Reklama

Myslela si, že teď už má všechno. Měla skvělého chlapa, pohádkovou svatbu a těšila se na příchod miminka, po kterém tolik toužila. Byl tu den D a miminku se zachtělo ven. Narodilo se v plánovaném termínu, bohužel během porodu se stalo velké neštěstí, které je strašákem každé maminky. Jak se ale říká, vše zlé je pro něco dobré, i při ztrátě právě narozeného dítěte.

Soňu zasáhla ta nejtvrdší rána osudu, která ženu může potkat. Přišla o vytoužené miminko. „Během těhotenství vše probíhalo tak, jak mělo, nic nenasvědčovalo tomu, že by se maličký měl narodit nemocný, postižený, nebo nedej bože zemřít. Jenže ani nevím, jak se to seběhlo, bylo to hrozně rychlé a najednou tu už můj syn nebyl a já stála před rozhodnutím, které se mi zpočátku zdálo jako hloupý vtip,“  začíná vyprávět Soňa.

lost

„Po porodu mi místo mého dítěte porodník přinesl šílenou zprávu. Řekl mi, že se stalo něco, čemu se nedalo předejít. Mému dítěti se omotala pupeční šňůra kolem krku, bohužel se to nepodařilo zjistit včas, a tak se můj syn narodil přidušený a v tzv. mozkové smrti, kdy mu tlouklo srdíčko, ale jako by stejně nežil. Věřila jsem, že jsem na svět přivedla velkého bojovníka a také že ano, ale bohužel svůj boj po pěti dnech prohrál.“

Ač se jedná o velkou a stále ještě bolestivou ránu, Soňa svůj příběh líčí statečně, žádné slzy, jen se jí občas během vyprávění zlomí hlas.

„Nemusím asi popisovat, jak jsem se cítila… Když jsem zjistila, že má láska, která mi rostla pod srdíčkem, tu není, zhroutil se mi svět, myslela jsem, že to nemůže být horší, jenže pak přišli lékaři, jestli souhlasím s darováním orgánů mého syna. Začala jsem na ně řvát, byla jsem jako smyslů zbavená, pak přišel jeden z nich blíže ke mně, chytil mě za ruku a řekl, že bych tím darovala život dalším třem miminkům. V tu chvíli jako bych dostala facku. Ano, já sice o dítě přišla, ale proč ho brát i ostatním maminkám a nedopřát těm maličkým stvořením šanci na možná krásný život?
„Někomu se to může zdát jako šílenost, ale ač to stále moc bolí, tak mě hřeje pocit, že jsem svým rozhodnutím dala šanci na život, kterou bohužel můj syn neměl. Vždy když má tříletá holčička ukáže prstíkem na fotku, kde mám Lukáška v bříšku, tak jí vyprávím, jaký byl její bráška velký hrdina.“

Největší bolestí na světě je vidět umírat své dítě.
Euripidés

Čtěte také: