Rodina

Soňa: „Můj hrdina dal naději na život třem miminkům“

Myslela si, že teď už má všechno. Měla skvělého chlapa, pohádkovou svatbu a těšila se na příchod miminka, po kterém tolik toužila. Byl tu den D a miminku se zachtělo ven. Narodilo se v plánovaném termínu, bohužel během porodu se stalo velké neštěstí, které je strašákem každé maminky. Jak se ale říká, vše zlé je pro něco dobré, i při ztrátě právě narozeného dítěte.

Soňu zasáhla ta nejtvrdší rána osudu, která ženu může potkat. Přišla o vytoužené miminko. „Během těhotenství vše probíhalo tak, jak mělo, nic nenasvědčovalo tomu, že by se maličký měl narodit nemocný, postižený, nebo nedej bože zemřít. Jenže ani nevím, jak se to seběhlo, bylo to hrozně rychlé a najednou tu už můj syn nebyl a já stála před rozhodnutím, které se mi zpočátku zdálo jako hloupý vtip,“  začíná vyprávět Soňa.

lost

„Po porodu mi místo mého dítěte porodník přinesl šílenou zprávu. Řekl mi, že se stalo něco, čemu se nedalo předejít. Mému dítěti se omotala pupeční šňůra kolem krku, bohužel se to nepodařilo zjistit včas, a tak se můj syn narodil přidušený a v tzv. mozkové smrti, kdy mu tlouklo srdíčko, ale jako by stejně nežil. Věřila jsem, že jsem na svět přivedla velkého bojovníka a také že ano, ale bohužel svůj boj po pěti dnech prohrál.“

Ač se jedná o velkou a stále ještě bolestivou ránu, Soňa svůj příběh líčí statečně, žádné slzy, jen se jí občas během vyprávění zlomí hlas.

„Nemusím asi popisovat, jak jsem se cítila… Když jsem zjistila, že má láska, která mi rostla pod srdíčkem, tu není, zhroutil se mi svět, myslela jsem, že to nemůže být horší, jenže pak přišli lékaři, jestli souhlasím s darováním orgánů mého syna. Začala jsem na ně řvát, byla jsem jako smyslů zbavená, pak přišel jeden z nich blíže ke mně, chytil mě za ruku a řekl, že bych tím darovala život dalším třem miminkům. V tu chvíli jako bych dostala facku. Ano, já sice o dítě přišla, ale proč ho brát i ostatním maminkám a nedopřát těm maličkým stvořením šanci na možná krásný život?
„Někomu se to může zdát jako šílenost, ale ač to stále moc bolí, tak mě hřeje pocit, že jsem svým rozhodnutím dala šanci na život, kterou bohužel můj syn neměl. Vždy když má tříletá holčička ukáže prstíkem na fotku, kde mám Lukáška v bříšku, tak jí vyprávím, jaký byl její bráška velký hrdina.“

Největší bolestí na světě je vidět umírat své dítě.
Euripidés

Čtěte také:

   
17.03.2015 - Děti - autor: Markéta Škaldová

Komentáře:

  1. [25] orlovak [*]

    Tanzi — #10 To je moc smutné, protože by byl tak starý jako můj syn. Ale chci napsat, že já se narodil díky tomu, že 2 roky přede mnou rodičům zemřel syn, také po porodu. Jenže v té době se neprováděly u kojenců transplantace a tak se o tom doma ani nemluvilo. Jisté je, že sourozenec mi vždy chyběl.

    superkarma: 0 28.11.2015, 14:47:16
  2. avatar
    [24] OlgaMarie [*]

    kobližka — #23 peetrax — #18 Já vlastně chtěla jenom naznačit, že se mi nezdá zdůrazňovat příliš hrdinství zemřelého sourozence. Jak by bylo vám, kdybyste od mala poslouchali, že zemřelý bratříček byl hrdinou. Co máte tedy (vy dítě) udělat, abyste hrdinou také byly? Je to už srozumitelnější?

    superkarma: 1 19.03.2015, 12:42:12
  3. avatar
    [23] kobližka [*]

    peetrax — #18 Souhlasím s tebou na 100% Sml22

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #24
    superkarma: 0 17.03.2015, 20:54:58
  4. avatar
    [22] OlgaMarie [*]

    peetrax — #18 Ale já přeci neodsuzuju, jenom nevím, zda bych svému dítěti dokázala vysvětlovat hrdinství jeho zemřelého sourozence. Tento skutek svědčí o statečnosti a mravní síle maminky. To je rozhodnutí v bolesti ze ztráty dítěte s vědomím záchrany jiného dítěte jiné mámě.

    Věřím, že i ji napadlo ono proč mé dítě a jiné...

    superkarma: 1 17.03.2015, 20:21:31
  5. avatar
    [21] samecka [*]

    Tanzi — #10Sml25

    superkarma: 0 17.03.2015, 19:21:55
  6. avatar
    [20] 38riki [*]

    Neskutečně dojemné...nevidím ani na klávesnici.

    superkarma: 0 17.03.2015, 19:10:30
  7. avatar
    [19] peetrax [*]

    Tanzi — #10 Sml79 Sml7

    superkarma: 0 17.03.2015, 17:11:38
  8. avatar
    [18] peetrax [*]

    OlgaMarie — #4 sice nemám děti, ale představuju si, jak se maminka po takovém prožitku musí cítit. Odsoudit šmahem je nejjednoduší. Má říct "ále to nic, ten nám umřel"? Naopak, ať sestřička ví, samozřejmě přiměřeně svému věku a s mírou. Sml80

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #22
    2. na komentář reaguje kobližka — #23
    3. na komentář reaguje OlgaMarie — #24
    superkarma: 0 17.03.2015, 17:10:46
  9. avatar
    [17] Jandywoman [*]

    Statečná, úžasná žena,...

    superkarma: 0 17.03.2015, 16:59:00
  10. avatar
    [16] vladka321 [*]

    Velmi smutný příběh. Je to obrovská bolest a citát pod článkem je nesmírně pravdivý.

    superkarma: 0 17.03.2015, 13:40:13
  11. avatar
    [15] Tanzi [*]

    Ta pani musela (je) byt strasně silná.

    Mě tuto moznost nikdo nemabidnul, ale kdyz tak nad tím premyslim , TAK V TÉ CHVÍLI, nevím jestli bych byla schopná uvazovat racionalne, zda bych souhlasila.

    ten stres a bolest prevazuje vsechno

    superkarma: 4 17.03.2015, 12:40:48
  12. [14] alenabl [*]

    moc smutné, opravdu hrdina, drobeček malýSml67

    superkarma: 0 17.03.2015, 12:39:21
  13. avatar
    [13] enka1 [*]

    Tanzi — #10 Sml79Sml46

    superkarma: 0 17.03.2015, 12:35:50
  14. avatar
    [12] Suzanne [*]

    Neštěstí přetavené v diamanty. Sml16

    superkarma: 2 17.03.2015, 12:35:41
  15. avatar
    [11] ehornych [*]

    I takový je život.

    superkarma: 0 17.03.2015, 12:31:36
  16. avatar
    [10] Tanzi [*]

    Take jsem si tím prošla.

    dnes je to presne 26 let co muj prvorozený syn po dvou dnech zivota umrel .Sml25

    1. na komentář reaguje enka1 — #13
    2. na komentář reaguje peetrax — #19
    3. na komentář reaguje samecka — #21
    4. na komentář reaguje orlovak — #25
    superkarma: 0 17.03.2015, 12:29:19
  17. avatar
    [9] rusalka2008 [*]

    Je to strašný zážitek, rodiče museli být silní lidé...

    superkarma: 0 17.03.2015, 11:03:44
  18. avatar
    [8] řeřicha [*]

    I moje rodíče přišli o syna a já o brášku....nic horšího v životě není....

    superkarma: 2 17.03.2015, 10:53:24
  19. avatar
    [7] aviaki [*]

    Musí to být hrozné, ale hrdiny jsou právě ti rodiče, kteří i v tak těžké chvíli sebrali sílu na správné rozhodnutí.Sml79

    superkarma: 6 17.03.2015, 10:41:30
  20. avatar
    [6] enka1 [*]

    Je to moc smutné, i když za větší statečnost chválím spíš rodiče - někde si hrají tři jejich skorodětiSml16

    superkarma: 7 17.03.2015, 10:22:51
  21. [5] cilani [*]

    OlgaMarie — #4 souhlasím. Je to veliká bolest a smutek, ale dítě bych s tím taky nezatěžovala.

    superkarma: 1 17.03.2015, 07:53:20
  22. avatar
    [4] OlgaMarie [*]

    Je to smutné, ale sourozence bych tím nezatěžovala. Copak musí odmalička poslouchat, jaký hrdina byl jeho bratr?Sml80

    1. na komentář reaguje cilani — #5
    2. na komentář reaguje peetrax — #18
    superkarma: 6 17.03.2015, 07:37:50
  23. [3] janavys [*]

    Toho se bojí každá maminka, to je to nehorší co se může stát.

    superkarma: 0 17.03.2015, 07:01:03
  24. avatar
    [2] rendvo [*]

    Ten citát je krásný a výstižný. Nedokážu si představit že by se mi stalo něco podobného.Smutný, ale velmi pěkný článek.

    superkarma: 0 17.03.2015, 02:08:42
  25. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Sml13 smutny a pekny. Sml22

    superkarma: 2 17.03.2015, 02:02:15

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme