Bulvár

Sochař Olbram Zoubek: Na charitu vždycky souhlasně kývnu

Málokterý sochař má tak specifický rukopis, jako právě Olbram Zoubek. Snad nejznámější jeho socha stojí v Praze na úpatí Petřína a znázorňuje rozpad člověka. Co nám nejen o této soše řekl a jak vypadají jeho Vánoce - to se dozvíte v tomto článku...

Olbram Zoubek

Na křtu kalendáře Společně proti rakovině - Osobnosti 2011 jsem se setkal s fenomenálním sochařem Olbramem Zoubkem. Že nevíte, o koho se jedná? Snad vám ho přiblížím, když prozradím, že jedna z jeho nejznámějších soch stojí v Praze na úpatí Petřína, po schodech na ní jde rozpadající se člověk. Už víte?

Kdybyste se mě zeptali, jak na mě pan zoubek působil, chvíli bych přemýšlel a pak odpověděl, že je to šaramantní pán, ze kterého vyzařuje pokora i vnitřní síla a harmonie. Osobnost, která mi připomněla obrázky velikánů z obrozeneckých dob, na které jsme jako děti naráželi v učebnicích literatury.

Posadili jsme se ke stolu - pan Zoubek chodí o francouzské holi - a vedli spolu následující rozhovor...

EvoVznikala plastika Evo přímo pro kalendář Společně proti rakovině - Osobnosti 2011?
Nikoliv, myslím, že to ani nejde. Je to socha inspirovaná mojí první ženou Evou Kmentovou, stará je už asi deset let. Když jsem měl vybrat něco pro kalendář, vybral jsem právě toto - přišlo mi to vhodné.

Socha se bude dražit na charitativní dražbě. Jaká je reálná cena takové plastiky?
To máte tak, kdybych ji prodával v ateliéru nějakému zájemci, řekl bych si za ni asi osmnáct tisíc. Vyvolávací cena se dává trochu nižší, navrhoval bych tak patnáct tisíc. Dražit se může i hodně nahoru, když je to charitativní účel. Zažil jsem, že takovou podobnou sochu vydražili za sto padesát tisíc. To ale není cena sochy, je to vlastně příspěvek na tu charitu.

Co vás přesvědčilo, abyste se do tohoto projektu zapojil?
Na charitativní účely vždycky souhlasně kývnu. Něco dávám do podobných akcí alespoň patnáctkrát ročně.

Kdybychom se bavili o tvůrčím procesu. Děláte si nejprve nákresy a potom socháte, nebo jakým způsobem pracujete?
Napřed musím přemýšlet, mít nějakou inspiraci, například obraz mé ženy. Impuls k téhle konkrétní soše byla výzva k účasti na sympoziu Barok a dnešek, které bylo v Litoměřicích. Současní výtvarníci na něm měli dotvořit interiér zdevastovaného kostela. Zdevastovaného ne komunisty, ale už Josefem II., který kostel odsvětil a udělal z něj civilní objekt. Bylo to relativně brzy po odchodu mé první ženy, tak jsem si pomyslel, že se jí tam pokloním, a udělal jsem třikrát Evo, Evo, Evo na galerie po stranách a třikrát jsem udělal Olbrame, Olbrame, Olbrame. Jsou tam dodnes a komunikují spolu přes loď kostela, která je pod nimi. Tato plastika byl jeden z modelů, který se pak třikrát zvětšil.

Víte už dopředu, jak bude socha vypadat, nebo se to v průběhu práce mění?
Spíš to druhé, mění se to. Záleží také na způsobu práce. U velké sochy jsou některé věci předem dané, třeba s lešením už nehnete. U malých můžete v průběhu práce s lecčím zahýbat, narovnat ruce, nebo je odtáhnout, je třeba možné. Dělá se to nejprve z hlíny, to trvá pár týdnů nebo měsíců. Pak se udělá forma. Z olova a cínu odlévám sám, a sám i u mě v ateliéru zlatím. Velké sochy jsou z různých materiálů, plastiky Evo a Olbrame jsou například z bílého cementu.

Pro mě asi nejznámější vaše socha se nachází v Praze pod Petřínem, je to takový rozpad člověka. To je hodně děsivá socha, je to až hororový zážitek. V jaké náladě jste ji vytvářel?
Člověk musí být také trochu profesionál. Dílo vzniká z emocí, ale když ho vytváří, tak už si moc emocím podléhat nemůže. Ta socha je spodobněním slova „mukl“. Mladší čtenáři možná nebudou vědět, o co se jedná - to je zkratka pojmu „muž určený k likvidaci“. Tohle označení vzniklo už v německých koncentračních táborech a koncentráky z dob komunismu to přejaly. Je to tedy mukl - muž, který se rozpadá, je postupně likvidovaný - dole je celý a nahoře jsou z něj už jen kotníky.

Jaká vaše socha je pro vás samotného nejstěžejnější, z těch, které jste již vytvořil?
Je to asi socha Ifigenie. Vracím se do často do historie a postava Ifigenie, tak jak ji Euripides představil ve svém dramatu Ifigenie. Je to mladičká šestnáctiletá dívka, která se nakonec sama obětuje na oltáři, jak sama říká, „pro velikost Řecka“. Je to krásné drama, které jsem viděl několikrát; inscenoval ho například Jan Kačer v roce ´86 v divadle Na zábradlí - vždycky jsem při tom brečel.

Jakou sochu byste jednou chtěl vytvořit - máte v tomhle směru nějaký sen?
Je mi 85 let, už toho moc ani nechci. Ještě bych rád, stejně jako jsem několikrát v životě udělal sochu na památku mé první ženy Evy, udělal (a to teď právě dělám) sochu na počest své druhé ženy Marie. Poslední socha Evy, ke které již mám hotovou skicu, se jmenuje Stále Eva. Rozdělanou mám skicu sochy Stále Marie. Obě bych chtěl dodělat, a uzavřít tak své dílo. A vlastně ještě dělám autoportrét s holí, kterou teď nosím. Takže tuhle trojici bych rád dodělal.

Je před Vánoci, jak vypadají ty vaše?
Mám rodinu v Litomyšli. Jedu tam na Štědrý den až ráno, protože Eva, moje první žena, má na Štědrý den svátek, který začíná v poledne - to jsme tak doma držívali. Takže ve dvanáct hodin koukám být na hřbitově, Eva je rozptýlená tady v Praze na Olšanech. Ráno jdu k synovi, který žije v Praze, pak na hřbitov a odtamtud jedu do Jevan, kde žije moje a Evina dcera. S nimi trávím odpoledne a k večeru, za soumraku, tak kolem čtvrté hodiny jedu do Litomyšle. To je skoro nejhezčí chvíle z Vánoc... víte, silnice jsou prázdné, když je hezké počasí, nebo alespoň trochu příznivé, na nebi začínají svítit hvězdy, na zemi se objevují světýlka mezi stromky. Dorazím domů většinou kolem páté, kde už má manželka všechno připravené, usedneme k večeři. V noci ještě jdeme k tamějším dětem, kde jsou i moji vnuci, tedy nevlastní vnuci, a Vánoce doslavíme. Objedu tak celou rodinu - je to rodinná oslava.

Chodíte na půlnoční mši?
Ne, byl jsem asi dvakrát, ale už nechodím.

   
21.12.2010 - Rozhovory - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. [5] murat [*]

    Sml59 tleskám

    superkarma: 0 28.01.2011, 14:02:57
  2. avatar
    [4] SNÍŽEK [*]

    charita je velmi potřebná.Sml59

    superkarma: 0 21.12.2010, 13:02:44
  3. avatar
    [3] El Greco [*]

    Hluboká poklona tomuto muži - nejen jako umělci, ale i jako člověku...

    superkarma: 0 21.12.2010, 10:55:56
  4. avatar
    [2] Suzanne [*]

    Ve sklepě litomyšlského zámku jsem viděla nádhernou výstavu jeho soch, přičemž ve sluchátku byl přímo autorův hlas a komentář ke každé soše. Nádhera!Sml67

    superkarma: 0 21.12.2010, 00:21:43
  5. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Uzasny sochy, zajimavy pan. Sml67

    superkarma: 0 21.12.2010, 00:05:13

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme