Poprvé jsem ji spatřila asi před půl rokem a okamžitě jsem se do ní zamilovala. Seděla na pultě jednoho malého pražského starožitnictví a roztomile šilhala. Když jsem se dozvěděla cenu, zašilhala jsem stejně jako ona.

socha

O kom je řeč? O staré dřevěné sošce klečící ženy, pravděpodobně asijského původu. Je zvláštní, že jsem ji neobjevila v žádném specializovaném obchodě s indickým zbožím, ale v malém „frcu“ na Vinohradech. Možná tím spíš socha získala na výjimečnosti a já po ní zatoužila ještě víc. Vůbec jsem neřešila, že se do mého „ikeácky“ zařízeného interiéru moc nehodí. Víc by se vyjímala ve starém činžovním bytě s lehce omšelými stěnami a starožitným nábytkem.

Podle patiny vypadala, že už toho má hodně za sebou, ale to na ní bylo právě okouzlující. Však mě také majitel obchodu ubezpečoval, že je to opravdu starožitnost a jedná se o sochu Buddhy. To se mi moc nezdálo, o podobě Buddhy jsem měla úplně jinou představu, ale vzhledem k ceně jsem to stejně  neřešila.

Chtěl za ni dvanáct a půl tisíce.

Když viděl (a možná i slyšel) mé nasucho polknutí, nabídl třicetiprocentní slevu. Ale i tak to bylo nad mé finanční možnosti a řekla jsem, že si to nechám projít hlavou. A to si pište, že mi to hlavou procházelo. Přinejmenším, kdykoliv jsem projížděla kolem onoho starožitnictví a v duchu se smiřovala s tím, že už ji asi nikdy neuvidím.

Pak mi přišel jeden honorář, se kterým už jsem nepočítala, a bylo mi jasné, co s ním provedu. Zajeli jsme do starožitnictví a... světe, div se, soška na mě čekala. Nakonec jsme ji usmlouvali na polovičku a vezli si ji vítězoslavně domů.

Kvůli ní jsem přestavěla nábytek, aby měla důstojné místo a vynikla její krása. Veškeré dekorace včetně obrázků na zdi působily rušivě, a tak jsem jí za hlavu pověsila jen dvě našepsované výplně starých dveří a do její blízkosti postavila dřevěného (stejně patinovaného) ptáčka a zapálenou svíčku. Vzniklo docela pěkné zátiší.

Socha je doma a mám z ní radost.

Ale stejně nám nedalo, abychom nezapátrali po jejím původu. Je to opravdu Buddha? Jak je asi starý a odkud pochází?

Poslali jsme její fotku několika znalcům, a ti nás ubezpečili, že se sice jedná o velmi hezkou sošku, ale Buddha to rozhodně není.

Svým způsobem mě to uklidnilo.

Je to přesně ta „obyčejná“, naivní soška klečící ženy, zrozená v rukou bezejmenného řezbáře, kterou jsem si tak zamilovala.

Reklama