Vaše děti si pořídily obrovského tropického pavouka – může být nebezpečný? Co dělat, když si chce dítě pořídit nezvyklé nebo dokonce jedovaté zvíře? Jaké jsou nejkurióznější známé fobie?

Koho by nelákalo alespoň jednou v životě si sáhnout na hada. Nebo třeba na papouška, pavouka, chameleóna, vombata, tučňáka, leguána, medvídka koalu, gekona... Zkrátka dotknout se něčeho nedotknutelného – zvířete, které se dá u nás běžně spatřit jen v zoologické zahradě.

Někomu ale pouhý dotek nestačí. Jsou mezi námi tací, kteří chtějí takové netradiční zvíře vlastnit. Což o to, když jde o nějakou exotickou užovku či třeba želvu, tak to není žádná tragédie. Ale když jde o větší šelmu nebo nějakou jedovatou potvoru, jímá kdekoho hrůza...

Je strach oprávněný, nebo ne?

Jak kdy. Skutečný chovatel, který se v takových zvířatech vyzná, má jistě dostatečné zabezpečení. Právní norma navíc nakazuje registraci nebezpečných druhů. Ovšem s kontrolou je to samozřejmě horší, jak nám potvrdila doktorka Boučková z pražské Městské veterinární zprávy: „Přihlášené chovy se jednou ročně kontrolují. Ale kontrolu načerno chovaných zvířat provádět nemůžeme, nemáme k tomu právní prostředky. Takovou kontrolu jde provádět v podstatě pouze na udání, třeba když si stěžují sousedé.“

Registrace chráněného exotického zvířete:
1000 Kč

Registrace nebezpečného druhu:

3000 Kč

Žel to, jestli jste způsobilí chovat nějaké nebezpečné zvíře, nikdo nezkoumá. Žádné psychotesty, nic: „My se řídíme podle veterinárního zákona a s ním souvisejících zákonů. Podle toho buď registraci povolíme, nebo ne. Ale psychika člověka se nezkoumá,“ říká doktorka Boučková.

Ale!

Syn paní Jany si pořídil tarantuli, rodičům o tom neřekl – věděl, že by mu to nedovolili. Jednou se to ale samozřejmě provalilo. Paní Jana trpí slabší arachnofobií, tarantule musela z domu...

„Málokdo třeba ví, že většina u nás chovaných pavouků nemá jed, který by mohl smrtelně ohrozit zdravého člověka,“ říká chovatel Jindřich Řehák, „a kousnutí od nějakého domácího pavouka, který žije volně v naší přírodě, je podobně nebezpečné, jako když dostanete žihadlo od vosy. Jediný nebezpečnější pavouk v naší zemi je zápřednice, která pochází původně z Francie. Rozmnožila se u nás v loňském roce, snad kvůli celkovému oteplování.“

                    Kuriózní fobie aneb Čeho se někteří lidé bojí?

                    Autofobie – strach ze sebe sama.
                    Basiofobie – strach z chůze.
                    Bibliofobie – strach a nenávist ke knihám.
                    Bromidrosifobie – strach z vlastního tělesného pachu.
                    Cibofobie – strach z jídla.
                   
Dromofobie – strach z přecházení ulice.
                   
Fagofobie – strach z polykání.
                   
Fobofobie – strach z vlastního strachu.
                   
Hedofobie – strach z radosti.
                   
Keirofobie – strach ze stříhání vlasů a z holení.
                   
Ommatofobie – strach z pohledu do očí.
                   
Pedofobie – strach z dětí.
                    Ramentofobie – strach z odpadků.
                   
Verbofobie – strach z některých konkrétních slov.

Petr je vášnivý terarista, chová doma kde co, ale jeho největší mazlíčci jsou dva kapitální hroznýši. Samička Amálka má něco málo přes čtyři metry, sameček Pepa se šplhá k šesti. Oba miláčky chová volně v obýváku, jsou prý velice společenští.

„Jednou, když přijela na přepadovou návštěvu tchyně, uvedla ji manželka rychle do obýváku a šla honem něco uvařit. Sám jsem ještě něco dělal v pracovně. Když jsem zaslechl křik, bylo mi jasné, že došlo k nějakému neštěstí,“ říká pan Petr. „Tchýně se posadila na gauč, kde si zrovna hověla Amálka. Tchyně dostala šok, když se Amálka vztyčila a zasyčela, protože si na ni sedlo něco osmdesátikilového. Musím říct, že manželka se postarala o svou maminku a já odvezl nešťastnou Amálku ke zvěrolékaři – měla naštěstí jen pohmožděniny. Ale strach jsem měl pořádný... Od té doby svůj příjezd tchyně hlásí měsíc dopředu.“

Příběhů, kdy došlo k ohrožení člověka nějakým nebezpečným zvířetem, je nespočet. Některé jsou pravdivé, jiné jsou vysloveně nesmysly. Například představa mláděte aligátora, které bylo spláchnuté do kanalizace, kde se dožilo dospělosti a nyní se živí bezdomovci, patří právě do kategorie nesmyslů. 

Jak se tedy zachovat, když venku uvidíme nějaké nebezpečné zvíře? Rozhodně není dobré propadnout panice a snažit se zvíře vyděsit. Lépe si ho nevšímat a neprodleně oznámit jeho výskyt policii. „Většina zvířat je plachá,“ říká chovatel Řehák, „představa, že vás někde bude lovit had nebo nějaká šelma, je celkem nesmyslná. Taková zvířata se snaží člověku vyhnout. Pokud dojde k napadení, jde buď o nehodu, nebo dokonce chybu napadeného. Zvíře se muselo cítit ohrožené.“

„Každopádně, kdokoli si chce pořídit nějaké exotické zvíře, měl by se nejprve poradit se zkušeným chovatelem,“ dodává Jindřich Řehák, „je potřeba mít na zřeteli, že majitel je právně plně odpovědný za své zvíře.“

Máte doma nějaké netradičního zvíře? Jaké? Jak jste k němu přišli? Znáte někoho, kdo trpí nějakou fobií?

Reklama