar
    [79] Vera.Macík [*]

    Postav se zase svému osudu a bojuj bojuj bojuj. Moc hezky jsi to napsala. A co sourozenci? Byli přece starší, nepomohou, neporadí?

    superkarma: 0 06.08.2006, 16:18:42
  2. avatar
    [68] elfos [*]

    Moc, moc krásné, Blue.. hodně štěstí

    superkarma: 0 01.02.2004, 23:19:56
  3. avatar
    [67] Denča [*]

    Kotě: tak nějak to taky cítím
    Článek je docela dobrá slohová práce a telenovela zároveň.
    Já se snažím chápat, že člověk má různé zájmy, přání, záliby...ale tohle mi přijde divné.
    Já se taky ráda schoulím k manželovi, ale submisivní (ani přirozeně žensky submisivní ) rozhodně nejsem
    Já mám taky otce alkoholika, naši se rozvedli, mamka žije jinde, určitě mě to ovlivnilo,ale nemyslím si, že je to důvod k tomu,abych se stala submisivnía podřízená svému "Pánovi"

    superkarma: 0 01.02.2004, 19:33:53
  4. avatar
    [66] Jupíí [*]

    *Kotě*: asi jsi trefila hřebíček..... Návíc mám pocit jakoby blue čekala na svého "Prince na bílém koni" sice trošku jiného než vyhlížejí pilné sledovatlky telenovel ale přesto takového tajemného ideálního neznámého, který se zjeví bůhvíodkuď a budou spolu šťastni až do smrti....
    Blue: takových je hrozně málo . Většinou nezbude nic jiného se spokojit s "obyčejným mužem" a jeho chybami a přednostmi.

    superkarma: 0 01.02.2004, 17:54:19
  5. avatar
    [64] *Kotě* [*]

    Pominu asi "sexuální" stránku článku Blue, protože to tu bylo probráno už tolikrát... ale co mě osobně na článku zarazilo, bylo opravdu zvláštní chápání rolí muže a ženy a to, jakým způsobem to autorku ovlivnilo.

    Za prvé, biologické a antropologické výzkumy již mnohokrát prokázaly, že neexistuje nic jako "přirozená ženská submise". Jsou kultury, v nichž je žena pasívní. Jsou kultury, kde je aktivní. Není to nijak biologicky podmíněno, pouze kulturně. U nás panující společenský mýtus, že muž je dominantní a žena submisivní, je opravdu jen mýtus, který ale ovlivňuje naše životy víc, než si myslíme a někdy víc, než je zdrávo.

    Blue doslova říká, že když je to potřeba, umí "zahrát chlapa", ale že je jí to cizí. Co to znamená "zahrát chlapa"? Být aktivní? Nezávislá? Řešit problémy sama za sebe? Sama o sebe se postarat?

    Žena, která je nezávislá, samostatná, aktivní a soběstačná, se nestává mužem. Pokud je Blue taková role cizí, pak to je věc jejích povahových rysů a důsledek určitého kulturního vzorce, ale nikoli jejího pohlaví. Je mnoho žen, kterým je "přirozené" být samostatné a nezávislé, a naopak závislost a pasivita jsou jim cizí. Patřím mezi ně. Kdybych se "odevzdala Pánovi", čili svěřla někomu do rukou odpovědnost za SVŮJ VLASTNÍ život, přenechala rozhodování o sobě samé někomu jinému, považovala bych to za osobní selhání a prohru. Přesto se rozhodně nepovažuji za "chlapa", je mi jako ženě dobře a svou nezávislou povahu necítím jako újmu svého ženství, ale ani ji se svým ženstvím nijak nespojuji. Potřebu občas se stulit někomu v náručí mají muži i ženy bez rozdílu, ale to jejich samostatnost nijak nenarušuje.

    Z článku mám proto pocit, že autorka je ovlivněna představou o ideální ženě jako pasivní, submisivní bytosti, naopak aktivní žena je vlastně "chlap", tedy něco nežádoucího a navíc se pro ženu nehodícího. Blue zřejmě celý život s těmito pocity zápasí. Její submise ale rozhodně nesouvisí s tím, že je žena, nýbrž pouze s tím jaká je JAKO ČLOVĚK.

    Nevidím nic špatného na tom, když člověk objeví, jaký doopravdy je, a rozhodne se podle toho žít. V tomto směru je dobře, že v sobě Blue objevila sklony k submisi a rozhodla se je už nepotlačovat. Ovšem tahat do toho role muži-ženy a jejich tradiční rozdělení a jim pak přičítat své sklony, to se mi zdá zavádějící.

    superkarma: 0 01.02.2004, 03:05:03
  6. [57] Janík [*]

    superkarma: 0 30.01.2004, 18:08:15
  7. avatar
    [56] pajda [*]

    Sandy: třeba to maj medvědi jinak...

    superkarma: 0 30.01.2004, 17:51:44
  8. avatar
    [49] pajda [*]

    Sandy: ono je to trošku složitější. BDSM je označení pro šíleně širokou skupinu jevů a jedním z nich jsou písmena D/s - ty označují hlavně to, co popisuje Blue - odvezdání se (ve smyslu zbavení se starostí) a přijetí (ve smyslu odpovědnosti za partnera). Je to zvláštní, ale už v době, kdy jsem se prokousávala psychologií, tak jsem se učila, že submise (podřízenost) a masochismus jsou oddělené věci. A s dominancí a sadismem je to stejné. Jenže v praxi se mezi to klade rovnítko...

    superkarma: 0 30.01.2004, 16:39:39
  9. avatar
    [47] Lucimo [*]

    gryzli: To jako že jsme lepší?

    superkarma: 0 30.01.2004, 16:24:35
  10. avatar
    [37] Drahuška [*]

    Nedělila bych lidi podle sexuálního zaměření, ale podle celkové kvality. A podle toho, jestli jsou šťastní a tím své okolí obohacují, nebo nešťastní a tím působí negativně a destruktivně. Buďte šťastní a tolerantní.

    superkarma: 0 30.01.2004, 14:48:40
  11. avatar
    [31] Kocicka [*]

    život jsem moc lehký neměla,ale sadomaso mě přesto neoslovuje

    superkarma: 0 30.01.2004, 12:21:03
  12. avatar
    [27] medved [*]

    hezky claneka, akorat se mi zda, ze tak nejak zabloudil do spatne rubriky...muj Pan je muj manzel a bic do loznice netahame...priklanim se k Sandy

    superkarma: 0 30.01.2004, 10:18:51
  13. avatar
    [26] Landriel [*]

    Žábina: Sandy: holky, pochopila jsem to stejně, jako vy.

    superkarma: 0 30.01.2004, 09:55:41
  14. [25] xenie [*]

    lucimo : to nevím do jaké míry to bylo reálné, já u S-M skončila u pout a nemám chut tu hranici dál posouvat, ale odborníků na SM je tu dost, mohli by se vyjádřit... což ?

    superkarma: 0 30.01.2004, 09:52:51
  15. avatar
    [24] Lucimo [*]

    xenie: Nevím jaký máš vztah k D/S, ale chtěla bych slyšet od někoho "praktikujícího" jestli je to reálné, nebo spíš taková představa autora jak to mezi "nimi" chodí...

    superkarma: 0 30.01.2004, 09:36:48
  16. [23] xenie [*]

    moc pěkný článek... tak nějak jsem si články v tomto seriálu představovala :)
    Lucimo : Sekretářka byl moc pěkný film...

    superkarma: 0 30.01.2004, 09:34:10
  17. avatar
    [22] Lucimo [*]

    Sandy: Nemusíš tam tahat bič, ono i naplácání rukou na holou může mít něco do sebe...

    Jo mimochodem, milí "úchyláčci" co říkáte na Shainbergovu "Sekretářku"?

    superkarma: 0 30.01.2004, 09:26:36
  18. avatar
    [21] Asdareel [*]

    Blue, velmi si vážím toho, že jsme kamarádi. Myslím, že ten, kdo tě nakonec získá jako partnerku, bude velmi šťastný

    superkarma: 0 30.01.2004, 09:22:35
  19. avatar
    [16] Lucimo [*]

    Žábina: Tys asi nepochopila, co chtěla Blue říct. Ona není submisivní protože musela všechno zvládat sama... Ona taková zkrátka je a i přesto, že ji má spousta lidí za silnou a možná i dominantní ženu... Tak to teda cítím já...
    A Blue... hodně štěstí....

    superkarma: 0 30.01.2004, 08:58:22
  20. avatar
    [14] danca79 [*]

    Hodně štěstí Blue!

    superkarma: 0 30.01.2004, 08:35:39
  21. avatar
    [10] Žábina [*]

    Takže nebýt problémů v rodině, otce alkoholika, úmrtí matky a následné pomoci sestře - nebyla bys tam kde dnes? Sama tady vnucuješ představu, že tam kde jsi tě dohnal nesoulad a v podstatě neštěstí v životě. ...

    superkarma: 0 30.01.2004, 08:03:49
  22. [9] Pavla_b [*]

    Super článek:-) Díky za Tvůj příběh....

    superkarma: 0 30.01.2004, 08:02:47
  23. [8] Jani [*]

    Je velmi příjemné odložit toho "chlapa" v sobě (protože správná ženská, když nemůže, tak musí). Užívám si toho až teď ve čtyřiceti a to tak, že velmi. Blue, moc

    superkarma: 0 30.01.2004, 07:58:38
  24. avatar
    [7] Charmed [*]

    Co k tomu dodat, Blue. Přeji Ti, abys našla svého Pána a měli spolu malá ... a hlavně, abys byla spokojená a sama se sebou i se svou rodinou .

    superkarma: 0 30.01.2004, 07:53:12
  25. avatar
    [5] mufly [*]

    Blue: mooooc pěkne.o)))

    superkarma: 0 30.01.2004, 07:26:51
  26. avatar
    [2] Lotka [*]

    Tak tyto pocity už chápu úplně přesně i já

    superkarma: 0 30.01.2004, 06:43:06

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme