Jsem velmi samostatná žena.

Po světě chodím zhruba 27 let, tedy, začala jsem s tím asi rok po narození, takže je mi 28 let.

Trošku vám o sobě něco poodhalím.

Na úvod něco pro ilustraci: Byla jsem chtěné dítě, narozené v docela velkém časovém odstupu od svých starších sourozenců. Jak říkávala s úsměvem moje maminka: "Pořídili jsme si "na stará kolena" sluníčko, aby nám nebylo smutno, až ti starší vylétnou z hnízda." Moji rodiče byli vysokoškoláci působící v humanitní oblasti. Mé rané dětství bylo velmi šťastné ... byla jsem tedy malé, spokojené, zářící sluníčko ... není nebe bez mráčku...

Můj otec měl už v době mého narození určitý náběh k alkoholismu. Po dlouhou dobu problém nebyl ... ono to už tak nějak s alkoholem chodí... Zlom pochopitelně přišel ... a na sluníčko začaly padat mraky... Byť se je maminka v podobě větříčku snažila odhánět a eliminovat ... sluníčko nebylo hloupé ... a pak u dětí a zvířat obzvlášť dobře fungují instinkty ... a navíc se otec začínal stále více pod vlivem své závislosti ztrácet ze zorného pole sluníčka ... a postupně jako by nebyl ... i když s námi žil pod jednou střechou. Matka - co jiného jí také zbývalo - postupně přejala roli "chlapa v rodině" ... Navenek vše vlastně fungovalo ... ale... Máma může hrát sice tátu ... a může ho hrát i dobře... Ale malé - a natož posléze větší - sluníčko neoklamete...

A tak čas plynul... Sluníčko přežilo i pubertu ... situace v hnízdě se postupně posunula do stavu: Čím víc se matka snažila, aby vše bylo v pohodě, tím méně to v pohodě bylo...

A otec ... jako by snad už ani nebyl... PRÁSK... Jednoho dne, to bylo sluníčku nějakých
-náct a chodilo na střední ... zmizela i máma ... nechtěla odejít ... prohrála boj s vážnou chorobou...

Sluníčko osamělo...

Čtenář odpustí STŘIH ... přenesu se do současnosti...

Mezi tím vším a dneškem uběhlo více než 11 let. Docela bouřlivých let, dvakrát jsem se málem vdala, žila nějakou dobu v zahraničí, trošku jsem studovala, trošku podnikala...

Ohlížím se zpět... Mám za sebou docela hodně bojů, třeba ten o nalezení sama sebe ... po rozchodu se svou asi životní láskou ... kdy jsem byla prostě přesvědčená o tom, že TOHLE je muž, kterého chci, a už nikdy nikoho jiného a nikdy jinak... A pak jsme se rozešli a já zase na chvíli byla tím opuštěným, zapadlým sluníčkem ... nebo pád na hodně tvrdou podlahu reality po velmi nezdařeném podnikání...

Vyškrabkat se zpátky do alespoň relativního normálu stálo hodně sil (a tajně spolykaných slziček)... A byla jsem v tom sama ... nebyli rodiče či příbuzní, kteří by pomohli ... ani silný partner, který by podržel.

Pro přátele jsem se stala vesměs workoholikem ... nevnímali, že bojuji o přežití, ale to, že jsem na ně přestala mít čas... Smutné? Možná, ale co Tě nezabije, to Tě posílí... A tak se i stalo...

Ptáte se, vážené čtenářstvo, co má moje doposavadní vyprávění společného s tématem seriálu? Odpověd nechávám na vás a vypravuji dále...

Tak tedy... Jsem velmi samostatná žena. Pokaždé když mi život takzvaně podkopl nohy, jsem se situací vypořádala v podstatě svépomocí ... ba i dokázala pomoci jiným ...jako např. své sestře a jejímu dítěti, když zůstaly bezprizorní, a převedeno do reči lidové - zahrála jsem na docela dlouhou dobu živitele a toho, kdo je živil, šatil, chránil...

Co tedy mě, takovou samostatnou, nohama pevně na zemi stojící ženskou táhne do světa tzv. úchylek? Do světa pout, bičíků a ... tak dále?
Víte ... v něčem jsem asi po své matce ... dokážu zahrát "chlapa", když to jinak nejde... Přesto všechno toužím vedle sebe toho siláka mít... Víte ... o svaly nejde...

Toužím mít vedle sebe svého Pána, kterého si pochopitelně pečlivě vyberu, vždyť já mu nenabízím ledacos, ale to slunce ve mně, svoji sílu a teplo ... kterým ho zahřeji ... a on mi poskytne ochranu, možnost přestat hrát tu silnou a neporazitelnou... Pána, který si bude vědom toho, že to, co mu nabízím ... tedy, že má přirozená ženská submise je DAR, který mu svěřuji v dnešní zmatené době... Pána, s nímž si vytvoříme náš malinkatý svět podle našich pravidel ... kde není vítězů, ani poražených, člověka, se kterým si splníme mnohé sny ... i ty erotické. Ze svých zkušeností vím, že sex, který se spojí s dámou jménem Fantasie se stává prožitkem, který zůstane v mysli ještě dlouho poté ... a září ... i do oněch dalších všednějších dnů ... a to, spolu s vědomím, že mám vedle sebe partnera, kterému se smím darovat bez obav a kterého obdarovávat smím, protože on tomuto procesu rozumí, tak jako já ... a tím učiním šťastným jeho i sebe ... člověka, se kterým vytvoříme nejdřív nové hnízdo plné slunce ... a pak malých, šťastných sluníček.....

Jsem v podstatě velmi samostatná žena ... tak jako nejedna z vás, milé čtenářky...  

   
Reklama