EmoS každou mladou generací se svět obohacuje o nepřebernou spoustu názorových proudů, stylů a image, díky kterým jsou jejich zastánci jasně rozpoznatelní od ostatního nezasvěceného stáda. Hippie vypadal jinak než metalista, ten zas odlišně od depešáka, který je na hony vzdálený vyznavači skate nebo hip-hopové kultury. Jak člověk stárne a začnou se ho týkat existenciální a podobné starosti, ztrácí pomalu kontakt i přehled o jednotlivých subkulturách. Pokud ovšem nemá doma názorově vyhraněného puberťáka, který ho rychle poučí. Víte vy vůbec, že dneska frčí emo?

 

Je to fešák?Když půjdete po ulici a najednou před sebou zmerčíte potemnělý zjev s nabarveným účesem přes černě namalované oči, růžovo-černým pruhovaným tričkem, potrhanými nátepníky, krátkou sukní nebo kapsáči s okovaným páskem, můžete si být téměř jistí, že jste se setkali s pravým a nefalšovaným příznivcem emo. Vězte, že chce být hodně daleko od světa vašich myšlenek, představ a životních zkušeností. Má totiž vlastní neveselý náhled na svět, a ten mu nikdo nevyvrátí.

 

 

 


 Jak se vám líbí?                                             
Jak se obléká emo teenager?

 

Jako emo jsou označovány dva různé styly oblékání (tvrdý styl a jemný styl). První vychází z „indie emo“ scény devadesátých let, a má vazby na indie rock a punk rock. Zahrnuje oblečení obnošeného vzhledu, typicky v khaki barvách. Trička bývají menší, s potiskem ve stylu osmdesátých let. Tašky a batohy bývají zdobeny špendlíky a odznáčky různých kapel.

Druhý populární styl je tmavší a vyznačuje se narovnanými vlasy obarvenými na tmavo (typicky černou, červenou, blond, růžovou nebo nějaký nepřirozený odstín tmavé barvy). Muži nosí upnuté kalhoty, obvyklý je piercing rtů či obočí a tmavý make-up (u žen i u mužů; nejvýraznější je černá tužka na oči, ale vyskytují se i červené oční stíny). Častým doplňkem jsou brýle s tlustými tmavými obroučkami, které občas nosí i jedinci, kteří brýle nepotřebují. Oblíbenou obuví jsou kotníčkové tenisky nebo skate boty.


 

 

Jádrem filosofie dnešních emo je názor, že svět i společnost dospěly do bodu neúnosného zla a od okolí nelze očekávat než podrazy, zklamání, nedorozumění a podobný rejstřík zážitků. Vzhledem k věku většiny představitelů stylu to vyplývá mimo jiné i z prvních negativních citových zkušeností s opačným pohlavím, tedy vztahovou frustrací. V každém případě základní náladou správného „emáče“ je být nešťastný a melancholický, na ostatní se dívat s podezíravými předpoklady. Jedno z nejčastějších témat, které emo přetřásají, je sebezničení potažmo sebevražda a sekundárně sladkobolné vize, co by se dělo, kdyby zemřeli. Nejoblíbenějším a vzývaným způsobem odchodu z tohoto slzavého údolí jsou podřezané žíly.

 

Jako obvykle, i tenhle trend mládeže se točí kolem popkultury a uctívaných hudebních skupin, které trend vyznávají a zároveň určují jeho vývoj. Nepochopené děti si doma pouští hudbu velice chápavých hudebníků a jejich manažerů, kteří vědí, jak vydělat. A samozřejmě i texty skladeb jsou poplatné poezii smutné existence. Ublížené a melodramatické postoje ovšem dost lidí opačné nátury provokuje a vznikají i anti-emo aktivity. To znamená, že některým dětem se na světě ještě líbí.

 

Abyste byli v obraze, tak se můžete podívat na video ze srazu příznivců emo scény v Praze na Václavském náměstí.

 

 

 A tady ještě hudební ukázka od oblíbené kapely mladých emařů The Birthday Massacre z Kanady.

 

 

 Jak se vám styl emo líbí? Máte ve své blízkosti nějakou emo-osobu? Je vám emo filosofie blízká?

Reklama