Byla jsem zamilovaná do muže, který, jak už teď vím, za to nestál. Neustále jsem chtěla být po jeho boku, bavit se s ním, a nesnesla jsem pomyšlení, že úplně stejně se on baví s jinými ženami. Měl fakt úžasnej roztomilej obličej – no prostě jeho pohledu těžko nějaká žena odolala. Věděla jsem, že je ženatý, věděla jsem, že má milenku, dokonce jsem ji i znala, říkala jsem si, už na něj a na ně nesmíš myslet, ale bylo to fakt dost těžký. Snažila jsem se mu vyhýbat, ale nešlo to tak snadno, protože jsme pracovali v jedné firmě. Vždy když se provalil nějaký jeho románek, tak jsem je odsuzovala a na ni žárlila. Ale když se svých milenek nabažil, tak je odkopl, ignoroval a většinou to skončilo jejich dobrovolným odchodem z firmy.

Nezáviděla jsem jim, ale do jisté míry jsem k němu jistou náklonnost stále cítila.

Ale naštěstí v situaci, kdy o mě projevil zájem, zapracoval můj rozum a dokázala jsem mu odolat. Prostě jsem ho odmítla. A jeho reakce? Jako kdyby mu mé odmítnutí imponovalo. Pořád na mě vrhá ty jeho neodolatelné pohledy. A teď na mě žárlí jiné naivní slečny, které také okouzlil svým šarmem. Někdy se přistihnu, že na něho myslím, jaké by to bylo, kdyby…., ale pak si to musím rozumově zdůvodnit, protože on je přesně ten typ chlapa, který když dostane, co chce, tak už ho nezajímáš a hledá si jinou „oběť“.

 

Jana


Je známo, že odmítnutí muže "nastartuje". Záleží na vás, zda zachováte rozum, anebo podlehnete.
Máte sokyni v lásce?

Téma úterní: RIVALITA
Zažila jste někdy rivalitu?
Soupeříte teď s někým?
Jste ráda rivalkou?
V čem - v práci, lásce?
Odsuzujete rivalitu?
A co zdravé soupeření?
Co si myslíte o soupeření - je dobré, špatné?
Přerodila se vaše rivalita v něco pozitivního?
redakce@zena-in.cz

Reklama